Návrat sondy Clementine k Měsíci

Ve čtvrtek 26. května během jarního zasedání American Geophysical Union v Baltimore byl velký den již odepsané sondy Clementine (viz Vesmír 73, 410, 1994/7 a Vesmír 73, 414, 1994/7). Kvůli dosud nevysvětlené špatné funkci počítače sonda začala rotovat a posléze se řídící centrum rozhodlo nevyslat ji k asteroidu Geographos.

Z 60. let máme sice snímky Měsíce pořízené kvůli výběru místa pro přistání mise Apollo, avšak to nebyly snímky fotometrické a nebyly použitelné pro kvantitativní výzkum. Sonda Clementine to nyní více než napravila: pořídila snímky 99,9 % povrchu Měsíce několika kamerami na vlnových délkách od infračervené po ultrafialovou. Zpracovat tyto výsledky zabere ještě nějaký čas, avšak na jarním zasedání AGU byly předloženy výsledky laserového měření výšek. O kotlině South Pole-Aitken se již vědělo od poloviny 70. let. Z měření sondy vyplývá, že je to 12 km hluboký kráter – největší a nejhlubší kráter ve sluneční soustavě.

Clementine je dítětem hvězdných válek. Byly od samého počátku pochyby, zda tato sonda určená k dlouhodobým testům vojenských přístrojů může vůbec poskytnout nějaká vědecky užitečná data. Po zmíněném zasedání v Baltimore o tom nikdo nepochybuje. Nicméně přesto její selhání necelé 4 měsíce po startu si vynucuje rozbor, co vedlo k úspěchu při průzkumu Měsíce a co naopak k jejímu následnému selhání.

Nature 370, 100-101, 1994