Slovo má předseda GA ČR prof. Ing. Karel Štulík, DrSc.
Vesmír: Roku 1996 jsme ve Vesmíru 75, 687, 1996/12 uveřejnili faximile separátu článku, jímž J. Benedík dokládal Grantové agentuře ČR svoji grantovou žádost, a faximile originálního článku z časopisu Genomics spolu s krátkým komentářem Grantové agentury ČR. V dopise prof. Jonase (s. 64), děkana Přírodovědecké fakulty MU, je shrnut další vývoj tohoto případu. Existuje nějaký obecný postup, procedura, kterou se Grantová agentura v obdobných případech řídí?
K. Štulík: GA ČR je instituce, která účelově rozděluje prostředky ze státního rozpočtu na projekty výzkumu a vývoje. Je tedy úřadem spravujícím nemalý objem financí a musí vždy hájit zájmy daňových poplatníků. Ne vždy si vědci dostatečně uvědomují, že tento úkol nezbytně vyžaduje striktní dodržování veškerých legislativních norem, finančních předpisů i interních grantových pravidel. Není možné tolerovat jakákoli opomenutí, nedodržování termínů, odchylky od schváleného využívání prostředků apod., byť se jich většina vědců dopouští bez zlého úmyslu. Myslím, že zde stále ještě hraje roli dědictví naší nedávné minulosti, kdy pokrytecká společnost cosi hlásala a něco zcela jiného dělala – lidé stále ještě nevěří, že to, co se vyhlašuje, je míněno vážně a že si nelze trošičku zafixlovat, když se přísný strýček právě nedívá. Jistě hraje roli i náš národní komplex méněcennosti, který, kromě jiných projevů, vede k pohrdání autoritami a pravidly.
GA ČR je však více než úřad. Náš grantový systém je založen na soustavné posuzovací činnosti, kterou vykonává značný počet předních odborníků, ovlivňuje tedy i zaměření výzkumu, reflektuje nejen okamžité potřeby společnosti, ale i potřeby rozvoje vědy a vzdělanosti obecně. Chtěl bych zdůraznit nedílnou součást výzkumu a vývoje – jejich etickou stránku. K zlepšování kvality a plnosti života lidstva se nelze dopracovat na základě podvodů, ani těch nejmenších. Poctivost k sobě i druhým je základní podmínkou. Musím přiznat, že mě prohřešky proti „úřadu“ popouzejí méně než prohřešky etické, protože první mohou pocházet z nezkušenosti a nepozornosti, zatímco ty druhé vždy vycházejí ze zlého úmyslu.
Vesmír: Co však může GA ČR dělat konkrétně?
K. Štulík: Snažíme se být zásadoví a nesmlouvaví, a musíme se ovšem řídit platnou legislativou a našimi pravidly. Zjistíme-li, že se řešitel projektu dopustil závažného porušení pravidel, nebo dokonce úmyslného podvodu, postupujeme takto:
- Udělené grantové projekty co nejrychleji zastavíme a granty zrušíme, nové žádosti o grant bez milosti zamítneme.
- V databázi GA ČR je pochopitelně zjištěná skutečnost zaznamenána a přihlíží se k ní i při jakémkoliv dalším styku s dotyčným vědcem.
- Pokud je běžící projekt zastavován, podnikne GA ČR veškeré zákonné kroky, aby alespoň část prostředků investovaných do řešení projektu získala zpět, protože v případě prokázaného podvodu lze mít za to, že byly čerpány neoprávněně.
- Pokud má přestupek charakter odborný, zařídí GA ČR vhodné nezávislé posouzení záležitosti.
GA ČR již shromáždila mnoho údajů, které jsou pro nás cenným vodítkem při hodnocení a posuzování.
Poznámky
Podvody ve vědě a právo v sousedním Německu
V loňském roce se v německém tisku přetřásal případ profesorky lübecké univerzity Marion Brachové a prof. Friedhelma Herrmanna z Univerzity v Ulmu. Časopis Focus zveřejnil podrobnosti o tom, že čtyři společné publikace této dvojice z počátku 90. let jsou údajně založeny na zfalšovaných výsledcích. Zfalšování mělo spočívat ve smíchání a úpravě obrázků autoradiogramů, jež měly svědčit o lokalizaci transkripčních faktorů indukovaných cytokinem TNF. Musíme ponechat stranou odbornou stránku této aféry (spojení obrázků pocházejících z rozdílných metodik), všimněme si pouze toho, co následovalo.
Vznikl vyšetřovací výbor složený z vědců a představitelů agentury, která výzkum financovala. Tento výbor měl mj. zvážit, zda by peníze použité na zfalšovanou práci neměly být vráceny. Měl přehodnotit i formální proceduru, jak v případech obvinění vědce z podvodu postupovat. Procedura by měla zaručit rychlé a férové přešetření.
Deutsche Krebshilfe Stiftung, charitativní nadace pro výzkum rakoviny, jež poskytla Herrmannovi a Brachové prostředky, se vyjádřila, že pokud se podvod potvrdí, bude požadovat navrácení poskytnutých prostředků.
Deutsche Forschungsgemeinschaft, hlavní univerzitní grantová agentura, zjišťuje, zda nebyl při těchto podvodných publikacích použit některý z jejích grantů.
Děkan lékařské fakulty univerzity v Ulmu požádal Herrmanna a Brachovou o písemné vyjádření. Brachová připustila eventuální úpravu dat, Herrmann popřel, že by o tom cokoli věděl.
Panel vědeckých a právních expertů došel v červnu k závěru, že data zfalšována byla (viz Nature 387, 750, 1997). Sebejistotou vědců otřáslo, že podvod nebyl odhalen v recenzním řízení. Zjistilo se také, že Deutsche Forschungsgemeinschaft je jednou z mála institucí, která má vůbec nějaká pravidla, jak v případech obvinění z podvodu postupovat.
Přesto, že závěr panelu obvinění potvrdil, univerzity nemohou ani jednoho z obviněných badatelů propustit. Brachová totiž spadá pod zemskou vládu Šlesvicka-Holštýnska a Herrmann pod vládu Badenska-Würtenberska. Propustit by je mohl příslušný zemský ministr školství, avšak podvod se udál počátkem 90. let, kdy oba badatelé pracovali v Centru pro molekulární biologii Maxe Delbrücka v Berlíně, tedy mimo území těchto zemí.
Společnost Maxe Plancka vytvořila již r. 1996 výbor, který měl stanovit proceduru pro případ obvinění z podvodu. Jeho předseda Albin Eser, ředitel jednoho z ústavů Společnosti Maxe Plancka, se vyjádřil, že je obtížné stanovit proceduru, která by byla v souladu s platnými německými zákony. Výbor však vypracoval 16 doporučení, mezi nimiž jsou:
- německé univerzity a výzkumné ústavy by měly jmenovat ombudsmana zvnějšku;
- měly by se zpřísnit standardy pro spoluautorství tak, aby se vyloučily případy čestného spoluautorství;
- primární výzkumná data užitá pro publikace by měla být uchovávána nejméně 10 let;
- kvantitativní měřítka, jako je impakt faktor, by neměla převažovat nad kvalitativním hodnocením při udělování grantů.
A. Eser zdůraznil, že navrhovaný systém má chránit toho, kdo na podvod upozorní (vědecká komunita je i v rozměru SRN malá a ani vědcům nic lidského není cizí). Procedura by také měla umožnit obviněným, aby se proti falešným nařčením mohli bránit. Ani prokázané obvinění by nemělo zničit život. V minulosti vědecká komunita nepokládala výskyt podvodu za závažný a chlácholila se vírou v sebeozdravnou sílu vědy. Události si však, podle A. Esera, vynucují změnu postoje. Výbor nedoporučil ustanovení speciálního úřadu analogického americkému Office for Scientific Integrity.
Společnost Maxe Plancka doporučení Eserova výboru koncem roku 1997 schválila. Vznikne-li podezření z podvodu, podle přijatých pravidel zahájí ředitel ústavu neformální šetření a důvěrně informuje místopředsedu společnosti pro otázky výzkumu. Obviněný má dva týdny na to, aby na obvinění reagoval, a během dalších dvou týdnů mu je sděleno, zda započne formální šetření. To již provádí výbor, jehož předseda nesmí mít žádný formální vztah ke Společnosti Maxe Plancka ani k jejím ústavům. Prezident společnosti pak rozhodne o sankcích, v exptrémním případě předá případ státnímu zástupci. 1)
Ke stažení
Článek ve formátu PDF [107,47 kB]
O autorovi
Karel Štulík
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
