Žirafa jako noční můra aneb co k tomu Brehm?

Jsme v situaci divochů, kteří znenadání dostali televizor

S požitkem jsem si přečetl článek J. Zrzavého, který je brilantní ukázkou toho, jak má vypadat popularizace zajímavého vědeckého problému. Jak šedě a nudně vedle něj vypadají mé nedávné příspěvky o imunitním systému! A pokud jde o samotné téma – velice se mi zamlouvá, že autor, jako každý skutečný vědec, jasně vidí, že k tomu, abychom mohli o něčem filozofovat, potřebujeme především znát fakta. Proto mi připadá pošetilé volání některých lidí proti “redukcionizmu″ – jsem přesvědčen, že jsme a ještě dlouho budeme ve fázi objevování základních prvků a mechanizmů fungování přírody na všech úrovních. To může některým připadat jako nudné nimrání v detailech, jiným jako dobrodružství poznávání dosud neznámého. Filozofování a ″vyprávění příběhů″ je samozřejmě hezké a zábavné, ale ti, kdo se jím zabývají, by stále měli mít pokorné vědomí toho, že jejich úvahy jsou asi zásadně omezené nedostatkem znalostí. Zdá se mi, že lidstvo je při poznávání přírody v situaci divochů, kterým se znenadání ocitl v rukou hrající televizor. Samozřejmě, že to, co vidí jejich “filozofové″, velmi rychle a snadno vysvětlí několika různými způsoby a budou velmi hrdí na bystrost svého rozumu a na své mystické schopnosti. Poznat pravý stav věcí dá ovšem nesrovnatelně více “redukcionistické″ práce. Myslím, že v této analogii jsme asi tak ve stadiu těsně po odšroubování zadní desky a užaslého pozorování nejnápadnějších součástek [...]