Nejvzdálenější kosmické sondy

Nejvzdálenější kosmickou sondou, s níž se dosud udržuje rádiové spojení, je Pioneer 10 o hmotnosti 270 kg, jenž byl vypuštěn 3. března 1972 a za pouhých 21 měsíců proletěl kolem Jupiteru. Tím se dostal na hyperbolickou dráhu, takže v budoucnosti opustí sluneční soustavu. Z jedenácti přístrojů na sondě jich dosud funguje pět. V polovině r. 1993 se sonda nacházela 8,8 miliardy km od Země - je to fakticky nejvzdálenější „těleso“ sluneční soustavy, o němž víme. (Nedávno objevené extrémně vzdálené planetky jsou pouze 6 miliard km od Země.) Jak známo, nese na své palubě grafické poselství cizím civilizacím.

Pravidelné spojení máme též s kosmickými sondami Voyager 1 a 2, které startovaly 5. září a 20. srpna 1977 a postupně navštívily Jupiter i Saturn, Voyager 2 navíc i Uran a Neptun (tzv. Velká cesta, kdy se využilo příznivého seřazení velkých planet ke gravitační katapultáži sondy a tím k výraznému zkrácení délky letu). Od srpna 1992 registrují sondy oblaka nízkofrekvenčního rádiového záření, jež jsou patrně odezvou meziplanetárního plazmatu na mocné sluneční erupce. Zatímco sonda Voyager 1 je již 7,8 miliardy km od Země, zůstal Voyager 2 pozadu, ve vzdálenosti 5,8 miliardy km.

V červenci letošního roku se počítá s aktivací televizní kamery na sondě Voyager 2 a s nepřetržitým snímkováním planety Jupiter „zezadu“, jehož cílem je zjistit případné záblesky při dopadu úlomků komety Shoemaker-Levy 9 do atmosféry obří planety. Jelikož srážka úlomků o rozměrech až 1 km proběhne rychlostí 60 km/s, odhaduje se energie uvolněná srážkou řádově na Tt TNT (stotisícinásobek energie uvolněné při explozi vodíkové pumy).