"Restaurační ekologie", či ekologie obnovy?

Časopis Vesmír odebírám již od svých klukovských let (dnes 66) a jemu mohu děkovat za to, že jsem si tak oblíbil přírodní vědy a našel v nich nejen své povolání (chemik), ale i své doživotní záliby a následně i impulz k objevům svého životního prostředí od geologického podkladu přes “obydlenou″ krajinu až po mraky a hvězdy na obloze. Tyto “objevy″ mě naučily vidět okolo sebe mnohou krásu i zdánlivě obyčejných věcí, ale na druhou stranu i spoustu lidské blbosti, počínaje narušováním vodního systému v krajině a nesmyslným kácením všude překážejících stromů konče.

S napětím i rozčilením jsem sledoval diskusi o systémech ekologické stability, ale netroufal jsem si jako “ekologický″ laik do ní zasáhnout. Dnes, kdy jsem uvítal článeček o ekologii krajiny z pera pana Karla Pracha (č. 3/95), jsem se konečně odhodlal vám napsat. V článku je zmínka o problematické činnosti různých melioračních podniků, která přetrvává dodnes, a je to všeobecně známo. Méně známo je to, že i bolševici, systematičtí devastátoři krajin, si byli vědomi ničitelské činnosti těchto podniků, a proto je nazvali eufemisticky (to dělali často) “meliorace″, aby to připomínalo latinský původ od slova melior = lepší. Mnoho intelektuálů znalých latiny na to jistě naletělo. Ve skutečnosti však šlo o rafinovaný akronym, navíc ještě v angličtině, který skrýval tento správný název melioračních institucí:

Malfunctional Expensive Landscape Inovation Organizing Ravage And Catastrophic Erosion.

Doufám, že jsem vám maličko posloužil a těším se, jako vždy, na nové číslo Vesmíru, které – stejně jako nové číslo National Geographic – mi dělá ze všedního dne svátek.