Snižují vyšší teploty odpar?

Představme si známou situaci globálního oteplování, kdy teplota na pevnině roste. Co to udělá s odparem? Odpověď je intuitivní, a přitom založená na jednoduchém vzorečku – odpar musí rovněž růst. Je to tak prosté, že se nad tím ani nemusíme zamyslet.

Jenomže úplně nedávno organizoval Australský komitét pro studium přírodních systémů seminář pod názvem „Odpar: skutečně jej globální oteplování zvyšuje?“. Za běžné situace by nikoho ani nenapadalo položit takovou otázku. Australané k ní ale měli dobrý důvod, a to výsledky měření skutečného odparu na meteorologických stanicích, které zaznamenávají stavy počasí, jako je průběh teplot a síly i směry větrů. Měření se provádí standardizovaným způsobem pomocí kruhových nádob o průměru 1,2 m, jež jsou položeny na dřevěném rámu a shora chráněny drátěným pletivem proti ptákům. Měření odparu začala na řadě míst světa počátkem sedmdesátých let, takže dnes máme k dispozici několik transkontinentálních řad, které vznikly průběžným měřením zhruba po třicet let.

Ukazuje se – jmenovitě v USA, Rusku, Číně, Indii, Thajsku, Novém Zélandu a Austrálii – v podstatě jednotný trend. Během měřené doby, kdy globální teploty stoupaly, odpar klesal v průměru o 2–4 mm za rok! První otázkou je, zda nedošlo vlivem metodiky měření ke vzniku nějakého analytického artefaktu. Australané nakonec přišli s tím, že podle jejich názoru přichází v úvahu stín vržený pletivem, které chrání vodní hladinu před žíznivými ptáky. Zavedli tedy 7% korekci na stín, ale v souhrnu se jim stejně ukázal roční úbytek odparu 3 mm za rok.

Odpar závisí na teplotě, větru a množství vodní páry ve vzduchu. Za suchého počasí je větší než za vlhkého. Vlhký vzduch zároveň znamená větší oblačnost, a tedy zastínění slunce. To znamená, že pro jednotlivá měřicí místa bývá hodnota odparu komplementární k výši lokálních srážek a v meziročním chodu se může výrazně měnit, podobně jako se mění mikroklima. Výsledek je opět zřejmý – sucho má tendenci zvyšovat odpar, a tím vytvářet ještě větší sucho. Abychom odfiltrovali lokální signál, potřebujeme co nejvíc měřicích bodů a dlouhou řadu sledování.

Rovnou a bez velkých diskusí (na jaké byl seminář údajně velice bohatý) můžeme říct, že odpar se doopravdy s globálním oteplováním snižuje a že nevíme, proč tomu tak je. Je však možné nabídnout alespoň přijatelnou hypotézu, kterou pro přehlednost uvedu v bodech:

• V globálním měřítku má oteplení za následek vyšší odpar.
• Nejvíc vody se odpaří v tropickém pásmu, kde převládá plocha oceánu nad plochou souše.
• Teplejší počasí znamená silnější větry, větší gradient mezi rovníkem a pólem, a tím i lepší mísení vzdušných mas.
• Výsledkem je, že vlhkost vzduchu nad kontinenty se v průměru zvyšuje a také je o něco víc mraků. Oba tyto faktory snižují odpar, a to i za rostoucí globální teploty.

A teď se podívejme, co celá záležitost znamená.

Budu opět (omlouvám se) postupovat v bodech:

• Klima se může chovat proti intuici a zdánlivě proti „fyzikálním zákonům“. Jediným způsobem, jak se můžeme dobrat skutečné situace, je měřit a měřit, co nejdéle a na co nejvíc místech.
• Čtvrtá zpráva IPCC (2007) uvádí, že s globálním oteplováním se na pevnině zvýší i odpar. Vypadá to logicky, ale není to pravda. IPCC se v tomto bodě mýlí.
• Argumenty českých vodohospodářů o nutnosti výstavby nových přehrad jsou do značné míry podloženy modelem, že vyšší teplota znamená vyšší odpar a vyšší evapotranspiraci. Tento základní „axiom“ nejspíš vůbec neplatí.

První přiblížení k problematice představuje citovaný článek R. M. Gifforda z Austrálie, v němž jsou též odkazy na primární literaturu, uvedenou na webových stránkách Australské akademie věd.