Ranní ptáče dál doskáče?

Ráno je v našem organizmu zvýšená agregace krevních destiček a snížená fibrinolytická aktivita krve. V důsledku těchto změn a několika dalších s nimi souvisejících biorytmů se zvyšuje riziko infarktu myokardu a smrti způsobené náhlým selháním srdce právě v ranních hodinách (N. Engl. J. Med. 316: 1514-1518, 1987; Am. J. Cardiol. 62: 635-637, 1988).

Z četných metod stanovení fibrinolytické aktivity se často používá metoda euglobulinová. Čím vyšší je fibrinolytická aktivita, tím dříve nastává rozpuštění fibrinové sraženiny a naměřené časy v euglobulinovém testu jsou kratší. Jestliže ráno po probuzení vstaneme, snížení fibrinolytické aktivity se projeví až třikrát delším časem (kolem 300 minut) ve srovnání s hodnotami naměřenými večer (kolem 100 minut).

Jestliže však po ranním probuzení zůstaneme ležet na zádech, naše ranní hodnoty budou pouze asi dvakrát vyšší (kolem 200 minut) než večer. Podobně lze naměřit i o něco nižší agregaci krevních destiček u ležících osob ve srovnání s osobami stojícími (Thromb. Res. 73: 447–450, 1994).

Pro toho, kdo ráno zůstane ležet, bude riziko infarktu myokardu o něco nižší než pro toho, kdo ihned čile vyskočí.

Ležet celý den ale nejde. Naštěstí celodenní fyzická aktivita může naopak agregaci destiček snížit a fibrinolytickou aktivitu zvýšit (Clin. Physiol. 14, 181–186, 1994), a tím snížit i ranní riziko.