Laboratorní výzkum plášťových hřibů

Již jednou jsme v této rubrice referovali o experimentech, které v laboratoři imitovaly kosmické struny. Podobný typ experimentu, kdy jev, který lze těžko sledovat pro jeho časové a prostorové měřítko, je simulován v laboratorním měřítku. Tentokrát jde o plášťové hřiby (o této problematice viz také Vesmír 74, 584, 1995/10). Již byla popsána dynamika interakce plášťový hřib–oceánický zlom pro případ, kdy se hřib nachází přímo pod zlomem. Co se však děje v případě hřibu mimo osu? Geochemické studie a numerické experimenty podporují hypotézu, že je možné, aby po dlouhé období existoval úzký horizontální kanál mezi plášťovým hřibem a zlomem (a to až do vzdáleností 1200 km). V laboratoři simuloval svrchní plášť roztok sacharózy, jehož vlastnosti (viskozita ap.) velmi silně závisí na teplotě. V experimentu se měnila jednak povrchová teplota určující tloušťku svrchní vrstvy, jednak teplota zdroje, která určuje vlastnosti hřibu. Nature 376, 758-761, 1995