Aktuální číslo:

2018/4

Téma měsíce:

Forenzní věda

Kolik zbývá budoucnosti? - CO2 opět na scéně

 |  5. 1. 1994
 |  Vesmír 73, 55, 1994/1

Před deseti lety publikoval J. E. Lovelock s M. Whitfieldem studii o neustálém poklesu obsahu CO2 v atmosféře. Nešlo o provokaci v době, kdy už bylo jasné, že obsah antropogenních plynů v atmosféře znepokojivě narůstá, ale o velmi zajímavou studii o chování CO2 v geologické historii. Oba autoři se snažili ukázat, že průměrný obsah CO2 v atmosféře během posledních několika set milionů let postupně klesá a až klesne pod úroveň 150 ppm, přestane u vyšších rostlin fungovat fotosyntéza, což povede k zániku celé biosféry. Chybějící CO2 se podle tohoto modelu bude stále více vázat do zvětrávacích produktů litosféry. V jednom z posledních čísel časopisu Nature (č. 360, str. 107, 721-722, 1992) se k tomuto problému znovu vrací Ken Caldeira a J. F. Kasting. I oni předpokládají úplný rozvrat biosféry následkem chybějícího CO2 v atmosféře, což ovšem odhadují, že se stane až za jednu miliardu let. Vlastně by nás to vůbec nemuselo zajímat, kdyby Tyler Volk ve stejném čísle nenaznačil, že k rozvoji poměrně moderního svrchně křídového rostlinstva nevedly jenom vnitřní evoluční faktory, ale právě snížení parciálního tlaku CO2 v atmosféře, kterému se fotosyntetizující organizmy byly nuceny přizpůsobit.

Problém spočívá v tom, že o obsahu CO2 v atmosféře jsme dobře informováni jen za posledních asi 200 000 let, kdy máme k dispozici série měření vzduchových bublin z ledovců. Lovelockův model stojí tedy podle mého názoru na velmi chatrných datech, ale na skvělé myšlence vzájemné propojenosti biosféry, atmosféry, litosféry a hydrosféry. J. Lovelock dokázal překročit bariéru biologie a prohlásit, že existuje intimní interakce mezi „živou“ a “neživou“ přírodou. Nazval ji geofyziologie. Dnes pro ni specialisté z NASA používají označení Earth-system science, věda o zemských systémech.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem četných úspěšných knih, např. Krajiny vnitřní a vnější (2002), Makom. Kniha míst (2004), Borgesův svět (2007), Nejistý plamen. Průvodce ropným světem (s Martinem Kašíkem, 2007), Dýchat s ptáky (2008), Podzemní Praha. Jeskyně, doly, štoly, krypty a podzemní pískovny velké Prahy (s fotografy Milanem Korbou a Martinem Majerem, 2008), Orfeus. Kniha podzemních řek (2009). V roce 2009 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Cílek Václav

Doporučujeme

Táto, mámo, máme molu!

Táto, mámo, máme molu!

Halina Šimková  |  20. 4. 2018
O početí nového lidského života často mluvíme jako o fascinujícím zázraku. Mechanismy tvorby pohlavních buněk a oplození jsou však evolucí...
Bitva o mozkové neurony

Bitva o mozkové neurony audio

Jaroslav Petr  |  12. 4. 2018
Před pár dny utrpěla naše představa o neustálé obnově lidského mozku nově vznikajícími neurony „těžké K.O.“. Teď se ale z článku v časopisu Cell...
Oslazená rakovina

Oslazená rakovina

Marek Janáč  |  5. 4. 2018
Grant Evropské výzkumné rady (ERC) platí ve vědeckém světě jako známka nejvyšší kvality. Tato organizace totiž podporuje jen projekty, jež lze...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné