KRIZEK G. O., HAVEL L., OPLER P. A.: Westwern Palearctic Butterflies in Photography. Holarctic Lepidoptera, 1: 7–61.

Je to pozoruhodné obrazové dílo o západopaleoarktických (převážně evropských) denních motýlech nadčeledi Papilionoidea. 206 druhů motýlů, tj. více než polovina druhů známých z Evropy, je zobrazeno na 356 barevných fotografiích v nadživotní velikosti, což působivost i tak krásných objektů ještě zesiluje. Autory snímků jsou převážně G. O. Krizek (Washington DC, USA) a L. Havel (Vacov, Česká republika). Soubor byl doplněn několika snímky P. A. Oplera (Nebraská, USA). Většina snímků pochází z Evropy (nezanedbatelná část z území bývalého Československa) a ze severní Afriky. Některé snímky druhů s širším globálním (holarktickým) rozšířením byly pořízeny v Severní Americe. Vzorně vytištěný soubor vyniká zářivými přirozenými barvami díky špičkové tiskové technice a kvalitnímu papíru. Text je velmi stručný a kromě krátkého obecného úvodu se omezuje u každého obrázku na jméno druhu a stručné údaje o datu pořízení snímku a o lokalitě. Jde o snímky živých motýlů sedících na rostlinách pro ně typických, popřípadě na neživých substrátech. Stěží lze domyslit trpělivost a obětavost, s jakou byly v přírodě pořízeny. Pro řadu druhů je charakteristický posaz s křídly přiklopenými k sobě lícem a s charakteristickou mimetickou (tj. s okolím splývající) kresbou na rubu křídel. Jen pro slunění nastavují denní motýli líc křídel proti slunci a jejich fotografování je pak velmi obtížné, neboť jsou po vyhřátí velmi plaší. V každém případě představuje fotografování živých denních motýlů jeden z nejobtížnějších oborů makrofotografie v přírodě. Z této obtížnosti pak může vyplynout i určitá nejistota při determinaci objektů. Často se totiž nepodaří odchytit fotografovaný exemplář jako doklad pro pozdější přesné určení, pouze podle fotografie problematické i pro specialistu. Autory to sice v několika případech postihlo, ale v rámci tak obsáhlého souboru je podíl nepřesností zanedbatelný, zvláště když nejde o určovací atlas.

Soubor je především dokumentem krásy přírody, vřelého vztahu autorů k přenádherným motýlím bytostem a k přírodě vůbec a pro vnímavé lidi na jedné straně inspirací a impulzem k úžasu, na druhé straně výstrahou, o jaké skvosty a bohatství barev i tvarů bychom mohli přijít při bezohledných zásazích do krajiny v souvislosti s postupujícími civilizačními procesy.

Působivost díla je v každém případě jedinečná a i v dnešní světové literatuře najdeme stěží tak ucelené dílo o denních motýlech, pojaté v tomto žánru. Je jen škoda, že vyšlo pouze v časopisecké formě jako jakýsi fotoesej. Pro svůj rozsah, obsah i dosah by si taková publikace zasloužila knižní vydání. Všem, kteří mají vztah ke krásám přírody, je možno výsledek práce trojice autorů vřele doporučit.