Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Potomci a předchůdci Lucy

 |  5. 5. 1994
 |  Vesmír 73, 293, 1994/5

V paleontologii člověka převažuje počet názorů a interpretací nad počtem nalezených fosilií. William H. Kimbel a Donald C. Johanson z Ústavu původu člověka v Berkeley v USA a Yoel Rak z univerzity v Tel Avivu popsali lebku a další kosterní pozůstatky druhu Australopithecus afarensis z formace Hadar v Etiopii, které významně přispívají k diskusím o nejstarších předchůdcích člověka. Celkem se na lokalitě nalezlo již asi 250 úlomků hominidních fosilií, tento je datován na dobu před 3 až 3,4 milionu let.

Druh Australopithecus afarensis poprvé popsali D. C. Johanson, T. D. White a Y. Coppens r. 1978 podle fosilií z Laetoli, Tanzanie a Hadaru v Etiopii. Představa tohoto australopithecina vychází z řady vzorků, včetně slavného částečného skeletu přezdívaného Lucy (A. L. 288-1), a spadají do období před 3 až 3,9 milionu let. Poslední nalezená lebka (A. L. 444-2) u Kada Hadar Member v Hadaru je nejmladší známá fosilie A. afarensis a shoduje se s nejstarší – čelním zlomkem z Belohdelie v Middle Awash.

Víme, že A. afarensis obýval řadu biotopů, od relativně otevřených a suchých až po vlhké lesní formace. Zamotaná je otázka pohybu v prostoru (lokomoce). Menší hominidi blízcí Lucy byli snad stromoví, větší asi spíše bipední. Vykazoval tento druh sexuální dimorfizmus, nebo jsou velikostní rozdíly dány existencí více druhů vedle sebe? Mohli zanechat otisky svých nohou, které se nalezly v Laetoli, právě někteří jedinci A. afarensis?

Nalezené fosilie, především lebka, kost pažní a kost loketní, naznačují, že toto individuum bylo velké a robustní, těžko srovnatelné s drobounkou Lucy. Lebka je nejširší ze známých nálezů australopithecinů, stejně tak i kosti paže jsou podstatně delší. Dimorfizmus (ve srovnání s Lucy) je výraznější než běžné rozdíly u člověka. Australopithecini byli drobní, např. A. africanusA. robustus mohl mít hmotnost asi 40 kg, A. boisei asi 49 kg a jejich dimorfizmus byl také značný, takže A. afarensis není v tomto ohledu výjimkou.

Jedním z nejdůležitějších nálezů je kompletní kost loketní. Její prohnutí a relativní délka vůči kosti pažní připomínají poměry u šimpanze, tedy znaky odpovídající adaptaci k lezení (brachiaci). Ulna však postrádá šimpanzí znaky, které jsou příznačné pro pohyb po čtyřech končetinách (proximoanteriorní orientaci incisura trochlearis a velmi malý olecranon). Morfologie ulny a robustní humerus opatřený výraznými svaly dávají dokonalou představu tvora, který leze po stromech, ale po zemi se pohybuje po dvou. Další nálezy (Omo a Olduvai George) dosvědčují, že podobné znaky přetrvávaly u australopithecinů přes milion let.

Velkou pozornost si získal první relativně úplný nález lebky. Má nejen primitivní kraniální anatomii, ale přináší i bohatství informací pro funkční a fylogenetické úsudky. Její znaky potvrzují příbuznost se starými miocénními opicemi, jako např. Ouranopithecus macedoniensis, který mohl být slepou větví předchůdců šimpanze a člověka.

Tento nález, společně s dalšími (Midlle Awash z Etiopie) potvrzují, že A. afarensis byl samostatný, vysoce dimorfní druh. Znaky na předních končetinách, i když se zadní dosud nenalezly, dávají tušit možnost pohybu po dvou. Pokud právě tito hominidi nezanechali své stopy v Laetoli, těžko tak mohl učinit jiný známý předchůdce člověka.

Že by přece jenom jeden z „chybějících článků“?

Nature 368, 399 a 449,1994

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné