Mají vášniví sběratelé poškozený mozek?

Sbírání a shromažďování předmětů, které neposkytují bezprostřední užitek, patří k oblíbeným kratochvilným aktivitám. Většina lidí alespoň jednou v životě něco sbírala. Sběratelství kvete v každém věku a ve všech společnostech – moderních i primitivních. Bylo dokonce pozorováno u řady dalších živočišných druhů.

Je pravděpodobné, že toto hluboce zakořeněné puzení přináší evoluční výhodu. V každém případě může pud k sbírání a uchovávání potravy zachránit život v dobách nouze. U některých jedinců však tato činnost přerůstá ve vášeň překračující rozumné meze. Jistě si každý z nás vybaví nějakého pološíleného sběratele s bytem narvaným až k prasknutí kdovíjakými krámy ze smetiště.

Navzdory všeobecnosti sběratelského chování je toho poměrně málo známo o jeho neurologických příčinách. Tuto mezeru se pokusili zaplnit Steven Anderson s manželi Antoniem a Hanou Damasiovými, kteří přišli s hypotézou, že patologické sběratelství může souviset s narušenou funkcí určitých struktur mozku. Shromáždili 63 lidí s různým poškozením mozku a hledali mezi nimi vášnivé sběratele, kteří by splňovali pět následujících kritérií: rozsah jejich sbírky byl výjimečný v porovnání s běžným chováním i individuálními okolnostmi, sbírané předměty měly malou nebo žádnou hodnotu, sběratelská činnost negativně ovlivňovala běžné denní aktivity (buď kvůli množství sbíraných předmětů, nebo kvůli samotnému aktu sbírání), sběratelské chování propuklo až po lokalizovaném poškození mozku, sběratelské chování přetrvává alespoň rok od počátku onemocnění (navzdory snahám po omezení).

Všem kritériím vyhovovalo devět lidí, z nichž pět navíc vykazovalo rysy abnormálního shromažďování a příjmu potravy. Ukázalo se, že všech devět patologických sběratelů má mozek poškozený zhruba uprostřed přední části kůry čelního laloku, kdežto „nesběratelé“ měli čelní lalok poškozený spíše vzadu.

Zdá se být zřejmé, že kromě takových schopností, jako jsou rozhodování, plánování či předjímání důsledků chování, je se správnou funkcí čelních laloků nějak svázána schopnost svobody vůle. Jakkoli mnohé vzorce chování mohou být automaticky probouzeny a spouštěny podkorovými a okrajovými strukturami mozku, čelní (frontální a prefrontální) oblasti mají schopnost je obměňovat, či dokonce brzdit. Modulační systém předních částí čelních laloků usměrňuje sběratelské puzení k aktivitě, která je sociálně pozitivně přijímána a není spojena s přílišnými negativními následky. Jen díky poměrně zdravým čelním lalokům jsem schopen čas od času pročistit svou knihovnu a nenechat se zavalit svazky prachem pokrytých nečtených a stále nově kupovaných knih. (Brain 128, 201–212, 2005)