Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Blížíme se k poznání podstaty biologických hodin?

(Vesmír 73, 425, 1994/8)
 |  5. 10. 1994
 |  Vesmír 73, 544, 1994/10

Se zájmem jsem si přečetla článek RNDr. Heleny Illnerové, DrSc. Zaujaly mě údaje o výzkumu cirkadiánních rytmů, ale dost mě zarazilo tvrzení, že „složení genomu myši je již známé“. Od r. 1915, kdy byla určena první vazba mezi myšími geny, až do současnosti, kdy se díky zavedení mezidruhového křížení r. 1979, objevení polymerázové řetězové reakce r. 1983 a nalezení mikrosatelitových sekvencí u myši r. 1990 mapování velmi zrychlilo, bylo získáno mnoho poznatků o myším genomu. Přesto některá bílá místa ještě zůstávají.

Délka myšího genomu je podle údajů různých laboratoří odhadována na 1 400 – 1 600 centiMorganů (cM) a na jeho mapování pracuje v současné době mnoho pracovních skupin v USA i v Evropě. Mapa publikovaná v minulém roce (Science 262: 57, 1993), která shrnuje hlavně výsledky získané v National Cancer Institute (Frederick), The Jackson Laboratory (Bar Harbor) a Whitehead Institute/MIT Center for Genome Research (Cambridge, MA), uvádí v průměru jeden marker na 0,6 cM. (Marker – záchytný bod na chromozomu, představovaný unikátním pořadím nukleotidů; 1 cM odpovídá u myši zhruba 2 x 106 párům bází.) Markery ale nejsou rozloženy v genomu se stejnou hustotou; některé chromozomy (např. X) jsou zmapovány lépe, jiné hůře. Studium myšího modelu má mnoho výhod, z nichž lze jmenovat např. relativně krátkou reprodukční dobu a fakt, že u myši bylo popsáno mnoho mutací, které postihují různé biologické funkce, takže může sloužit i jako model četných lidských chorob. Navíc vzhledem k tomu, že jsou známy úseky, které jsou v myším a lidském genomu homologické, je často snadnější mapování nového genu u myši a předpověď jeho lokalizace u člověka než přímé určení jeho polohy v lidském genomu. Proto není překvapením, že je mapování myšího genomu věnováno mnoho úsilí a že tato studia jsou i součástí Human Genom Project. V příštích letech má počet markerů lokalizovaných na myším genomu dosáhnout 6 000 (v současné době je jich určeno okolo 4 000), přičemž průměrná vzdálenost mezi nimi se má snížit na 0,5 x 106 párů bází.

E-mailové adresy, na nichž je možné získat nejnovější informace o pokrocích v mapování genomů různých živočichů a rostlin, jsou uvedeny v Curr. Opin. Genet. & Devel. 4:383, 1994.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika

O autorovi

Marie Lipoldová

Doc. Marie Lipoldová, CSc., (*1955) vystudovala biochemii na Charkovské státní univerzitě na Ukrajině. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR v Praze se zabývá genetickou analýzou imunitní odpovědi. Kromě toho působí na 3. lékařské fakultě UK.

Doporučujeme

Člověk páchne *alkoholem

Člověk páchne *alkoholem audio

Jaroslav Petr  |  5. 8. 2018
Že pach lidského těla „vyrábějí“ bakterie, se ví už relativně dlouho. Některé mechanismy tohoto procesu jsou ale dosud stále tajemstvím. Britští...
Do světa a zase zpět

Do světa a zase zpět

Eva Bobůrková  |  31. 7. 2018
Mladý lékař Karel Kieslich o sobě říká: „Splňuji archetyp českého Honzy“. Studuje totiž na University College v Londýně, chtěl by ve světě...
Zahalená Venuše

Zahalená Venuše uzamčeno

Jan Veselý  |  16. 7. 2018
Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné