Severo Ochoa

1. listopadu 1993 zemřel Severo Ochoa, legenda biochemie a molekulární biologie, jeden z těch, kdo tyto obory zakládali. Narodil se 24. 9. 1905 v Laurace v severním Španělsku a medicínu vystudoval v Madridu. Studia dokončil v době nadšení z úspěchů Ramóna y Cajala a ihned se začal věnovat výzkumu fyziologické chemie v laboratoři Juana Negrína, pozdějšího prezidenta Španělské republiky.

Potom však téměř stále pracoval v zahraničí. Nejprve ve slavné laboratoři Otto Meyerhofa (v Berlíně a v Heidelbergu) na biochemii svalové kontrakce. Potom, až do roku 1940, působil střídavě v laboratořích v Anglii a Německu (Londýn 1932, opět Heidelberg 1936, Plymouth 1937, Oxford 1938). Do Spojených států amerických přišel r. 1940. Začal v laboratoři manželů Coriových studovat význam fruktozafosfátu a anorganického fosfátu. Osamostatnil se na Univerzitě v New Yorku, kde se zabýval především metabolizmem ATP, energetické „konzervy“ živých buněk.

Nejslavnější období jeho vědeckého života nastalo při spolupráci s Marianne Grunberg-Manago. Objevili spolu enzym polynukleotidfosforylázu, jenž umožnil přípravu prvých syntetických nukleových kyselin. O polynukleotidfosforyláze se myslelo, že je enzymem syntetizujícím ribonukleovou kyselinu v buňkách a Severo Ochoa za objev enzymu dostal r. 1959 Nobelovu cenu. Až později se ukázalo, že funkce enzymu je spíše v degradaci ribonukleové kyseliny než v její syntéze. Někteří pak soudili, že Nobelova cena byla udělena nesprávně. Význam objevu polynukleotidfosforylázy však byl v něčem jiném. Stimuloval další objevy v molekulární biologii a vedl posléze k objasnění genetického kódu. Dalším slavným obdobím Ochoovy vědecké kariéry bylo studium mechanizmu replikace nejjednodušších virů (tzv. RNA fágů).

Po odchodu z Univerzity v New Yorku r. 1974 působil Severo Ochoa ještě deset let ve slavném „Roche Institute of Molecular Biology“ poblíž New Yorku. Roku 1985 však podlehl přemlouvání španělských vědců a vrátil se do rodné země, kde byl pro něj poblíž Madridu vybudován Ústav molekulární biologie CSIC (obdoba naší Akademie věd).

Měl jsem tu smůlu, že jsem se s Ochoou seznámil během nejsmutnějších dnů jeho života. Brzy po návratu do Španělska mu zemřela žena,a já jsem do jeho ústavu přijel na kratší pracovní pobyt právě v tu dobu. Ze ztráty své ženy se vlastně již nikdy úplně nevzpamatoval.

Ochoovou laboratoří prošla řada vynikajících vědců. Byl to například Arthur Kornberg, který dostal r. 1959 Nobelovu cenu za objev enzymu syntetizujícího DNA, o němž se však později též ukázalo, že hlavní jeho funkcí není syntéza DNA, ale její oprava. Historie se tedy do jisté míry opakovala.