hamburský, göteborský, edinburský

Dnes se v jazykovém koutku dostane na zeměpisce. S odvozováním adjektiv příponou (formantem) -ský od jmen zeměpisných, tak hojným a potřebným, je spojeno několik nejasností či potíží. Především jde o jména původu germánského zakončená na -berg/-berk a -burg/-burk, resp. -burgh. Pro všechna takováto jména platí zásada, že při odvození adjektiva se koncové -k/-g/-gh vždy odsouvá. Máme tedy: rožmberský, nymburský, a též hamburský, bamberský, göteborský, edinburský, pittsburský. Pokud jde o jména německá, je třeba dodat, že sice v němčině jsou zakončena na -g (-berg, -burg), že však ta z nich, která se v našem prostředí často užívala a užívají, píšeme na konci s -k; Hamburk, Magdeburk (kdysi se mu dokonce říkalo Děvín), Salcburk (dříve též Solnohrad), Norimberk. U méně u nás frekventovaných, jako je např. Bamberg nebo Freiburg, původní -g se zachovává. Existuje pochopitelně jisté kolísání a psaní původního -g i u vžitějších jmen (třeba i Hamburg) by bylo sice nezvyklé, ale jako skutečnou chybu bychom to stěží mohli hodnotit. – Dodejme ještě, že u cizích jmen germánského původu zakončených na -ingen, jako Göttingen (v češtině dříve Gotinky) nebo Groningen, připojujeme formant -ský zpravidla k jejich nezkrácené podobě, tedy göttingenský; kratší podoba göttinský je řidší. (Samo subst. Göttingen se buď skloňuje, 2. p. z Göttingenu, ale častěji zůstává nesklonné středního rodu, z Göttingen.)

Vhodnou pomůckou pro poučení o skloňování a odvozování zeměpisných jmen jsou Pravidla českého pravopisu a nedávno vyšlý jednosvazkový Slovník spisovné češtiny. Obě tato kompendia obsahují totiž, jako přídavek, bohatý rejstřík těchto jmen.

O tvoření adjektiv na -ský od zeměpisných jmen, popř. též jmen obyvatelů a jazyků, by bylo možno povědět mnoho, i prakticky užitečného. To si však ponechám na někdy jindy. Dnes jen dodám několik historických zajímavostí. V starší době se totiž často přejímaly cizí podoby adjektiv a teprve k nim se připojoval formant -ský. Mnohé takovéto podoby přežívají dodnes, avšak zpravidla jen v jistých ustálených spojeních: florentinský klobouk (Florencie, florentský), damascenská ocel (Damašek, damašský), maltézský řád (Malta, maltský, maltština), marokánské placičky neboli marokánky (Maroko, marocký), loretánské zvonky (Loreta, loretský); mexikánský (Mexiko, mexický), dalmatinský (Dalmácie, dalmatský), siciliánský (Sicilie, sicilský). – Některá takto utvořená adjektiva, jako kubánský (Kuba) a peruánský (Peru) jsou i dnes normální a jedině možné podoby. Také podoba javánský (Jáva) je i dnes běžná, vedle kratší odvozeniny jávský.

Na závěr ještě jedno praktické upozornění: Adjektiva odvozená od vícečlenných jmen typu Port-au-Prince nebo Port-of-Spain, San Francisco (2. p. -sca i -ska), Santo Domingo píšeme dohromady jako jedno slovo: portauprinceský, portofspainský, sanfranciský, santodomingský.