Aktuální číslo:

2019/6

Téma měsíce:

Výboj

Nesahejte na klávesnicianeb co je větší riziko pro lidstvo?

 |  5. 5. 1994
 |  Vesmír 73, 294, 1994/5

Existuje asi 1 000 asteroidů s poloměrem přes 1,5 km, jejichž dráha kříží dráhu zemskou. Dosud je jich identifikováno asi padesát. Kolize kteréhokoli z těchto asteroidů se Zemí by uvolnila energii ekvivalentní 105 megatun TNT. Znamenala by konec zemědělství, ekosféry tak jak ji známe, vyhubila by podstatnou část lidské populace. Apriorní riziko takovéto katastrofy během příštího století je 1 : 5 000.

Navrhovaný průzkum „Spaceguard“ by mohl během příštích 25 let najít 95 % těchto asteroidů potenciálně ohrožujících Zemi. Můžeme předpovědět s 99,9% jistotou, že žádný z těchto objektů se nenachází na dráze znamenající ohrožení Země během příštího století. To by snížilo apriorní riziko téměř o dva řády. V krajním případě, že by byl nalezen asteroid na dráze ohrožující Zemi, je pravděpodobné, že by to bylo známo s předstihem desítek let. Nejúčinnější postup s existujícími technologiemi by bylo odklonění objektu řadou jaderných výbuchů (viz Vesmír 72, 125, 1993/3).

To je však dvousečný návrh. Jestliže můžeme ovlivnit dráhu asteroidu tak, že Zemi mine, můžeme také z asteroidu na neškodné dráze učinit asteroid ohrožující Zemi... „Spaceguard“ by mohl vytipovat dostatečně veliký asteroid na vhodné dráze, a řadou jaderných výbuchů o síle 10 MT změnit jeho dráhu tak, aby se srazil se Zemí. Nexistuje žádný jiný způsob, jak by několik jaderných zbraní samo o sobě mohlo ohrozit veškerou civilizaci. Podle názoru C. Sagana a S. J. Ostra je vývoj technik na odklon asteroidů předčasný. S technikou 20. století a současnou globální politickou situací je těžké si představit dostatečnou záruku proti případnému zneužití...

Pochopitelně je rozumné hledat cesty snižování rizik naší civilizace. Celkové výdaje 300 milionů dolarů představují rozumná opatření proti nebezpečí impaktu. Předčasný vývoj technik k ovlivnění dráhy asteroidů však představuje ve světle lidských selhání nové nebezpečí, které může být mnohem větší než to, proti kterému byla tato technika vyvíjena. Nature 368, 501, 1994

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Člověk proti sopce: boj o osud města Vestmannaeyjabær

Petr Brož  |  17. 6. 2019
Před 46 lety se pod nohama nic netušících obyvatel malého islandského ostrova Heimaey otevřelo peklo. Islanďané rozpoutali jednu z největších...
Jak vosy dobývají svět

Jak vosy dobývají svět uzamčeno

Pavel Pipek  |  3. 6. 2019
Vosy jsou pro lidi jedním z nejnenáviděnějších organismů. Zatímco v původním areálu výskytu je jejich špatná pověst nezasloužená, protože v něm...
Hledá se blesk

Hledá se blesk uzamčeno

V chápání elektrických jevů jsme za uplynulých 250 let udělali obrovský pokrok. Úplnému porozumění ale stále vzdoruje záhadné chování obyčejných...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné