Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Využití střevlíkovitých v bioindikaci

K článku Zbyška Šusteka „Lužné lesy a osud ich fauny“ (73, 326, 1994/6)
 |  5. 10. 1994
 |  Vesmír 73, 581, 1994/10

Využití společenstev bezobratlých k posuzování kvality resp. narušenosti přírodního prostředí je aktuální již delší dobu. Nic na tom nemění ani skutečnost, že se velice obtížně stanovuje konkrétní charakteristika, která by pro hodnocení stavu byla nejreprezentativnější.

Použití čeledi střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) k bioindikačním účelům má dlouhou tradici. Průkopnické dílo, které způsobilo výrazný rozmach carabidologie v České republice, je „Klíč k určování brouků čeledi Carabidae Československé republiky“ (Kult, 1947). Na skvělých taxonomických česky psaných základech mohlo mnoho entomologů prozkoumávat naši přírodu. Shromáždili množství podkladů, které umožnily vznik dvou zásadních prací: „Stanovení areálů a subareálů Československa vzhledem k faunistice brouků čeledi Carabidae“ (Pulpán, 1968) a “Vertikální a územní rozšíření brouků čeledi Carabidae v Československu“ (Pulpán, Reška, 1971).

Především díky celoživotní práci nedávno zesnulého pana Jana Pulpána z Prahy, práci prof. RNDr. Karla Hůrky, DrSc., z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a činnosti carabidologické sekce České společnosti entomologické máme nyní bohaté zkušenosti s druhy čeledi Carabidae i s jejich rozšířením a ekologickými nároky na našem území.

Ekologické vlastnosti jednotlivých druhů se jeví jako aktuální právě pro využití v bioindikačním hodnocení. Před deseti lety rozpracoval zmíněnou problematiku J. Buchar u pavouků (1983). Autor tohoto příspěvku společně s prof. K. Hůrkou připravují návrh hodnocení kvality (stavu, ovlivněnosti) prostředí na základě rozdělení čeledi Carabidae do čtyř skupin, podle vazby jednotlivých druhů na určitý typ prostředí, jejich schopnosti či neschopnosti migrace a podle míry jejich přizpůsobivosti.

V první skupině jsou druhy stanovišť připomínající faunu dřívějších geologických období (arktoalpinní a boreomontánní prvky) a druhy svým výskytem omezené pouze na zvláštní útočiště (refugia), jako např. rašeliniště, slaniska, jeskyně, sutě, ale i zbytky původních stepí.

V druhé skupině jsou zařazeny druhy neschopné osídlit náhradní biotopy. Například druhy původních lesů, které nejsou schopny pronikat do lesních porostů s jinou druhovou skladbou rostlin, druhy žijící kolem vod, u kterých změny břehů a břehových porostů nedoznaly proti minulosti podstatných změn nebo druhy luční, neschopné se přizpůsobit životu ve stepi kulturní (pojmem kulturní step se rozumí např. pole nebo pastviny).

Adaptabilní druhy třetí skupiny osídlují i vodní břehy změněných vodních toků a ploch a patří sem také druhy lesní, žijící v různých typech lesů, odkud se šíří i do umělých lesních komplexů, popř. ploch odlesněných.

Značně přizpůsobivé (eurytopní) druhy čtvrté skupiny se šíří kulturní krajinou bez podstatných omezení, bez specifických nároků na kvalitu prostředí. Patří sem i druhy rumišť (ruderálů), polí apod.

Ukazuje se, že pro posouzení kvality a ovlivněnosti přírodního prostředí lze využít procentuálního zastoupení druhů a jedinců daných „ekologických“ skupin.

Konečně využití brouků čeledi střevlíkovitých je navrženo i v metodice sledování epigeonu 1) v chráněných územích, které organizuje Český ústav ochrany přírody.

O broucích čeledi Carabidae je toho nyní známo mnoho, a to i ve sledování sukcese na narušených či zničených biotopech. Obecně lze říci, že návrat k původnímu druhovému spektru je u velkých zničených území velmi složitý. Vezmeme-li jako základní předpoklad odstranění příčin znehodnocování (deteriorizace), musíme počítat s tím, že druhy vzácné a málo rozšířené (stenotopní) a neadaptivní, pakliže na původních stanovištích vůbec přežívají, se navrátí do obnovené přírody až v době, kdy vesměs velmi složité přírodní podmínky nabudou hodnot původních.

Z tohoto pohledu se velmi optimistické vize rychlého obnovení „kraje pod Pálavou“ jeví jako málo pravděpodobné. A to i za předpokladu, že existují zbytky původního lužního prostředí v oblasti Křivého jezera, odkud by zřejmě regenerace společenstev střevlíkovitých lužního lesa začala.

Počáteční sukcesní stadia by byla charakteristická expanzivními druhy fauny střevlíkovitých (na vysušených místech) a druhy adaptabilními, ať už by to byly druhy žijící u vody či nikoliv. I když by index diverzity střevlíkovitých mohl být v této době vysoký, rozhodně by to neznamenalo, že můžeme být se stavem prostředí spokojeni. Obnova všech složek lužního lesa totiž potrvá podstatně déle.

Neznamená to ale, že bychom se o to neměli pokoušet.

Literatura

1. Buchar J. 1983: Klasifikace druhů pavoučí zvířeny Čech jako pomůcka k bioindikaci kvality životního prostředí. Fauna boh. sept., 8: 119 - 135.
2. Kult K.: 1947: Klíč k určování brouků čeledi Carabidae Československé republiky: Čs. spol. entomol., Praha. Entomol. příručky č. 20: 1 - 199.
3. Pulpán J. 1968: Stanovení areálů a subareálů Československa vzhledem k faunistice brouků čeledi Carabidae, Coleoptera. Acta Mus. Reginaehradec. IX: 95 - 146.
4. Pulpán J., Reška M. 1971: Vertikální a územní rozšíření brouků čeledi Carabidae, Coleoptera v Československu. Acta Mus. Reginaehradec. XII: 85 - 140.

Poznámky

1) Epigeon je soubor organizmů žijících ve vrchní vrstvě půdy. Někdy se do epigeonu zahrnují i všechny organizmy vyskytující se nad povrchem půdy, ale to není náš případ.
2) Pro zajímavost jsou české názvy uvedeny podle knihy Františka Klapálka Atlas brouků středoevropských (1903) a autor k nim podotýká: „Uvedl jsem v knize této také česká pojmenování, abych vyhověl ne potřebě, nýbrž často vyslovené žádosti. Nezdá se mi ni dosti malou výhodou i pro člověka latiny neznalého užívati jména českého místo latinského… jména ta převzata jsou z Klimentova spisu Čeští brouci…„

Velké druhy střevlíků, u nás rod Carabus, tvoří množství geograficky rozlišených poddruhů. Hezkým příkladem je lesní druh střevlík zlatolesklý2) (Carabus auronitens FABRICIUS, 1792, velikost 18 až 26 mm), jehož výrazně odlišený poddruh Carabus auronitens escheri PALLIARDI, 1825, velikost 21 až 30 mm, žije na východním Slovensku (dva jedinci nahoře, uprostřed je český exemplář). Dole vlevo vzácný slovenský druh tečkokřídlec válcovitý2) Pterostichus cylindricus (HERBST, 1784), velikost 15 až 22 mm, dole vpravo mokřadní druh kořenokaz modrý 2) Drypta dentata (ROSSI, 1790), vel. 6,5 až 8,5 mm, akvarel M. Kocián

Téměř všechny druhy našich střevlíkovitých brouků (Carabidae) mají jen jednu generaci v roce a jejich vývoj probíhá podle dvou základních typů. Podle jednoho je začátek rozmnožování synchronizován zastavením či drastickým zpomalením vývoje (diapauzou) v larválním stadiu, podle druhého diapauzou pohlavních orgánů dospělců. Běžnější je vývojový typ s diapauzou gonád, při kterém se rozmnožování a vývoj larev děje na jaře a v časném létě. Imaga další generace se vylíhnou v pozdním létě nebo na podzim a přezimují. U druhého základního typu (s larvální diapauzou) přezimují larvy i imaga a dospělci nové generace se líhnou zjara či začátkem léta. Existují obměny obou základních typů, které se liší hlavně dobou rozmnožování a délkou vývoje larev. Variantou typu s larvální diapauzou je v našich podmínkách mírného pásma i dvouletý vývoj některých našich druhů horských lesů nebo alpínského pásma hor s imaginární diapauzou, rozmnožujících se až po přezimování imag nové generace. Výjimečně byl u střevlíkovitých mírného pásma zjištěn vývojový typ bez obligatorní diapauzy, a tedy bez stabilní doby rozmnožování, a to u Abax parallelepipedus (obrázek). Zjistilo se, že nižší teplota příznivě ovlivňuje rychlost vývoje larev i dozrávání gonád (podle K. Hůrky, Střevlíkovití I., Academia, Praha 1992)

SV

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie

O autorovi

Jan Farkač

Doc. PaedDr. Jan Farkač, CSc., (*1959) vystudoval Přírodovědeckou fakultu a Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Pracuje na katedře myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze, kde se zabývá bioindikací, biomonitoringem a systematikou brouků čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae). Na jmenované fakultě přednáší zoologii a vede terénní cvičení. Je předsedou Ústřední komise Biologické olympiády a zmocněncem ČZU pro tuto soutěž.

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...