Předčasné zániky činnosti vědeckých a komunikačních satelitů

Zatím nebyl zjištěn ani jediný případ zániku satelitu způsobený srážkami s přirozeným tělískem či s pozůstatky lidských produktů v meziplanetárním prostoru, ale zato je již více než 15 let známo, že odmlčení některých satelitů či zničení jejich některých aparatur a obvodů bylo způsobeno elektrostatickými náboji a zkraty v důsledku větších proudů nabitých částic (Vesmír 68, 1989, 237). První upozornění na tento efekt pochází od pracovníků z Los Alamos National Laboratory. Ztráta spojení se satelity a přerušení jejich komunikační funkce je finanční ztrátou jdoucí do stovek milionů dolarů. U jednoho případu z poslední doby se pozastavíme, způsobil velký rozruch.

20. ledna 1994 ve 14,43 UT družice Intelsat K na geostacionární dráze vykázala mimořádnou poruchu se ztrátou kontroly. Funkce se obnovila. V 17,34 UT kanadský komunikační satelit Anik E-1 na téže dráze byl postižen obdobnou poruchou obvodů řídícího systému. Po osmi hodinách se podařilo operátorům střediska Telsat Canada poruchu na dálku odstranit. Dovršil to ale Anik E-2, který postihla tatáž porucha v 02, 14 UT následujícího data a jeho funkce se již neobnovila. Komunikační systém v Kanadě byl vážně narušen a byl nahražován dostatečně oživenou sítí pozemních stanic.

Narušení a zkáza hlavní kanadské družice měly za následek narušení kanadské televize, rozhlasu, telefonních a vědeckých sítí. Škoda se odhaduje přes 10 mil dolarů, náklad na umlčenou družici se nepočítá.

Stav znalostí procesů v zemské magnetosféře pod vlivem sluneční aktivity není doposud dostatečně znám, aby byla možná spolehlivější předpověď nebo ochrana. Jsou jen částečně známy příčinné souvislosti výskytu poruch na satelitech. Nemusí to být v době silných geomagnetických bouří. Vědeckou družicí IMP-8 byl indikován rozsáhlý proud slunečního větru o rychlostech 750 km/s s vrcholem 10. – 11. ledna. Po tomto maximu v době 12. – 22. ledna podle měření dvou amerických vědeckých družic byl zaregistrován mimořádný vzrůst množství velmi energetických elektronů a to způsobilo výše zmíněné poruchy. Již v minulosti se to stalo několikrát, např. na satelitu GOES-5 v červenci 1984 a na družici NOAA-13 v srpnu 1993. Dochází k poruše dielektrického stavu indukovanými náboji i uvnitř družic. Jde o napěťové vzrůsty o tisících voltech a následné probití. Již dříve bylo podezření, že intenzivní proudy energetických elektronů E>2 MeV mají rekurentní povahu a souvisí s rotační periodou Slunce. Jejich primární příčina spočívá ve zdrojích na Slunci (STEP Internat 4, 1994). Po zkáze dálkových primárních sítí v zemích kolem zemských pólů po velkých erupcích na Slunci následovaných silnými geomagnetickými bouřemi je k řešení další problém, jak zachraňovat za jiných podmínek družice. A tak mohou mimozemské příčiny sledované vědou nečekaně narušovat komunikaci bank a rozhovory politiků a ekonomů. Náklady na jeden satelit, sledovací zařízení a vědce jsou bohužel o řád větší, než škody způsobované ekonomům zkázou komunikačních systémů.

A poučení: jednak že o záhadná meziplanetární UFO tedy nejde a dále že nepříliš vzdálený vesmír je dotěrnější, než velmi vzdálené černé díry, jejichž existence byla již tolikrát „potvrzena“.