Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

K riziku srážky Země s kometou či planetkou

 |  5. 6. 1994
 |  Vesmír 73, 329, 1994/6

Pomalu se smiřujeme s tím, že Země je dosud kosmickou střelnicí (viz Vesmír 72, 125, 1993/3), kterou může kdykoliv v budoucnosti trefit planetka nebo jádro komety. Podle C. R. Chapmana a D. Morrisona (Nature 367, 33, 1994) jsou potenciálně nejnebezpečnější tělesa s průměry nad 0,5 km, která působí globální katastrofy, zatímco tělesa s průměrem mezi 50 a 500 m jsou nebezpečná jen lokálně. Objekty menší než 50 m spolehlivě zlikviduje zemská atmosféra, takže k případným explozím dojde tak vysoko nad zemským povrchem, že rázová vlna na zemi už nikomu neublíží. Přitom kámen o průměru 50 m, letící rychlostí 15 km/s, uvolní při explozi energii ekvivalentní výbuchu až 10 Mt TNT, což je ráže velké vodíkové pumy.

Autoři dále uvádějí, že do konce r. 1992 zaregistrovali astronomové celkem 163 křížičů, tj. planetek, jejichž oběžné dráhy se dotýkají či kříží dráhu Země. Ze statistických analýz těchto drah plyne, že postupem doby vlivem gravitačních poruch způsobených Jupiterem bude většina planetek odsunuta do vnějších oblastí sluneční soustavy, a jen menšina nakonec spadne na některou z vnitřních planet. Z tohoto zlomku se asi třetina srazí se Zemí. Komety, které přicházejí z hlubin sluneční soustavy naprosto nepředvídaně, představují asi čtvrtinu rizika v porovnání se zmíněnými křížiči.

Celkový počet křížičů je ovšem podstatně vyšší; z objektů o průměru 1 km známe jen každý dvacátý, z těles o průměru 100 m pak jen každý tisící. Na základě této nejistoty lze zatím pouze odhadnout průměrné intervaly mezi ničivými srážkami na 70 tisíc až 6 milionů let. Autoři soudí, že pravděpodobnost srážky Země s tělesem (kometou či planetkou) o průměru 2 km a více během příštího století činí asi 1:10 000.

Chapman a Morris dále porovnávají individuální riziko úmrtí následkem kosmické katastrofy s jinými civilizačními riziky smrti. Tak například obyvatel USA podstupuje riziko 1/100, že během svého života zahyne při automobilové nehodě, a dále má šanci 1/300, že bude zavražděn. S pravděpodobností 1/5 000 zahyne po úrazu elektrickým proudem a hrozí mu ještě čtyřikrát menší riziko, že zemře při letecké katastrofě. Prakticky stejné je však i nebezpečí úmrtí při srážce Země s planetkou či kometou!! To je zajisté silný důvod k tomu, abychom neseděli se založenýma rukama a něco podnikli.

Astronomové nyní usilovně hledají finanční podporu pro systematické hledání planetek-křížičů, které by během několika desítek let mohlo vést k podchycení téměř všech křížičů. Metody pro výpočet budoucích drah takových těles jsou dostatečně propracovány, takže o riziku srážky s planetkou bychom měli být zpraveni v mnohaletém předstihu.

Původní návrhy směřovaly k “odstřelení“ planetky či jádra komety v dostatečné vzdálenosti od Země mechanickým nárazem, popřípadě explozí neutronové bomby „zboku“ tělesa. Nyní se však objevil návrh H. J. Meloshe a I. V. Němčinova (Nature 366, 21, 1993), kteří spočítali, že by se k témuž cíli dalo použít podstatně výhodnější a bezpečnější techniky sluneční plachty. Plachta z mylaru, pokrytá tenkou vrstvou hliníku, by se působením tlaku slunečního větru a tlaku záření sama dopravila z parkovací dráhy u Země ke kosmickému projektilu. Tam by se změnila na parabolické zrcadlo, soustřeďující sluneční záření na „boční“ povrch kosmického tělesa. Vlivem vysoké teploty v ohnisku zrcadla by se materiál z povrchu planetky odpařoval a vyvolal tak potřebný raketový efekt. Při průměru zrcadla 0,5 km by činila hmotnost mylarové fólie asi 1 t, což je technicky relativně snadno proveditelné. Během ročního “provozu“ mylarového zrcadla by se tak podařilo odvrátit srážku s planetkou o průměru až 2,2 km; na 10 km planetku by však bylo zapotřebí deseti let odpařování. To vše je zajisté technicky schůdné a bez přídavných rizik – sluneční plachta se nehodí jako zbraň a neobsahuje žádné nebezpečné (radioaktivní, jedovaté) složky. Nadcházející srážka komety Shoemaker-Levy 9 s Jupiterem poskytne ostatně přesnější představu o ničivosti kosmických katastrof a přispěje tak, doufejme, i k přiměřeným přípravám lidstva na kosmickou obranu.

O autorovi

Jiří Grygar

RNDr. Jiří Grygar, CSc., (*1936) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně a Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Ve Fyzikálním ústavu AV ČR se věnuje výzkumu interagujících dvojhvězd a astrofyzice vysokých energií. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné