Pokorný V. a kol.: Všeobecná paleontologie
Paleontologie stojí na průsečíku dvou věd. Setkává se v něm geologie s evoluční biologií. V posledních letech je stále větší důraz kladen na třetí důležité zaměření paleontologie, kterým je studium globálních změn prostředí. Publikace kolektivu autorů řeší na 300 stranách velkého formátu a 180 obrázcích základní otázky týkající se systematiky, dějin paleontologie, paleoekologie, evoluce, biostratigrafie, základních činitelů globálních změn a řady dalších otázek. Činí tak velmi hutnou, informativní formou, která knihu spíše přibližuje encyklopedii. Publikace je atraktivní zejména pro mezioborové přesahy – kapitoly o účasti organizmů na vznik půd, o vlivu organizmů na klima nebo ty, které obsahují prostý popis izotopové termometrie, uvítají zemědělci, geografové, paleoklimatologové a další odborníci.
Na řadu dílčích otázek uvedených v knize je možné se dívat z jiných úhlů, doplnit je, či poněkud zmodernizovat. Jsou to však jen druhořadé možné výtky. Podstatné je, že autorům se podařil syntetický pohled na vývoj planety, který z této knihy, původně zamýšlené jako vysokoškolská učebnice paleontologie, vytváří první českou učebnici globálních změn prostředí. Autoři – sami paleontologové - psali knihu pro paleontology, ale nedivil bych se, kdyby měla podstatně větší vliv právě v té široké, mezioborové skupině vzdělanců zajímajících se o Zemi jako takovou.
Kniha má přiměřenou cenu 114 Kč a pravděpodobně podceněný náklad pouhých 600 kusů. Ještě nedávno by takové dílo mohlo vyjít snad jenom v dotované Academii, jíž díky moderní typografii velmi rychle roste pružná konkurence řady malých nakladatelství s jedním či několika středními stolními počítači a pár lidmi. Donedávna by se totiž „Všeobecná paleontologie“ mohla objevit jen jako obvyklá skripta na špatném savém papíře s rozpitými typy, a koupili by si je jen studenti. Dnes tatáž publikace vychází jako atraktivní knížka.
Citát
STEPHEN JAY GOULD: Pandin Palec, Mladá fronta, edice Kolumbus, Praha 1988, str. 76
Svět naneštěstí jen zřídkakdy hoví našim tužbám. Věčně se odmítá chovat rozumně. Žalmista se nevyznamenal coby pronikavý pozorovatel, když napsal: „Byl jsem mlád a zestaral jsem, a neviděl jsem spravedlivého, opuštěného, ani semene jeho žebrati o chleba.“ Rozvoj vědy často brzdí tyranie toho, co je za racionální pouze považováno. Koho před Einsteinem by napadlo, že na hodnoty hmoty a stárnutí může mít vliv rychlost blízká rychlosti světla?