Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Věda potřebuje omyl

 |  5. 5. 1994
 |  Vesmír 73, 288, 1994/5

Rád si připomínám drobnou příhodu z doby, kdy jsem jako medik v prvním ročníku začínal ‘fiškusovat’ na Biologickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Učil jsem se očkovat bakteriální kultury a – samozřejmě – přitom dodržovat zásady sterility. Tak bylo také třeba, abych současně nad plamenem plynového kahanu manipuloval se třemi předměty: bylo nutno držet zkumavku s výchozí bujonovou kulturou, očkovací kličku a také vatovou zátku uvolněnou z ústí zkumavky, v plameni vyžíhat kličku, opálit ústí zkumavky a před opětovným uzavřením protáhnout plamenem i zátku. Měl jsem toho plné ruce, toho opalování bylo nějak mnoho – a tak jsem situaci nezvládl a připálil jsem si prsty.

Po celou dobu mé počínání se zájmem sledoval můj nezapomenutelný učitel MUDr. Míťa Rosenberg. A když jsem usykl bolestí, se svým lišáckým úsměvem suše poznamenal:

„Viděl jsem, že se určitě spálíš, ale nechal jsem tě. Teď už to takhle nikdy neuděláš.“

A měl pravdu. Hned jsem ovládl správnou techniku.

Chybovati je lidské. A chybami se člověk opravdu učí.

Nebojme se dělat chyby v metodických postupech výzkumu!

Omyl nám usnadní další a může nás i zavést k závažnějšímu poznatku, než je ten, k němuž jsme chtěli dospět. Kryštof Kolumbus by byl před pěti sty lety neobjevil Ameriku (a neotevřel novověk), kdyby byl – z dnešního hlediska – nesmyslným směrem nehledal námořní cestu do Indie.

Moderní biologie a lékařství ve Spojených státech sbírají jednu Nobelovu cenu za druhou. Loni jsem letmo nahlédl ‘pod pokličky’ biologických laboratoří lékařských škol některých tamějších univerzit. Největším – až trochu šokujícím – překvapením pro mne bylo, že se vůbec nebojí omylů. Nejen že se jim nevyhýbají, nýbrž přímo programově s nimi počítají. Vytyčují si cíle, jejichž dosažení by každý náš biolog musel prohlásit za nemožné, protože odporují dosavadnímu stavu znalostí a zkušeností, konkrétně například v aplikacích genového inženýrství; prostě cíle ‘proti přírodě’. A tvrdošíjně, až umíněně zkoušejí jednu metodickou cestu k jejich dosažení za druhou. Vydávají se do neznáma; vědí tedy, že musí hledat. Nelitují námahy, nervů, času, prostředků.

Snad devadesát procent jejich experimentů přináší jediný poznatek: Tudy ne!

A kupodivu: po dlouhém, až nekonečném bloudění cestami pokusů a omylů se jim to nakonec – alespoň někdy – podaří. A vznikne objevná, špičková publikace v renomovaném světovém odborném periodiku. A – třeba i Nobelova cena.

Tedy – správná intuice – ano. Ale ta je jen začátkem. K úspěchu pak vede odvážné, soustavné, vytrvalé (a samozřejmě chytré) hledání.

A to pracuje s omyly.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Jan Šmarda

Prof. Mudr. Jan Šmarda, DrSc., (nar. 1930) vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, habilitoval se z biologie a doktorát věd získal z mikrobiologie. V Biologickém ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity se věnuje výzkumu kolicinů a jejich účinků na bakterie i buňky eukaryotní. Zabývá se též ultrastrukturou a ekologií sinic.

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...