Klání o zoologická jména

Jako autentický svědek i účastník okolností, které vedly ke vzniku prvního "oficiálního" českého názvosloví živočichů, soudím, že nastala chvíle, abych vydal své svědectví - tím spíše, že postřeh mého přítele Jiříka Gaislera o tzv. "moravské" motivaci je stejně pozoruhodný jako historicky zcela nesprávný. Podotýkám, že jsem všechny hlavní aktéry osobně znal: Již na prahu války jsem se jako student seznámil s akademikem Kratochvílem, záhy jsem poznal také prof. Hraběte, docenta Kostroně (kteří způsobem mně záhadným z této historie neprávem zcela vypadli), hned po válce jsem dělal zkoušku na tehdejší VŠZ v Brně u prof. Bayera atd. atd.

Souhlasí, že to byl prof. Emil Bayer, který se již za předválečně republiky jmény živočichů zabýval a byl také autorem později převzatých koncepcí tvorby jejich českého názvosloví. Po jeho smrti se tohoto úkolu ujal prof. Sergej Hrabě, strážce Bayerova odkazu a také vydavatel jeho učebnice zoologie, vzešlé z Bayerových skript. Ta je ostatně dílem velmi pozoruhodným. Prof. Hrabě se v tomto úsilí spojil - jako převážně evertebratolog - s docentem K. Kostroněm, který tehdy působil jako ornitolog.

Akademik Kratochvíl se k tomuto námětu dostal až po r. 1948, a stalo se tak v poněkud kuriózním kontextu, který tu naznačím. Je známo, že ÚV KSČ pověřil koncem čtyřicátých let Zdeňka Nejedlého založením a vybudováním Akademie. Ten samozřejmě hledal spolupracovníky, a pokud jde o biologické vědy, opřel se o Ivana Málka, tehdy profesora mikrobiologie Lékařské fakulty UK v Praze. Málek byl z politických důvodů považován za jejího outsidera a prakticky všechny biologické kruhy Karlovy univerzity vyhlásily na budování Akademie a tím i na Málkovo úsilí jakési "embargo". Byl jsem osobně svědkem mírně řečeno "pregnantního výraziva", které jsem tehdy v Praze v příslušných kruzích na tuto adresu slýchal.

Kratochvíl se v Brně po r. 1948 ocitl v obtížné situaci: Choval se problematicky už za tzv. protektorátu a po válce se exponoval jako "lidovec". Jeho pokusy "obrátit" v Brně ztroskotaly, a tak více než uvítal doslova jako svoji politickou, ale i pracovní spásu signály, které chodily z Prahy. Postupně se zapojoval zejména do přeměny "Státního přírodovědeckého nakladatelství" v "Nakladatelství ČSAV" a do úsilí několika málo mladých asistentů zoologického zaměření z tamní Přírodovědecké fakulty (šlo vesměs o odchovance akademika Jírovce a prof. Komárka) podpořit Málkovo úsilí o vybudování zoologických ústavů Akademie, z nichž později vznikly její ústavy (Parazitologický, Entomologický, a v Brně Ústav pro výzkum obratlovců). Jednou z předeher k tomu byl také zmíněný I. Sjezd československých zoologů o prázdninách 1951 v Opavě, přičemž jedním z jeho témat bylo právě zoologické názvosloví.

Tou dobou už Kratochvíl začínal "ideologicky" přesedlávat a strhl na sebe organizaci "Soustavy a jmen živočichů", byl jejím hlavním organizátorem. Toto úsilí mělo jasný politický podtext, takže Hrabě a Kostroň se ho zřejmě rádi vzdali. Kratochvílovi, který tím sledoval osobní ambice a jako naprostý humanitní, a zejména jazykový antitalent a nedouk neměl vlastně - kromě nevídané organizační dynamičnosti a rostoucího mocenského vlivu - k tématu žádný vztah, se s intenzivní podporou z Prahy (nebyl to jen prof. E. Bartoš) podařilo zaangažovat do tohoto projektu mnoho lidí - autorů jmen dílčích skupin, které ostatně v jedné z úvodních kapitol té knihy taxativně vyjmenovává. Já sám jsem byl pověřen zpracováním jmen motýlů a pocházejí ode mne např. jména jako drobníčci, chrostíkovci, pouzdrovníčci, vzpřímenky, klíněnky, minovníčci ad. Z tvůrčího "zápalu" Kratochvílova vznikly obavy v jeho okolí (prof. Miller v Brně, pražští zoologové), aby se jména nestala místy karikaturami, takže docházelo k prudkým, často zákulisním debatám. Kratochvíl proto vyhledal jednoho ze svých univerzitních učitelů, což nebyl nikdo jiný než brněnský akademik Trávníček, také držitel jednoho z vědeckých monopolů té doby, a ten převzal zodpovědnost za ryze jazykovou správnost názvosloví. Vedlo by příliš daleko, kdybych uváděl další detaily. Jedno je však třeba výslovně zdůraznit: Celý tento projekt probíhal v době vrcholící "lysenkiády", čistek v řadách genetiků a v zoologických kruzích vůbec. Bojovalo se např. za "pokrokové učení o přírodní ohniskovosti akademika Jevgenije Nikanoroviče Pavlovského", pronikala k nám za politické motivace sovětská helmintologie (akademik Skrjabin), bylo propagováno "učení" Lepešinské, podporované z Brna prof. Herčíkem a jeho školou, byly rozdojovány krávy podle Malininové, státní cenu KG za propagaci Lysenkova učení dostal akademik Klečka atd. atd. Postupně se dařilo prostřednictvím řádů, vyznamenání, cen, zavedením členů korespondentů, akademiků atp. přitáhnout do Akademie naše přední vědce. Neodolaly tomu ani takové osobnosti, jako byli Heyrovský a Němec, i když jejich jmenování byla poměrně pozdní.

"Moravská" motivace nejenom českého názvosloví živočichů, ale celého politického angažmá lidí, jako byl Kratochvíl (ale v biologii i Herčík), byla v Praze politicky vítána, právě pro počáteční "embargo" Akademie pražskou akademickou obcí, jak jsem se o tom již zmínil. U Kratochvíla osobně sehrály zásadní roli nejprve ryze osobní obavy existenčního rázu, ale záhy také neproporcionální ctižádost, a protože byl humanitně nevzdělaný a jazykově indolentní, také jeho paranoidní pocit beznadějného outsiderství. To bylo zejména v Praze všeobecně známo (bez pražské podpory a záštity nemohl Kratochvíl v Brně, kde byl léta doslova "rentgenován", nikdy uspět). Profesor Komárek "vynalezl" po jednom zasedání biologické sekce prezidia ČSAV, kde se už rozdělovaly ryze mocenské pozice jako odměny za prokázané služby - tuším na podzim1953 - pro Kratochvíla vynikající přezdívku "malé kníže velkomoravské".

Po složitých peripetiích, jež tu nelze rozvádět, musel Kratochvíl nevyhnutelně po srpnu 1968 skončit jako akademik, a taky se jím stal. Dopláceli na to lidé, kteří při tom byli existenčně nebo zdravotně ničeni. Tím znehodnotil Kratochvíl - nesporně výborný zoolog - také své životní dílo.

Závěr je historicky jednoznačný: V případě "Opavského sjezdu", "Soustavy jmen a živočichů" ad. nešlo o projevy "moravanství", nýbrž o nezřízené osobní ambice, které v Brně zapustily kořeny, protože v Praze zpočátku nebyla ochota podporovat vznik Akademie, a protože v Brně se touto angažovaností snažili existenčně zachránit a později dosáhnout strmých kariér lidé politicky nebo lidsky zkompromitovaní, kteří právě v Brně samém, tj. bez pražské pomoci, by nikdy nemohli uspět. V Praze byli vítáni zejména proto, že se částečně neštítili špinit si ruce, takže špinavě vybojované pozice bylo už možno obsazovat bez větší morální újmy. Ne tedy "moravanství", nýbrž to děsné klima doby vyprodukovalo tyto situace se všemi jejich důsledky. Že se přitom v Akademii udělalo také mnoho významné vědecké práce, tomu nemohl ani totalitní režim zabránit.