Slovo má Luboslav Stárka

…hlavním posláním administrace vědy je usnadnit a povzbuzovat výzkum. …Příčina [narušení tvůrčí činnosti] tkví v kultu managementu, ve kterém stojí na vrcholu hierarchie úředníci a směšuje se funkce správce s funkcí řídící (Vesmír 76, 506, 1997/9). Ve snaze dopátrat se smyslu administrativního zrušení samostatnosti Endokrinologického ústavu a Ústavu hematologie a krevní transfuze jsem požádal ředitele těchto ústavů prof. MUDr. RNDr. Luboslava Stárku a MUDr. RNDr. Petra Jarolíma o jejich pohled na věc.

Ivan Boháček

Slovo má Luboslav Stárka

Endokrinologickému ústavu v Praze, který má ve svém registru okolo 80 000 pacientů a jehož vědecká a výzkumná činnost byla a je uznávána, oznámil letos 13. září náměstek ministra zdravotnictví, že se tato instituce v blízké budoucnosti bude muset rozloučit se svou právní samostatností. Podle terminologie ministra jde zdravotnictví o zrušení převedením na lékařské fakulty, ale ve skutečnosti na fakultní nemocnice, protože jen ty jsou řízeny přímo Ministerstvem zdravotnictví (fakulty jsou v gesci ministra školství). Endokrinologický ústav má podle vyjádření představitelů ministerstva možnost vybrat si mezi třemi fakultními nemocnicemi, přičemž v jedné z nich by jej pan ministr neviděl příliš rád. Zarážející je rychlost, s jakou se tak má stát. Akce začala rozhodnutím kolegia ministra tuším z 16. 7. a měla by být dokončena k 1. 1. 2000. Proběhla již ve dvou ústavech, v našem se předpokládá převod k 1. 11. 1999 – budeme tedy muset jednu účetní uzávěrku dělat před koncem roku, a hned nato další, uzavírající celý kalendářní rok.

S koncepčním a ideologickým důvodem tohoto „zrušení převedením“ lze jistě polemizovat. Myslím si, že teze prosazovaná Ministerstvem zdravotnictví ČR, že totiž budoucnost – zejména pro ekonomickou výhodnost – patří velkým celkům, neplatí bezvýhradně. Právě v řadě odvětví lidského umu bylo pokroku dosaženo v malých celcích, někdy jen „dílnách v garáži“. Také způsob slučování v zemích, které by snad měly být vzorem, má demokratický charakter, nikoli podobu naoktrojovaného rozhodnutí. Jestliže výhodnost fúze vidí obě složky, pak tomuto aktu jistě nic nebrání. V případě Endokrinologického ústavu se mi však tento akt zdá být podobným spíše přičlenění Hongkongu k Číně, vylepšenému jeho přestěhováním do Tibetu, protože v původním záměru bylo i přemístění ústavu do některé fakultní nemocnice.

Nechci tím říct, že fakultní nemocnice jsou špatným prostředím pro existenci zdravotnického zařízení, naopak bych rád zdůraznil, že od oslovených ředitelů nemocnic i děkanů fakult jsme dostali nabídky, které byly pro pokračování naší působnosti celkem přijatelné. Přesto však je ztráta samostatnosti tvrdou ranou. Pro nemocnici, i fakultní, bude vždy hlavním úkolem péče o lůžkové pacienty, v odpovídající míře pak snaha o výchovu mediků. Péče o ambulantní pacienty i výzkum budou nepochybně až v druhé linii zájmů, což by nabylo na významu v každé ekonomicky krizové situaci. Rozdíl mezi dosavadním hospodařením fakultních nemocnic, které jsou až na výjimky zatíženy břemenem dluhů, a naším dosavadním kladným saldem nás v tomto směru vede ke skepsi.

Další důvody, které ministerstvo uvádí, nám připadají jako zástupné: podřízenost vyšším územním celkům a z ní vyplývající problematika jistě nevyžadují spěch, jaký ministerstvo jeví. Regiony ještě nějaký čas nebudou v běhu – zatím není známa ani schválena jejich funkční pravomoc. Hospodářské hledisko, že by se ušetřil plat ředitele a vozového parku (místo ředitele by asi musel být jinak označovaný vedoucí a řidič stojí stejně, jezdí-li z A do B, nebo z B do A), by se ale nejspíš mělo promítnout do počtu zaměstnanců na ministerstvu, jestliže má být počet přímo řízených organizací drasticky snížen. Jiné výroky typu „pro vás se v podstatě nic nezmění, v tom, co jste dělali dosud, budete pokračovat stejným způsobem“ uvádějí celou akci v pochybnost. Nemá-li se ve výsledku co měnit, nač ohrožovat dosud bezproblémové organizace, jejich strukturu, funkci a zaměření?

Anglický biolog Lyall Watson říká, že i biologie a ekologie znají dobro a zlo, které je však většinou eticky neutrální. Zlo, které již přestává být neutrálním, ale stává se nebezpečím rozkladu, chaosu a zkázy, vzniká třemi zjistitelnými, ověřitelnými a změřitelnými způsoby: 1) nevhodným přemístěním, 2) narušením rovnováhy a 3) úbytkem rozličnosti. Bojím se, že „zrušení převedením“ splňuje všechna tato tři kritéria. V době, kdy zdravotnictví vzdychá pod břemenem neřešených problémů, je s podivem, že se ministerstvo pouští do akcí, které vyžadují značnou energii zúčastněných stran, a vyvolává neklid v oblastech, které dosud byly zcela bezproblémové. Navíc se tak děje bez dostatečného informování veřejnosti, institucí nebo autorit, které by do otázky výzkumu i zdravotní péče měly mluvit, a bez evaluace činnosti postižených ústavů. V našem případě návštěva 1. náměstka ministra zdravotnictví, při které nám sděloval nezvratné rozhodnutí svého úřadu, byla vůbec první návštěvou představitele tohoto ministerstva za posledních 10 let. Zrušení instituce, která existuje 43 let (a v návaznosti na předchozí formu již 60 let) a která dosud plnila všechny úkoly bez hrubších závad, by nemělo být řešeno pouhým mocenským rozhodnutím jako zrušení nějakého kadeřnictví.