Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Věda potřebuje omyl

 |  5. 5. 1994
 |  Vesmír 73, 288, 1994/5

Rád si připomínám drobnou příhodu z doby, kdy jsem jako medik v prvním ročníku začínal ‘fiškusovat’ na Biologickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Učil jsem se očkovat bakteriální kultury a – samozřejmě – přitom dodržovat zásady sterility. Tak bylo také třeba, abych současně nad plamenem plynového kahanu manipuloval se třemi předměty: bylo nutno držet zkumavku s výchozí bujonovou kulturou, očkovací kličku a také vatovou zátku uvolněnou z ústí zkumavky, v plameni vyžíhat kličku, opálit ústí zkumavky a před opětovným uzavřením protáhnout plamenem i zátku. Měl jsem toho plné ruce, toho opalování bylo nějak mnoho – a tak jsem situaci nezvládl a připálil jsem si prsty.

Po celou dobu mé počínání se zájmem sledoval můj nezapomenutelný učitel MUDr. Míťa Rosenberg. A když jsem usykl bolestí, se svým lišáckým úsměvem suše poznamenal:

„Viděl jsem, že se určitě spálíš, ale nechal jsem tě. Teď už to takhle nikdy neuděláš.“

A měl pravdu. Hned jsem ovládl správnou techniku.

Chybovati je lidské. A chybami se člověk opravdu učí.

Nebojme se dělat chyby v metodických postupech výzkumu!

Omyl nám usnadní další a může nás i zavést k závažnějšímu poznatku, než je ten, k němuž jsme chtěli dospět. Kryštof Kolumbus by byl před pěti sty lety neobjevil Ameriku (a neotevřel novověk), kdyby byl – z dnešního hlediska – nesmyslným směrem nehledal námořní cestu do Indie.

Moderní biologie a lékařství ve Spojených státech sbírají jednu Nobelovu cenu za druhou. Loni jsem letmo nahlédl ‘pod pokličky’ biologických laboratoří lékařských škol některých tamějších univerzit. Největším – až trochu šokujícím – překvapením pro mne bylo, že se vůbec nebojí omylů. Nejen že se jim nevyhýbají, nýbrž přímo programově s nimi počítají. Vytyčují si cíle, jejichž dosažení by každý náš biolog musel prohlásit za nemožné, protože odporují dosavadnímu stavu znalostí a zkušeností, konkrétně například v aplikacích genového inženýrství; prostě cíle ‘proti přírodě’. A tvrdošíjně, až umíněně zkoušejí jednu metodickou cestu k jejich dosažení za druhou. Vydávají se do neznáma; vědí tedy, že musí hledat. Nelitují námahy, nervů, času, prostředků.

Snad devadesát procent jejich experimentů přináší jediný poznatek: Tudy ne!

A kupodivu: po dlouhém, až nekonečném bloudění cestami pokusů a omylů se jim to nakonec – alespoň někdy – podaří. A vznikne objevná, špičková publikace v renomovaném světovém odborném periodiku. A – třeba i Nobelova cena.

Tedy – správná intuice – ano. Ale ta je jen začátkem. K úspěchu pak vede odvážné, soustavné, vytrvalé (a samozřejmě chytré) hledání.

A to pracuje s omyly.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Jan Šmarda

Prof. Mudr. Jan Šmarda, DrSc., (nar. 1930) vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, habilitoval se z biologie a doktorát věd získal z mikrobiologie. V Biologickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity se věnuje výzkumu kolicinů a jejich účinků na bakterie i buňky eukaryotní. Zabývá se též ultrastrukturou a ekologií sinic.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné