Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Blížíme se k poznání podstaty biologických hodin?

(Vesmír 73, 425, 1994/8)
 |  5. 10. 1994
 |  Vesmír 73, 544, 1994/10

Se zájmem jsem si přečetla článek RNDr. Heleny Illnerové, DrSc. Zaujaly mě údaje o výzkumu cirkadiánních rytmů, ale dost mě zarazilo tvrzení, že „složení genomu myši je již známé“. Od r. 1915, kdy byla určena první vazba mezi myšími geny, až do současnosti, kdy se díky zavedení mezidruhového křížení r. 1979, objevení polymerázové řetězové reakce r. 1983 a nalezení mikrosatelitových sekvencí u myši r. 1990 mapování velmi zrychlilo, bylo získáno mnoho poznatků o myším genomu. Přesto některá bílá místa ještě zůstávají.

Délka myšího genomu je podle údajů různých laboratoří odhadována na 1 400 – 1 600 centiMorganů (cM) a na jeho mapování pracuje v současné době mnoho pracovních skupin v USA i v Evropě. Mapa publikovaná v minulém roce (Science 262: 57, 1993), která shrnuje hlavně výsledky získané v National Cancer Institute (Frederick), The Jackson Laboratory (Bar Harbor) a Whitehead Institute/MIT Center for Genome Research (Cambridge, MA), uvádí v průměru jeden marker na 0,6 cM. (Marker – záchytný bod na chromozomu, představovaný unikátním pořadím nukleotidů; 1 cM odpovídá u myši zhruba 2 x 106 párům bází.) Markery ale nejsou rozloženy v genomu se stejnou hustotou; některé chromozomy (např. X) jsou zmapovány lépe, jiné hůře. Studium myšího modelu má mnoho výhod, z nichž lze jmenovat např. relativně krátkou reprodukční dobu a fakt, že u myši bylo popsáno mnoho mutací, které postihují různé biologické funkce, takže může sloužit i jako model četných lidských chorob. Navíc vzhledem k tomu, že jsou známy úseky, které jsou v myším a lidském genomu homologické, je často snadnější mapování nového genu u myši a předpověď jeho lokalizace u člověka než přímé určení jeho polohy v lidském genomu. Proto není překvapením, že je mapování myšího genomu věnováno mnoho úsilí a že tato studia jsou i součástí Human Genom Project. V příštích letech má počet markerů lokalizovaných na myším genomu dosáhnout 6 000 (v současné době je jich určeno okolo 4 000), přičemž průměrná vzdálenost mezi nimi se má snížit na 0,5 x 106 párů bází.

E-mailové adresy, na nichž je možné získat nejnovější informace o pokrocích v mapování genomů různých živočichů a rostlin, jsou uvedeny v Curr. Opin. Genet. & Devel. 4:383, 1994.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika

O autorovi

Marie Lipoldová

Doc. Marie Lipoldová, CSc., (*1955) vystudovala biochemii na Charkovské státní univerzitě na Ukrajině. V Ústavu lékařské genetiky 3.lékařské fakulty UK v Praze se zabývá genetickou analýzou imunitní odpovědi.

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.