Aktuální číslo:

2018/4

Téma měsíce:

Forenzní věda

Další živá fosilie v rostlinné říši

 |  5. 3. 1995
 |  Vesmír 74, 175, 1995/3

Ke konci roku 1994 nalezli místní ochranáři v nepřístupné horské rokli Národního parku Wollemi v Austrálii (asi 200 km severozápadně od Sydney) porost 39 dospělých a mladých stromů, se kterými se v přírodě dosud nesetkali. Ani přizvaní dendrologové je nemohli ztotožnit s některou dosud popsanou dřevinou. Stromy patří nepochybně mezi jehličnany, do čeledi blahočetovitých (Araucariaceae). Současní zástupci blahočetovitých se dělí pouze na blahočety čili araukárie (rod Araucaria), čítající 19 druhů, a damaroně (rod Agathis), rozlišené do 13 druhů. Blahočetovité tvoří v botanickém systému izolovanou skupinu značného stáří a jsou nyní rozšířeny převážně na jižní polokouli (jen několik damaroňů přesahuje svým areálem na sever do Indočíny a na Filipíny). V minulosti se příbuzenstvo blahočetovitých vyskytovalo i v Severní Americe a Evropě, jak dosvědčují nalezené zkameněliny z konce prvohor, hlavně však z druhohor a nejstarších třetihor. Nově nalezené australské jehličnany mají znaky bližší damaroňům, ale nelze je přímo zařadit do žádného z výše jmenovaných dvou rodů. Po podrobném morfologickém i molekulárně-biologickém studiu v Royal Botanic Gardens v Sydney bude popsán v časopise Telopea jako nový monotypický rod, o jehož vhodném jménu nálezci teprve uvažují. Skrovné zprávy z nedávno obdrženého e-mailu prozrazují, že objevená dřevina tvoří šišky a má peřenosečné listy, podobné kapradinám. Předběžný výzkum ukázal, že jde o rostliny s vlastnostmi velmi podobnými některým známým zkamenělinám z období křídy a časného terciéru (ze skupiny známé pod jménem Araucarioides). Dá se tedy i v tomto případě mluvit o živé fosilii. Nález je pro botaniku událostí srovnatelnou s objevem jehličnanu Metasequoia glyptostroboides v Číně r.1941. Doufejme, že ohlášené pokusy s tkáňovými kulturami budou úspěšné a že si také tuto raritu brzy prohlédneme v Botanické zahradě Karlovy univerzity, nejspíše jen ve skleníku, protože původní naleziště leží v biomu subtropického deštného lesa.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Jeník

Prof. Ing. Jan Jeník (*1929) studoval na ČVUT a UK v Praze. Učí na Přírodovědecké fakultě UK a Lesnické fakultě ČZU, pracuje na částečný úvazek v AV ČR. Působil také v ČSAV a na zahraničních univerzitách. Zabývá se horskými, lesními a tropickými ekosystémy. Teorií anemo-orografických systémů vysvětlil centra biodiverzity v pohořích.

Doporučujeme

Hledět ke hvězdám nikdy nebylo těžší

Hledět ke hvězdám nikdy nebylo těžší

Eva Bobůrková  |  23. 4. 2018
Vidět Mléčnou dráhu? Nebe plné hvězd? V Evropě dnes nemožné. V Chile se problém světelného znečištění řeší, říká astronom a zástupce Evropské...
Táto, mámo, máme molu!

Táto, mámo, máme molu!

Halina Šimková  |  20. 4. 2018
O početí nového lidského života často mluvíme jako o fascinujícím zázraku. Mechanismy tvorby pohlavních buněk a oplození jsou však evolucí...
Bitva o mozkové neurony

Bitva o mozkové neurony audio

Jaroslav Petr  |  12. 4. 2018
Před pár dny utrpěla naše představa o neustálé obnově lidského mozku nově vznikajícími neurony „těžké K.O.“. Teď se ale z článku v časopisu Cell...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné