Komu Koniášovu medaili

Případ knihovny prof. Práta není ojedinělý, zaráží však, že k němu došlo až po pádu komunistického režimu. Před časem jsem ve Státním ústředním archivu našel protokoly o žalářování Prof. F. A. Kolenatiho v bouřlivém roce 1848. Tento významný zoolog, patřící ve své době k nejznámějším v Evropě, popsal své martyrium ve Slavistische Centralblätter 1848, odkud je převzal do výstižného životopisu I. Flasar (Práce odb. přír. věd Olomouc č. 5, 1965). V této práci je i dokonalý přehled Kolenatiho literárního díla, které bylo jako komplet uloženo v Brně v knihovně Zoologického ústavu Přírodovědecké fakulty. Na základě výnosu komunistického Ministerstva školství, že literatura vydaná do r. 1920 může být předána do sběru, došlo k likvidaci uvedené knihovny. Mnohé z toho zachránil dr. J. Sitko pro Moravskou ornitologickou stanici v Přerově. Kolenatiho odkaz tam však není a zmizela i spousta další vzácné literatury z doby rozkvětu moravské zoologie, např. práce jednoho ze zakladatelů akarologie J. Müllera. V roce 1990 jsem poslal do uvedené knihovny dotaz, na který dodnes nedošla odpověď.

Zmíněný výnos znamenal hekatombu školních knihoven. Je až neuvěřitelné, že pedagogové s univerzitním vzděláním nemají zájem o další sebevzdělávání a že se spokojí s papírem, který jim dovoluje provozovat pedagogickou činnost. Jen v mém okolí: Gymnazijní knihovna v Jičíně byla vystěhována, přičemž řada vzácných tisků zmizela. Zmizel i pečlivě zpracovaný katalog tzv. Kablíkovy sbírky, který sepsal pořadatel kolekce Ant. Fierlinger (překlad naštěstí publikoval r. 1936 Ant. Houba ve Sborníku mus. spolku v Jičíně). V Markvarticích zničil pokrokový učitel historickou knihovnu, kterou založil žák a spolupracovník Jos. Jungmanna P. F. Vetešník a byla pak rozhojňována dary rodáků. Dal ji celou vyvézt do sběru, včetně Jungmannova slovníku, Klimentových brouků, Vetešníkova rukopisu Literatury české ad. Na dobu doplatily i školní přírodovědné kabinety. V Sobotce např. ohromnou sbírku přírodnin, budovanou od poloviny minulého století, nechala zničit bývalá ředitelka. Vycpaniny dala spálit v kotelně, geologickou sbírku, kdysi chloubu školy, dala vyvézt na zavážku. Ve vyprázdněném sále bylo po rozštípání vitrin založeno z bezcenných papírů „muzeum“ Josefa Hakena. Za takové zásluhy se samozřejmě přidělovaly státní byty a další výhody. A je dost smutné, že dnes, kdy je třeba doplnit knihovny z nových zdrojů, pokládá vysoký státní úředník knihy za zboží, které není potřeba k životu, a i na knihy, které dostáváme darem, má být uvaleno clo.