Aktuální číslo:

2019/4

Téma měsíce:

Krajina

Laserem do oka

 |  5. 5. 1995
 |  Vesmír 74, 296, 1995/5

Donedávna připomínalo spojení slov laser a oko pouze vážné nebezpečí hrozící lidskému zraku při zásahu laserovým paprskem. Pracovníci v laserových laboratořích dobře znají nebezpečí a snaží se vyvarovat přímého zásahu paprskem a proti rozptýlenému záření se chrání speciálními brýlemi.

S rozšířením laserů v medicíně se nabízí i jejich zaměření na oko s cílem opačným - léčit. Lasery (často ve spojení s optickými vlákny) mohou být jemným nástrojem schopným vyvolávat lokálně tepelné, chemické či akustické změny při interakci s živou tkání. Můžeme jmenovat řadu příkladů jak z diagnostiky, tak z terapie: endoskopická chirurgie, odstraňování kamenů, pročištění uzavřených tepen, tepelná a fotodynamická terapie rakoviny a také korekce vad oční čočky, o nichž dnes hodně diskutuje i veřejnost.

Novinkou je vytvoření obrazu jednotlivých čípků živého lidského oka pomocí laseru (Physics World, December 1991, str. 24). Novou techniku vyvinuli vědci z Univerzity v Rochesteru (New York, USA). Využívají zeslabené pulzy žlutozeleného světla, které po odrazu od sítnice zaznamenávají CCD-kamerou. Připomeňme, že lidské oko obsahuje dva typy světelných receptorů: tyčinky, zajišťující vidění při velmi slabé intenzitě světla, a čípky, umožňující barevné vidění. Doposud byly čípky, jejichž průměr je kolem 3 mikrometrů, nerozlišitelné běžnými přístroji, jichž oční lékaři využívají. Očekává se, že obrázky jednotlivých fotodetektorů umožní lékařům studovat některé nemoci (např. makulární degeneraci či pigmentózu sítnice) způsobující slepotu.

Zajímavé je, že k dokonalejšímu zobrazení chtějí v rochesterském týmu používat tzv. adaptivní optiku - techniku vyvinutou ke korekci rušivého vlivu atmosférických turbulencí při astronomických pozorováních ze Země. Zde se budou tímto způsobem vyrovnávat nejrůznější odchylky zobrazujícího paprsku při průchodu okem.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Valenta

Doc. RNDr. Jan Valenta, PhD., (*1965) vystudoval Matematicko-fyzikálni fakultu UK v Praze, kde se nyní zabývá optickými vlastnostmi nanostruktur, spektroskopií jednotlivých molekul a polovodičových nanokrystalů a mj. také vývojem tandemových solárních článků. Je spoluautorem (s prof. Ivanem Pelantem) monografie Luminiscenční spektroskopie.

Doporučujeme

První obraz horizontu

První obraz horizontu

Michal Bursa  |  18. 4. 2019
Snímek černé díry v galaxii M87 obletěl svět druhou dubnovou středu. Obrázku oranžového prstence se v komentářích na sociálních sítích začalo...
Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Znáte to – útrpná procházka po suburbii města, snaha dostat se do volné krajiny dlouho nevychází, sériové řadovky se dál a dál kroutí nesmyslnými...
Přehlížená proměna zemědělství

Přehlížená proměna zemědělství

Jakub Hruška  |  1. 4. 2019
Při debatách o naší krajině se často zmiňuje problém její struktury ve smyslu úbytku krajinných prvků – mezí, polních cest, malých vodotečí či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné