Chutnější jablka
Nepochybujeme o tom, že data o pozitivním vlivu „ekologického hospodaření“ na kvalitu půdy, růst jabloni i na chuť plodů, jak jsou uveřejněna v Nature 410, 926–930, 2001, jsou věrohodná. Zmínky o „ekologickém farmaření“, „bioorganickém zemědělství“ apod. jsou velmi chytlavé a v médiích bývají často interpretovány neobjektivně či nekvalifikovaně. V Nature se v citovanému článku referuje o výsledcích pokusů, v nichž se srovnávala trvalá udržitelnost tří produkčních systémů jabloní – konvenčního, integrovaného a organického. Všechny tři porovnávané systémy pěstování poskytovaly podobný výnos a nebyly mezi nimi rozdíly ve výskytu škůdců a chorob. Proč asi? Protože pokusy se uskutečnily jen na ploše 1,7 ha, která je součástí dvacetihektarové komerční výsadby jabloní. Kdo trochu zná ovocnářství v USA, dovede si představit, že na oněch 20 ha jabloňových sadů nemají škůdci (v daném případě zejména obaleč jablečný) prostě žádnou šanci – jsou všemi dostupnými a přijatelnými prostředky eliminováni. Není divu, že ani na oněch pokusných 1,7 ha se škodlivě neprojevili.
Při organickém pěstování ovoce je zakázáno plošně používat syntetické pesticidy a umělá hnojiva, nicméně rozsah použití biologických a „alternativních“ prostředků ochrany byl v popisovaném experimentu značný. Např. energetická náročnost zásahů fungicidy byla v organickém systému o třetinu vyšší než v konvenčním a integrovaném. (Poznámka na okraj: Odrůda zlatý delicius je pro organické pěstování ovoce zcela nevhodná. Propagátoři ekologického ovocnářství u nás mají možnost vybrat si z řady našich původních odrůd tolerantních k houbovým chorobám nebo nových odrůd zcela odolných vůči strupovitosti jabloní.)
Fandíme všemu, co přispívá k uplatnění ekologických hledisek v zemědělství, ale obáváme se, že z kontextu vytržené a zřejmě na základě dost nešťastně koncipovaných pokusů zevšeobecněné závěry mohou věci spíše ublížit než prospět. Pochybujeme o tom, že by se podařilo zopakovat pokus uvedený v Nature se stejným výsledkem i ve středoevropských podmínkách. Zatímco o trvalé udržitelnosti biologického pěstování jabloní z hlediska ochrany prostředí podle předložených dat nepochybujeme, tvrzení o nejvyšší ekonomicky trvalé udržitelnosti je sporné. Jablka organicky pěstovaná jsou o 50 % dražší. Jak se zachová trh, jaký objem o tolik dražších výpěstků přijme?
Bez chemie se u nás hospodařilo a místy hospodaří v tradičních záhumenkových sadech: Několik vysokokmenů jabloní, nějaká hrušeň, švestky. Pokud se ovoce urodí a nezničí ho škůdci, má ho většina lidí jen pro vlastní spotřebu. Víme o probíhajících pokusech obnovit „ekologické sady“ a „selské zahrady“ osázené tradičními odrůdami, takovými, u nichž lze vystačit s minimem chemie na ochranu proti chorobám a škůdcům. Rezignovali jsme tedy u nás na uplatnění ekologických hledisek v ovocnářství? Právě naopak, ale jsme realisté a nechceme, aby pod vidinou neuskutečnitelného bylo zavrženo i to, co zatím lze splnit. Domníváme se, že „organické“ (či jiné striktně „ekologické“) hospodaření může být jakousi zkušebnou idejí a metod, z nichž některé bude možné zabudovat do systémů integrované produkce ovoce. Integrovaná produkce ovoce navazuje na systém integrované regulace škůdců a chorob, tedy na snahu omezit objem a necílené používání méně vhodných chemických prostředků ochrany. V Evropě jsou systémy integrované produkce ovoce využívány od začátku devadesátých let. V ČR jsou integrovaně hospodařící ovocnáři soustředěni ve Svazu pro integrované systémy produkce ovoce (SISPO) s centrem ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Holovousích. Ovoce vypěstované v tomto systému je označováno certifikovanou ochrannou známkou, podle níž se dá určit, kdo je vypěstoval, a následně zjistit při jaké ekologické zátěži. Obchodní řetězce v Evropské unii dnes jablkům s ochrannou známkou dávají přednost a podobný trend lze očekávat také u nás.
Ke stažení
- Článek ve formátu PDF [372,6 kB]