Nejmenší eukaryotní organizmus

Autotrofní společenstva pikoplanktonu (pikoplankton je část planktonu zahrnující organizmy menší než 2 m), v nichž se předpokládá dominantní zastoupení prokaryot, hrají velice významnou roli v produkční dynamice moří a oceánů. Jako téměř vždy, když se použije nová metodika, i v případě pikoplanktonu byla při použití metody průtokové cytometrie (která se jinak téměř výhradně používá pro charakterizaci krvinek a pomocí níž je možné buňku poměrně přesně změřit) odhalena velice překvapivá skutečnost. Pikoplankton byl totiž z větší části tvořen fotosyntetizujícím eukaryotem, který získal jméno Ostreococcus tauri. Tato zelená řasa je dlouhá 0,97±0,28 m a široká 0,70±0,17 m (je tedy nejmenším dosud popsaným eukaryotním organizmem), obsahuje chlorofyly a, b a c a velké množství karotenoidu violaxantinu. Počet buněk v jednom litru mořské vody se pohyboval mezi 10⁷ a 2.10⁸, což v ročním průměru představuje 86 % ze všech buněk fytoplanktonu. Jedním z důvodů pro tak vysoké zastoupení této řasy ve studovaném společenstvu zátoky Thau (francouzské pobřeží Středozemního moře) se zdá být její nezvykle vysoký obsah violaxantinu, který má vlastnosti fotoprotektiva. Tato skutečnost může mít velký význam pro život Ostreococca v extrémně osluněné vrstvě vody pod povrchovou blankou. Jiná hypotéza si všímá možného vlivu chovu ústřic. Ty totiž vylučují velké množství amoniového kationtu, který zvýhodňuje pikoplankton před většími organizmy. Navíc filtrační aparát ústřic zadržuje částice větší než 2 m, což opět zřejmě výrazně zvýhodňuje pikoplankton a je možné si tak představit silný selekční tlak směrem k minimalizaci velikosti určitých skupin řas. (Nature 370, str. 225).