Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Laserem do oka

 |  5. 5. 1995
 |  Vesmír 74, 296, 1995/5

Donedávna připomínalo spojení slov laser a oko pouze vážné nebezpečí hrozící lidskému zraku při zásahu laserovým paprskem. Pracovníci v laserových laboratořích dobře znají nebezpečí a snaží se vyvarovat přímého zásahu paprskem a proti rozptýlenému záření se chrání speciálními brýlemi.

S rozšířením laserů v medicíně se nabízí i jejich zaměření na oko s cílem opačným - léčit. Lasery (často ve spojení s optickými vlákny) mohou být jemným nástrojem schopným vyvolávat lokálně tepelné, chemické či akustické změny při interakci s živou tkání. Můžeme jmenovat řadu příkladů jak z diagnostiky, tak z terapie: endoskopická chirurgie, odstraňování kamenů, pročištění uzavřených tepen, tepelná a fotodynamická terapie rakoviny a také korekce vad oční čočky, o nichž dnes hodně diskutuje i veřejnost.

Novinkou je vytvoření obrazu jednotlivých čípků živého lidského oka pomocí laseru (Physics World, December 1991, str. 24). Novou techniku vyvinuli vědci z Univerzity v Rochesteru (New York, USA). Využívají zeslabené pulzy žlutozeleného světla, které po odrazu od sítnice zaznamenávají CCD-kamerou. Připomeňme, že lidské oko obsahuje dva typy světelných receptorů: tyčinky, zajišťující vidění při velmi slabé intenzitě světla, a čípky, umožňující barevné vidění. Doposud byly čípky, jejichž průměr je kolem 3 mikrometrů, nerozlišitelné běžnými přístroji, jichž oční lékaři využívají. Očekává se, že obrázky jednotlivých fotodetektorů umožní lékařům studovat některé nemoci (např. makulární degeneraci či pigmentózu sítnice) způsobující slepotu.

Zajímavé je, že k dokonalejšímu zobrazení chtějí v rochesterském týmu používat tzv. adaptivní optiku - techniku vyvinutou ke korekci rušivého vlivu atmosférických turbulencí při astronomických pozorováních ze Země. Zde se budou tímto způsobem vyrovnávat nejrůznější odchylky zobrazujícího paprsku při průchodu okem.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Valenta

Doc. RNDr. Jan Valenta, PhD., (*1965) vystudoval Matematicko-fyzikálni fakultu UK v Praze, kde se nyní zabývá optickými vlastnostmi nanostruktur, spektroskopií jednotlivých molekul a polovodičových nanokrystalů a mj. také vývojem tandemových solárních článků. Je spoluautorem (s prof. Ivanem Pelantem) monografie Luminiscenční spektroskopie.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné