Forman R. T. T., Godron M.: Krajinná ekologie

Krajinná ekologie nemá v naší vědecké obci zrovna dobrou pověst. To je dáno zprofanovaností slova ekologie, jsou však i další příčiny. Především, v tomto oboru v podstatě není možné uspořádat opakovatelný experiment. (I když předcházející režim provedl s námi a s naší krajinou velkoplošný experiment, jehož výsledky nejlépe vidíme při překročení hranic do Rakouska nebo západní části Německa, opakovatelný, doufejme, není.) Zdánlivá neexaktnost vedla rovněž k tomu, že krajinné ekologie se v 70. a 80. letech chytilo několik pseudovědců, typických svým nicneříkajícím, zato často dlouhým povídáním nebo i psanými projevy, kterým dodávali rádoby vědeckost zaváděním spousty nových termínů a neužitečných definic. (Vědeckou úroveň oboru udržovalo v té době u nás jen několik lidí, např. J. Jeník a P. Kovář, známí i ze stránek Vesmíru.) Když se podobní lidé na přelomu 70. a 80. let dostali i do vedení Ústavu krajinné ekologie ČSAV, zprofanovali dále nejen obor, ale i ústav. Po listopadovém převratu už nebylo v silách rozumnějších lidí jej zachránit a počátkem r. 1993 byl zrušen. Nicméně ze zbytků tří zrušených ekologických ústavů vznikl nakonec Ústav ekologie krajiny Akademie věd ČR. Ten by snad mohl mít šanci reputaci oboru napravit. Přispět k tomu může i recenzovaná kniha, kterou ostatně přeložil kolektiv ze zbytku bývalého ÚKE.

Jak se vyvíjel obor ve světě? V měřítku krajiny často uvažovali a pracovali v dobách, kdy se o krajinné ekologii (i ekologii vůbec) ještě nemluvilo, hlavně geobotanici a vegetační ekologové, a to i u nás. Základy oboru, už jako specifické discipliny se svým teoretickým aparátem, byly položeny hlavně v 70. letech v Holandsku, Anglii, USA, vesměs v oblastech se silně přeměněnou krajinou a akutními velkoplošnými ekologickými problémy. Objevily se i první učebnice, závažnější z nich až v 80. letech, mezi nimi i ta, jejíž český překlad právě vyšel. Je to vůbec první ucelený učební text krajinné ekologie u nás.

Kniha je rozdělena do čtyř hlavních částí: Celkový přehled; Struktura krajiny; Dynamika krajiny; Heterogenita a hospodaření; těžiště je v částech II. a III. Kniha je opravdu zcela zásadním vstupem do oboru pro každého, který se o něj zajímá. I když dnes, téměř deset let po napsání, je v lecčems zastaralá a částečně překonaná, stále patří k celosvětově nejúspěšnějším učebnicím v oboru a překladatelskému týmu patří dík za tuto jistě nelehkou a při dnešním hodnocení vědeckých aktivit pracovišť Akademie nepříliš vděčnou práci. Překlad je vcelku plynulý a odborné termíny rozumně přeloženy, až na některé výjimky. Například přibližovat pojem krajinné matrice (str. 162-3) k “orgánu, ve kterém se vyvíjí embryo obratlovců“, lze v angličtině, kde se termínem matrix někdy označuje děloha, v češtině je to však poněkud problematické. Podobných perliček lze najít víc a čtenář musí být místy poněkud zmaten.

Přes některé výhrady k originálu i překladu, mohu však knihu jen doporučit a věřím, že ani dost vysoká cena (240 Kč) zájemce neodradí. Ostatně, pokud to někdo s kajinnou ekologií myslí vážně, stejně mu nezbude nic jiného, než knihu nastudovat, pokud už tak neudělal dříve z anglického originálu.