Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Zcela nová aliance

 |  5. 3. 1994
 |  Vesmír 73, 165, 1994/3

Monod a Prigogine označili celkem trefně jako starou alianci stav obecného povědomí v osmnáctém století, kdy si věda a náboženství zcela jednoznačně rozdělily sféry vlivu. Vědě byla dána v plen imanence, náboženství transcendence. Věda, ať už lavoisierovská chemie či linnéovská biologie, tu operuje ve zcela denumenizovaném světě, který Bůh – demiurg, zcela transcendentální, dal do pohybu jako mechanické soustrojí a dále už o něj nedbá. Toto rozdělení zájmů působnosti vydrželo relativně velmi dlouho, přičemž důsledné nevměšování se do kompetencí sféry „konkurenční“ či „sesterské“ organizace (racionalistická novověká přírodověda a neméně racionalistická tomistická teologie ostatně koření v témže myšlenkovém substrátu) bylo důsledně dodržováno.

K významnější kolizi došlo pak v době Darwinově a krátce po ní, jak poutavě líčí Z. Neubauer (Vesmír 70, 96, 1991/2). Dá se říci, že tato stará aliance nejlépe přežila do našich dnů ve Spojených státech, kde je vliv osmnáctého století na myšlenkový svět podnes velmi aktuální (např. platnost původní ústavy). Zde pak lze vidět i další zajímavý jev - velmi úzký a pozitivní vztah náboženství a hospodářských aktivit, což je pro protestantský svět, zejména kalvínského ražení (J. Calvin viděl v úspěchu v podnikání přímý subjektivní symptom vyvolení ke spáse), od dob Maxe Webera obecně známo. Věda sama pak s podnikáním srostla během dvacátého století velmi těsně. Všechny tyto tři složky jsou posléze podstatnými oporami některých novějších proudů amerického myšlení, které se jako další spásná nauka šíří do Evropy, mezitím unavené, znechucené a bezradné po vyznění sociálněrevolucionářských a nacionálních orgií 19. a 20. století (ač to zajisté s koncem dějin nebude tak aktuální, jak to viděl systemizovaný prorok Fukuyama ještě před pár lety ze své pracovny ve State Departmentu). Jako jedna ze složek postmoderny přichází i nové osvícenství a ti, kdo nerozeznali svoji chvíli, mohou být současně obviněni z nevědeckosti, bezbožnosti i nuzáctví.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kulturní a sociální antropologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Člověk páchne *alkoholem

Člověk páchne *alkoholem audio

Jaroslav Petr  |  5. 8. 2018
Že pach lidského těla „vyrábějí“ bakterie, se ví už relativně dlouho. Některé mechanismy tohoto procesu jsou ale dosud stále tajemstvím. Britští...
Do světa a zase zpět

Do světa a zase zpět

Eva Bobůrková  |  31. 7. 2018
Mladý lékař Karel Kieslich o sobě říká: „Splňuji archetyp českého Honzy“. Studuje totiž na University College v Londýně, chtěl by ve světě...
Zahalená Venuše

Zahalená Venuše uzamčeno

Jan Veselý  |  16. 7. 2018
Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné