Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Potomci a předchůdci Lucy

 |  5. 5. 1994
 |  Vesmír 73, 293, 1994/5

V paleontologii člověka převažuje počet názorů a interpretací nad počtem nalezených fosilií. William H. Kimbel a Donald C. Johanson z Ústavu původu člověka v Berkeley v USA a Yoel Rak z univerzity v Tel Avivu popsali lebku a další kosterní pozůstatky druhu Australopithecus afarensis z formace Hadar v Etiopii, které významně přispívají k diskusím o nejstarších předchůdcích člověka. Celkem se na lokalitě nalezlo již asi 250 úlomků hominidních fosilií, tento je datován na dobu před 3 až 3,4 milionu let.

Druh Australopithecus afarensis poprvé popsali D. C. Johanson, T. D. White a Y. Coppens r. 1978 podle fosilií z Laetoli, Tanzanie a Hadaru v Etiopii. Představa tohoto australopithecina vychází z řady vzorků, včetně slavného částečného skeletu přezdívaného Lucy (A. L. 288-1), a spadají do období před 3 až 3,9 milionu let. Poslední nalezená lebka (A. L. 444-2) u Kada Hadar Member v Hadaru je nejmladší známá fosilie A. afarensis a shoduje se s nejstarší – čelním zlomkem z Belohdelie v Middle Awash.

Víme, že A. afarensis obýval řadu biotopů, od relativně otevřených a suchých až po vlhké lesní formace. Zamotaná je otázka pohybu v prostoru (lokomoce). Menší hominidi blízcí Lucy byli snad stromoví, větší asi spíše bipední. Vykazoval tento druh sexuální dimorfizmus, nebo jsou velikostní rozdíly dány existencí více druhů vedle sebe? Mohli zanechat otisky svých nohou, které se nalezly v Laetoli, právě někteří jedinci A. afarensis?

Nalezené fosilie, především lebka, kost pažní a kost loketní, naznačují, že toto individuum bylo velké a robustní, těžko srovnatelné s drobounkou Lucy. Lebka je nejširší ze známých nálezů australopithecinů, stejně tak i kosti paže jsou podstatně delší. Dimorfizmus (ve srovnání s Lucy) je výraznější než běžné rozdíly u člověka. Australopithecini byli drobní, např. A. africanusA. robustus mohl mít hmotnost asi 40 kg, A. boisei asi 49 kg a jejich dimorfizmus byl také značný, takže A. afarensis není v tomto ohledu výjimkou.

Jedním z nejdůležitějších nálezů je kompletní kost loketní. Její prohnutí a relativní délka vůči kosti pažní připomínají poměry u šimpanze, tedy znaky odpovídající adaptaci k lezení (brachiaci). Ulna však postrádá šimpanzí znaky, které jsou příznačné pro pohyb po čtyřech končetinách (proximoanteriorní orientaci incisura trochlearis a velmi malý olecranon). Morfologie ulny a robustní humerus opatřený výraznými svaly dávají dokonalou představu tvora, který leze po stromech, ale po zemi se pohybuje po dvou. Další nálezy (Omo a Olduvai George) dosvědčují, že podobné znaky přetrvávaly u australopithecinů přes milion let.

Velkou pozornost si získal první relativně úplný nález lebky. Má nejen primitivní kraniální anatomii, ale přináší i bohatství informací pro funkční a fylogenetické úsudky. Její znaky potvrzují příbuznost se starými miocénními opicemi, jako např. Ouranopithecus macedoniensis, který mohl být slepou větví předchůdců šimpanze a člověka.

Tento nález, společně s dalšími (Midlle Awash z Etiopie) potvrzují, že A. afarensis byl samostatný, vysoce dimorfní druh. Znaky na předních končetinách, i když se zadní dosud nenalezly, dávají tušit možnost pohybu po dvou. Pokud právě tito hominidi nezanechali své stopy v Laetoli, těžko tak mohl učinit jiný známý předchůdce člověka.

Že by přece jenom jeden z „chybějících článků“?

Nature 368, 399 a 449,1994

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné