Bída naší vědy

Není mým úmyslem polemizovat s prof. Korytou ani hájit názory B. Blažka, nebo hodnotit práci E. Hadače. Chtěl jsem poukázat na paradox „bídy naší vědy“, který prof. J. Koryta vlastně pregnantně potvrdil. Není ovšem jediný. Takových současných soudců, kteří s mimořádným úspěchem propluli érou padesátých let či pozdějším normalizačním obdobím, aniž třeba byli členy jakékoliv strany, je více. Mnozí z nich s podobnou vehemencí odsuzují minulé prohřešky druhých. Snad tím kompenzují svoji minulou vstřícnost, servilitu či absenci hrdinských činů. Podobní se přičinili o neblahé dědictví smířlivosti k prezentaci podprůměrných výsledků, režii rituálů jalových oponentních procedur. Přispívali svými kladnými posudky v komisích doporučujících udělování vědeckých titulů za politickou práci, plánování velkolepých pětiletých plánů vědy, objevů, vynálezů či grandiózních socialistických závazků, to vše například za přísliby titulů člena korespondenta, akademika, hrdiny socialistické práce, vedoucího oddělení ap.

Jestli poukázání na tento paradox doby bylo záměrem redakce, pak společné zveřejnění zmíněných příspěvků splnilo svůj účel. Pokud se to stalo nevědomky, pak je zveřejnění dopisu J. Koryty neradostným obrazem „bídy morálky naší vědy“.