Aktuální číslo:

2021/11

Téma měsíce:

Velká data

Blížíme se k poznání podstaty biologických hodin?

(Vesmír 73, 425, 1994/8)
 |  5. 10. 1994
 |  Vesmír 73, 544, 1994/10

Se zájmem jsem si přečetla článek RNDr. Heleny Illnerové, DrSc. Zaujaly mě údaje o výzkumu cirkadiánních rytmů, ale dost mě zarazilo tvrzení, že „složení genomu myši je již známé“. Od r. 1915, kdy byla určena první vazba mezi myšími geny, až do současnosti, kdy se díky zavedení mezidruhového křížení r. 1979, objevení polymerázové řetězové reakce r. 1983 a nalezení mikrosatelitových sekvencí u myši r. 1990 mapování velmi zrychlilo, bylo získáno mnoho poznatků o myším genomu. Přesto některá bílá místa ještě zůstávají.

Délka myšího genomu je podle údajů různých laboratoří odhadována na 1 400 – 1 600 centiMorganů (cM) a na jeho mapování pracuje v současné době mnoho pracovních skupin v USA i v Evropě. Mapa publikovaná v minulém roce (Science 262: 57, 1993), která shrnuje hlavně výsledky získané v National Cancer Institute (Frederick), The Jackson Laboratory (Bar Harbor) a Whitehead Institute/MIT Center for Genome Research (Cambridge, MA), uvádí v průměru jeden marker na 0,6 cM. (Marker – záchytný bod na chromozomu, představovaný unikátním pořadím nukleotidů; 1 cM odpovídá u myši zhruba 2 x 106 párům bází.) Markery ale nejsou rozloženy v genomu se stejnou hustotou; některé chromozomy (např. X) jsou zmapovány lépe, jiné hůře. Studium myšího modelu má mnoho výhod, z nichž lze jmenovat např. relativně krátkou reprodukční dobu a fakt, že u myši bylo popsáno mnoho mutací, které postihují různé biologické funkce, takže může sloužit i jako model četných lidských chorob. Navíc vzhledem k tomu, že jsou známy úseky, které jsou v myším a lidském genomu homologické, je často snadnější mapování nového genu u myši a předpověď jeho lokalizace u člověka než přímé určení jeho polohy v lidském genomu. Proto není překvapením, že je mapování myšího genomu věnováno mnoho úsilí a že tato studia jsou i součástí Human Genom Project. V příštích letech má počet markerů lokalizovaných na myším genomu dosáhnout 6 000 (v současné době je jich určeno okolo 4 000), přičemž průměrná vzdálenost mezi nimi se má snížit na 0,5 x 106 párů bází.

E-mailové adresy, na nichž je možné získat nejnovější informace o pokrocích v mapování genomů různých živočichů a rostlin, jsou uvedeny v Curr. Opin. Genet. & Devel. 4:383, 1994.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika

O autorovi

Marie Lipoldová

Doc. Marie Lipoldová, CSc., (*1955) vystudovala biochemii na Charkovské státní univerzitě na Ukrajině. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR v Praze se zabývá genetickou analýzou imunitní odpovědi. Kromě toho působí na 3. lékařské fakultě UK.

Doporučujeme

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem uzamčeno

Ivan Čmelo, Daniel Svozil  |  1. 11. 2021
Zkusme si představit všechny chemické látky, které by bylo možno připravit, od vodíku až po makromolekuly včetně nukleových kyselin a bílkovin....
Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Ondřej Vrtiška  |  1. 11. 2021
Život hematologa Josefa Prchala se mohl vyvíjet jinak, kdyby… Kdyby se v šedesátých letech daly v Praze snadno sehnat látky potřebné pro výzkum....
Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Julie Nováková, Martin Ferus  |  1. 11. 2021
Byla Venuše už od svého zrození horkým peklem? Co když ještě donedávna překypovala životem a z modrého, Zemi podobného drahokamu ji ve žhnoucí pec...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné