Vliv zvířat na psychiku člověka

Se vztahem člověk – zvíře se setkáváme na nejrůznějších úrovních už od pravěku. Zpočátku člověk zvířata lovil, později je – zejména některé druhy savců a ptáků – domestikoval. I dnes mají zvířata důležitou úlohu v různých odvětvích lidské činnosti. Stačí připomenout mnohostrannou úlohu psa v ochraně majetku, vyhledávání obětí zasypaných sněhovou lavinou, zjišťování netěsnosti plynového potrubí nebo v boji proti narkománii. V mnoha zemích Afriky nebo Asie jsou tažná zvířata dosud jediným dopravním nebo tažným prostředkem. Nesmíme však také zapomenout na úlohu zvířat jako pokusných objektů v medicíně a ostatních biologických vědách. Mnohé druhy zvířat, často exotické, jsou nám zdrojem farmak, která s úspěchem používáme při léčení dosud málo ovlivnitelných chorob.

V posledních dvaceti letech se však ukázalo, že zvířata nám mohou prokazovat i další velmi důležité služby. Bylo zjištěno, že přítomnost zvířat ovlivňuje příznivě tělesný i duševní stav člověka. Při interakci člověk – zvíře jsou ovlivněny četné fyziologické funkce i biochemické parametry. Vznikl celý vědní obor – terapie zvířaty (animal therapy). V posledních letech se každoročně konají světové konference zabývající se příznivým vlivem zvířat na psychiku zdravých i zdravotně postižených osob. Pro rok 1995 se místem konání sympozia stala Ženeva.

Ze zvířat se stal opravdovým společníkem především pes, který pro osamocené lidi bývá často jediným přítelem. V dnešním přelidněném anonymním světě jsou zvířata posledním pojítkem člověka s přírodou. Leckde se stávají členy rodiny. Zoologické označení psa Canis familiaris toto spojení jen potvrzuje. Počet zvířecích miláčků v jednotlivých zemích stále roste. Jen ve Spojených státech se chová na 55,7 milionu psů a 52,2 milionu koček. 45 % amerických domácností má psa nebo kočku, 28,4 % Američanů chová kočky a 42,5 % má psy. Kdyby každý vlastník psa nebo kočky svého miláčka alespoň třikrát denně pohladil, za rok je to více než tisíckrát. Dohromady to činí přes sto miliard něžných tělesných kontaktů ročně jen ve Spojených státech.

První ojedinělé zprávy o využití zvířete v terapii pocházejí již z r. 1792, kdy králík, drůbež a jiná malá zvířata byla použita v ústavu mentálně postižených k usnadnění komunikace. K témuž účelu použil domácí zvířata. Bethel r. 1867 v Bielefeldu v Německu. Za druhé světové války využívali Američané domácí zvířata na farmě k rychlejšímu zotavení válečných veteránů.

Za dobu zrodu využívání zvířat v terapii se však klade rok 1980, kdy R. Friedmannová se spolupracovníky prokázala v dvojitě slepé studii, že přežívání osob po infarktu myokardu se významně zlepšilo, jestliže pacient vlastnil nějaké domácí zvíře. Během prvního roku po srdeční příhodě zemřeli pouze 3 z 53 majitelů domácích zvířat, zatímco ve druhé skupině osob nechovajících zvířata zemřelo 22 osob z 39. Friedmannová také uvádí, že majitelé zvířat vyžadovali během hospitalizace časté ujištění o tom, že se jejich miláčkům vede dobře. Zvířata jim poskytovala pocit potřebnosti a představovala popud k rychlému zotavení. Podle A. Katchera snižuje promlouvání ke psům a hra s nimi krevní tlak, zatímco rozhovor s lidmi jej zvyšuje. Pozorování tropických rybek v akváriu vede také ke snížení krevního tlaku, zvláště u osob s hypertenzí. Starší osoby se často uzavírají do sebe proto, že je komunikace s lidmi rozčiluje (a krevní tlak jim stoupá). „Konverzace“ s oblíbenými zvířaty je naopak uklidňuje. Dále bylo zjištěno, že péče o zvířecí miláčky zvyšuje péči o sebe sama. Potřeby lidí a zvířat jsou podobné – především řádná strava, pocit bezpečí, dostatečné přístřeší, dobrý hygienický a zdravotní stav a atmosféra poskytující určitý stupeň lásky a vzájemného ovlivňování.

Poskytnutím podmínek nezbytných ke zdraví a štěstí domácích zvířat lze starší osoby a další handicapované skupiny motivovat k vytváření stejných podmínek pro sebe samé. (Zaostalí dospělí v Recreation Centrum v San Francisku se dozvěděli o vlastních potřebách prostřednictvím péče o králíčka jménem Bubb.) Osobám, u nichž byla umístěna zvířata, vzrostla sebeúcta i potřeba komunikace s ostatními. Chovaná zvířata jim zlepšila morálku, dala jim pocit potřebnosti, rozesmála je a snížila jejich pocit odvržení a nedostatku bezpečí. Mnozí z partnerů nebo dalších rodinných příslušníků též sdělili, že vlastnění zvířete zlepšilo život celé rodiny. Psi zmenšují pocit izolace a opuštěnosti, jimiž mohou trpět svobodní, ovdovělí jedinci a osoby, které ze zdravotních důvodů nemohou opustit svůj domov. Psycholog J. Lynch uvádí, že izolace a osamění člověka je jedním z nejzávažnějších faktorů přispívajících k předčasnému úmrtí ve Spojených státech. Statistiky ukazují, že předčasná smrt je u osaměle žijících dvakrát až desetkrát častější než u ostatních. Přítomnost zvířete může v mnoha ohledech zmírnit bolest z opuštěnosti a zabránit dalším patofyziologickým následkům na organizmu. Láska a oddanost, jež pes tak ochotně rozdává, jsou bezpodmínečné a nemění se ze dne na den. Jeho pán nemusí být mladý, krásný ani zdravý, aby každodenně vyvolával nadšené projevy psí oddanosti. Pes komunikuje mnoha způsoby, které jsou uklidňující, a poskytuje psychickou stimulaci opuštěným a uzavřeným osobám. Slouží nejen jako radostný dárce života, ale též jako šťastný a spokojený příjemce hlazení, objetí, a co je hlavní, také lásky. V nových a nejistých situacích může milované zvíře, kterému věříme, poskytovat bezpečí a pocit, že „v tom nejsme sami“.

Když žije starší osoba osamoceně, nemá důvod pro normální denní režim, např. čas k jídlu, pravidelné cvičení, péči o sebe sama, čas k spánku. Avšak domácí zvířata, zvláště pes, potřebují jíst, jít se ven proběhnout atd. Starší osoba tak musí projevovat zájem alespoň o život svého zvířecího miláčka. Zvířata pomáhají udržovat konverzaci, navazovat nová přátelství, projevovat zájem o mezilidské vztahy.

Jednou z amerických organizací, které se zabývají využitím zvířat pro zlepšení zdravotního stavu člověka, je Jeffovo středisko pro zvířata-společníky, které zahájilo provoz r. 1990. Základním programem střediska je umísťování zvířat v domech starších párů nebo jedinců. Druhý program představují návštěvy nemocnic, středisek denní péče a domů s pečovatelskou službou, kam pracovníci střediska zvířata přivádějí. Návštěvy probíhají podle přesného časového rozvrhu a stávají se pravidelnou součástí programu různých institucí. Pro obyvatele těchto zařízení má velký význam např. možnost dotknout se zvířete. Dotyk je zvlášť pro staré lidi důležitým prostředkem vyjádření oddanosti, působí jako lék proti úzkosti a psychickému utrpení. Někteří fyzicky bezmocní obyvatelé střediska se během „zvířecího návštěvního dne“ odhodlají vstát, jen aby se s čtyřnohými přáteli mohli setkat.

Dalším přínosem pro osoby, které chovají zvíře, je pocit odpovědnosti. Krom toho vlastnictví zvířete zvyšuje imunologickou odolnost a zlepšuje psychoendokrinní procesy. To má za následek větší odolnost proti nemoci.

Kromě psa a kočky se v terapii výrazně uplatňuje i kůň. Již klasik antické medicíny Hippokrates věděl o tom, že rytmus koňské chůze má lečebný význam, a jízdu na koni doporučoval k udržení dobré fyzické kondice až do vysokého věku. Hipoterapie je zvláštní forma pohybové léčby, která využívá hybné fyziologické vzruchy koně k rehabilitaci řady onemocnění. Kůň má však i přímý vliv na psychiku. Jízda na koni zvyšuje pocit sebevědomí a sebejistoty. Kůň se člověku stává partnerem i společníkem. Pozitivně působí i vyšší tělesná teplota koňského těla (zvláště na málo osrstěných místech, jako jsou např. nozdry) nebo hmatové podněty při hlazení srsti. Tělesný dotyk představuje nejstarší formu navazování sociální komunikace. Ve Spojených státech se nyní rozvíjí chov miniponíků. Jsou nejen „hračkou“ bohatých lidí, uplatní se i v sociálních zařízeních. Postiženým dětem umožňují návštěvy poníků přímo v ústavech prožít vzrušující chvíle. Také v domovech důchodců je setkání s poníky emocionálně podnětné.

V terapii se využívají i další druhy zvířat, např. delfíni, kteří ve Spojených státech a Švýcarsku mají význam při léčení duševně nemocných, zejména trpících těžkými depresemi. V pražské zoologické zahradě se zvířata využívají k ovlivňování psychického stavu mentálně postižených, koktavých a nevidomých. Návštěva zoo znamená pro mentálně postižené osoby vždy velký psychický zážitek. U dětí s poruchou řeči neurotického původu se v přítomnosti zvířete řečový handicap zlepšuje. Také u lidí od narození slepých má tělesný kontakt se zvířaty ohromný význam. Někteří z nich mají příležitost ohmatat si zvíře poprvé v životě. Možnost ohmatat si slona přivádí mnohé nevidomé v úžas nad velikostí zvířete. Stejně tak i drobnější objekty, např. ptačí vejce nebo struktura ptačího pera, budí jejich živý zájem. Vlastním hmatem se mohou přesvědčit, že hadi nejsou slizcí.

Je nepochybné, že terapie založená na prastarém vzájemném vztahu člověka a zvířete má mnohostranný význam pro lidské zdraví. Je proto třeba, aby po vzoru např. Rakouska nebo Švýcarska vznikaly organizace, které by se touto činností zabývaly. V různých odděleních nemocnic by jistě „čtyřnozí léčitelé“ způsobili mnoho radosti jako utěšitelé a kamarádi.

V budoucnosti bude zapotřebí terapeutickou úlohu zvířat systematicky studovat, aby je bylo možno používat co nejúčinněji.