mnoho- // více- // několika-

Jak je tomu vlastně se složenými adjektivy, která obsahují jako první složku některou z neurčitých číslovek uvedených v nadpise? Jde o adjektiva jako mnoholetý (též mnohaletý) / víceletý / několikaletý nebo mnohodílný / vícedílný / několikadílný, která mají sice význam velmi podobný, nikoli však totožný. O jaký rozdíl tu jde?

Číslovka mnoho říká, že jde o velký, značný počet či množství, o “hodně“, bez ohledu na okolnosti. Naproti tomu číslovka více srovnává: říká, že jde o počet větší než jeden, resp. větší, než je obvyklé (srv. např. termín vícehodnotová logika). A konečně číslovka několik říká, že jde o nějaký přesně neurčený, avšak nevelký počet (větší než jeden). Uveďme si příklad: o nějakém románu řeknu, že je mnohadílný, chci-li vytknout tu okolnost, že jde o dílo dosti rozsáhlé. Nazvu-li jej (třeba týž román) vícedílným, všímám si toho, že se liší od běžného, jednodílného románového standardu. A označím-li jej slovem několikadílný, neříkám tím nic jiného, než že má více než dva díly, ale že jich není velký počet. Podobných příkladů se najde víc, např.: mnohabarevný / vícebarevný / několikabarevný; mnohojazyčný / vícejazyčný / několikajazyčný (např. slovník). Jde o živý a produktivní slovotvorný postup, takže můžeme volně přitvářet chybějící, nedoložené členy a doplňovat trojice; tak třeba doloženou dvojici mnohojaderný / vícejaderný lze doplnit třetím členem několikajaderný (pokud to bude v praxi zapotřebí).

I když rozdíl mezi složeninami mnoho- / více- a též mezi více- / několika- lze teoreticky stanovit, v názvoslovné praxi se ukazuje, že se tato jemná významová distinkce někdy nerespektuje. Tak např. adj. mnohoznačný a víceznačný se užívají zpravidla jako synonyma stejně tak jako vícepatrový a několikapatrový. Zanedbávání těchto rozdílů lze přičítat na vrub i působení cizojazyčných ekvivalentů latinsko-řeckých, přicházejících dnes hlavně přes angličtinu. Latinská složka multi-, jak ji známe ze slov jako multimolekulární nebo multilaterální, stejně jako řecká složka poly- (srov. např. polyvalentní; polymorfie, polysacharid, polyurie – jde především o substantiva) sice odpovídají v principu českému mnoho-, ale protože výraz, který by byl ekvivalentní s českým více-, není pro tyto složeniny k dispozici, odpovídá např. angl. složenina multicellular českým adjektivům mnohobuněčný i vícebuněčný, popř. i několikabuněčný. (Existuje sice lat. složka pluri-, která by přesně odpovídala českému více-, ale objevuje se velmi zřídka; setkal jsem se jen s adj. pluriform a plurifunctional. Angličtina má sice k dispozici i domácí, anglosaské číslovky many „mnoho“ a more „více“, avšak v složeninách je prostě neužívá; ojedinělou výjimkou je adj. many-sided „mnohostranný“, psané se spojovníkem.)

Má-li tedy čeština k dispozici prostředky k trojitě diferencovanému významu „většího počtu“, je škoda tuto možnost nevyužívat - i když to vyžaduje trochu rozmyslu a pozornosti. Je ovšem pravda, že leckdy nám k tomu nezbývá čas, chuť nebo energie. A tak se obávám, že onen rozdíl mezi výrazy „mnohojaderné buňky“ a “vícejaderné buňky“, který je jazykovědec ochoten identifikovat, normální ani odborný uživatel jazyka (resp. tvůrce těchto termínů) prostě nevnímá, není si ho vědom. (Pro úplnost dodávám, že rozdíl mezi mnoho- a více- vyjadřuje i němčina; srov. např. vielfärbig „mnohobarevný“ a mehrfärbig „vícebarevný“. Třetí možnost, která by odpovídala českým složeninám s číslovkou několika-, v němčině však chybí.)