Aktuální číslo:

2026/10

Téma měsíce:

Spojení

Obálka čísla

Nesahejte na klávesnicianeb co je větší riziko pro lidstvo?

 |  5. 5. 1994
 |  Vesmír 73, 294, 1994/5

Existuje asi 1 000 asteroidů s poloměrem přes 1,5 km, jejichž dráha kříží dráhu zemskou. Dosud je jich identifikováno asi padesát. Kolize kteréhokoli z těchto asteroidů se Zemí by uvolnila energii ekvivalentní 105 megatun TNT. Znamenala by konec zemědělství, ekosféry tak jak ji známe, vyhubila by podstatnou část lidské populace. Apriorní riziko takovéto katastrofy během příštího století je 1 : 5 000.

Navrhovaný průzkum „Spaceguard“ by mohl během příštích 25 let najít 95 % těchto asteroidů potenciálně ohrožujících Zemi. Můžeme předpovědět s 99,9% jistotou, že žádný z těchto objektů se nenachází na dráze znamenající ohrožení Země během příštího století. To by snížilo apriorní riziko téměř o dva řády. V krajním případě, že by byl nalezen asteroid na dráze ohrožující Zemi, je pravděpodobné, že by to bylo známo s předstihem desítek let. Nejúčinnější postup s existujícími technologiemi by bylo odklonění objektu řadou jaderných výbuchů (viz Vesmír 72, 125, 1993/3).

To je však dvousečný návrh. Jestliže můžeme ovlivnit dráhu asteroidu tak, že Zemi mine, můžeme také z asteroidu na neškodné dráze učinit asteroid ohrožující Zemi... „Spaceguard“ by mohl vytipovat dostatečně veliký asteroid na vhodné dráze, a řadou jaderných výbuchů o síle 10 MT změnit jeho dráhu tak, aby se srazil se Zemí. Nexistuje žádný jiný způsob, jak by několik jaderných zbraní samo o sobě mohlo ohrozit veškerou civilizaci. Podle názoru C. Sagana a S. J. Ostra je vývoj technik na odklon asteroidů předčasný. S technikou 20. století a současnou globální politickou situací je těžké si představit dostatečnou záruku proti případnému zneužití...

Pochopitelně je rozumné hledat cesty snižování rizik naší civilizace. Celkové výdaje 300 milionů dolarů představují rozumná opatření proti nebezpečí impaktu. Předčasný vývoj technik k ovlivnění dráhy asteroidů však představuje ve světle lidských selhání nové nebezpečí, které může být mnohem větší než to, proti kterému byla tato technika vyvíjena. Nature 368, 501, 1994

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Jakou barvu má vesmír

Jakou barvu má vesmír

Soňa Ehlerová  |  2. 11. 2026
Černá a bílá jsou pro mnoho lidí i barvami vesmíru (kosmu). Z pohledu člověka naprosto oprávněně: s výjimkou nejjasnějších objektů není lidské oko...
Jak mozek reguluje růst nádorů

Jak mozek reguluje růst nádorů uzamčeno

Mozek je nejvyšším řídicím centrem lidského těla. Zpracovává smyslové vjemy, vznikají v něm emoce, myšlení, řídí náš pohyb, ale také funkci...
Rostliny a dějiny

Rostliny a dějiny

Martin Soukup  |  2. 11. 2026
Koně, kozy, skot, také pšenice, ječmen, kukuřice a další domestikované druhy fauny a flóry. Nejen tomu se věnuje kniha Rostliny a rozkvět a pád...