Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Nesahejte na klávesnicianeb co je větší riziko pro lidstvo?

 |  5. 5. 1994
 |  Vesmír 73, 294, 1994/5

Existuje asi 1 000 asteroidů s poloměrem přes 1,5 km, jejichž dráha kříží dráhu zemskou. Dosud je jich identifikováno asi padesát. Kolize kteréhokoli z těchto asteroidů se Zemí by uvolnila energii ekvivalentní 105 megatun TNT. Znamenala by konec zemědělství, ekosféry tak jak ji známe, vyhubila by podstatnou část lidské populace. Apriorní riziko takovéto katastrofy během příštího století je 1 : 5 000.

Navrhovaný průzkum „Spaceguard“ by mohl během příštích 25 let najít 95 % těchto asteroidů potenciálně ohrožujících Zemi. Můžeme předpovědět s 99,9% jistotou, že žádný z těchto objektů se nenachází na dráze znamenající ohrožení Země během příštího století. To by snížilo apriorní riziko téměř o dva řády. V krajním případě, že by byl nalezen asteroid na dráze ohrožující Zemi, je pravděpodobné, že by to bylo známo s předstihem desítek let. Nejúčinnější postup s existujícími technologiemi by bylo odklonění objektu řadou jaderných výbuchů (viz Vesmír 72, 125, 1993/3).

To je však dvousečný návrh. Jestliže můžeme ovlivnit dráhu asteroidu tak, že Zemi mine, můžeme také z asteroidu na neškodné dráze učinit asteroid ohrožující Zemi... „Spaceguard“ by mohl vytipovat dostatečně veliký asteroid na vhodné dráze, a řadou jaderných výbuchů o síle 10 MT změnit jeho dráhu tak, aby se srazil se Zemí. Nexistuje žádný jiný způsob, jak by několik jaderných zbraní samo o sobě mohlo ohrozit veškerou civilizaci. Podle názoru C. Sagana a S. J. Ostra je vývoj technik na odklon asteroidů předčasný. S technikou 20. století a současnou globální politickou situací je těžké si představit dostatečnou záruku proti případnému zneužití...

Pochopitelně je rozumné hledat cesty snižování rizik naší civilizace. Celkové výdaje 300 milionů dolarů představují rozumná opatření proti nebezpečí impaktu. Předčasný vývoj technik k ovlivnění dráhy asteroidů však představuje ve světle lidských selhání nové nebezpečí, které může být mnohem větší než to, proti kterému byla tato technika vyvíjena. Nature 368, 501, 1994

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné