Věda očima Vesmíru

Česká věda...

Před válkou jsme uvažovali s profesorem Em. Rádlem, že se pokusíme sorganisovat ve svém ústavu soustavnou práci pro poznání naší vědy, jejích dějin a jejího zhodnocení, a že napíšeme knihu o české přírodě. Nedošlo už k tomu, a Rádla nikdo nenahradí, nemáme zachyceny ani jeho improvisované přednášky...

Je vůbec česká věda, je nějak charakteristická, nebo je to spíše označení místa než ducha? Darwin je skoro klasický typ anglické vědy, ...

Tak jistě není česká věda dána jazykem ani biologickými vlastnostmi těch, kdo ji tvořili, ale řadou činitelů, které zatím nedovedeme dost přesně vymezit. Rozhodně není výhradní vlastností rasy, jak tvrdil hlavně německý fanatismus, jinak bychom Darwinově nauce nerozuměli všichni, nýbrž jen někteří. Snad jednou budeme moci kriticky zjistit, pokud se nějak uplatňují biologické faktory, konstituční typ duševní atd. v tom, když vyciťujeme rozdíl na příklad v mentalitě vědy severské a vědy románské - ale ten rozdíl rozhodně je daleko zatlačován činiteli geografickými, sociálními a duchovním prostředím. Kolik je českých rysů v díle Aleše Hrdličky, českého snad až do poslední kapky krve, a kolik má už všechny charakteristiky vědy americké? Věda vyrůstá z vnitřních i vnějších vlivů, z osobnosti i z prostředí, ale především z ducha místa a z ducha doby. To je asi, co nejvíce dělá vědu českou nebo anglickou nebo francouzskou. Neporozumíme, proč Dobrovský se pokoušel o vlastní soustavu rostlin, nepochopíme-li jak v době Linnéově byla botanika společenskou nutností. Nepochopíme starých universit bez křesťanství; Učené společnosti v jejich začátcích bez osvícenství; české přírodovědy obrozenské bez rozboru naturfilosofie...

Jako všude na světě vycházejí i naše přírodní vědy ze dvou proudů. První jsou praktická pozorování a zkušenosti, skoro instinktivní poznání, by se dalo říci. Druhé jsou náboženské, filosofické úvahy, theorie. Uvědomělým srovnáváním, slučováním obou začíná skutečná věda...

Nuže: kolem roku 1348, kdy vychází v život universita Karlova, zápasí na ní stejně jako na všech tehdejších universitách konservativní scholastika s humanismem, vzkříšením antického ducha. Ve světě není ještě smyslu pro přírodovědu a tím méně je ho u nás, kde tenkrát s plnou intensitou se duchovní úsilí soustřeďuje na pole náboženské, v duchu skoro ještě gotickém. Jan Hus odmítá astronomii a matematiku, že odvádějí mysl od zbožnosti...

V přírodních vědách nezajímá pracné zkoumání rozumu, naturfilosofie chce pochopit, proniknout přírodu jakoby jediným intuitivním postřehem. Byla to osvěžující reakce po přílišném rozumářství osvícenském, kterému přímo scházela schopnost synthese...

prof. Otakar Matoušek,

Vesmír 15. 4. 1948, str. 165