Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Život bez sexu

 |  5. 10. 2000
 |  Vesmír 79, 546, 2000/10

Rozmnožovat se pohlavně je výhodné, alespoň z dlouhodobého hlediska (viz Flegr, Vesmír 74, 268, 1995/5). I většina nepohlavně se množících druhů se jednou za čas rozmnoží pohlavně. Ty, které tak neučiní, jsou odsouzeny k vymření, ať už kvůli hromadícím se škodlivým mutacím nebo kvůli parazitům, kteří si s nimi poradí podobně jako kůrovec se smrkovými monokulturami. Proto v přírodě nenajdeme širší skupinu příbuzných druhů, které by to dělaly výhradně nepohlavně. Až na jednu výjimku. U jedné skupiny vířníků (Bdelloidea), čítající 360 druhů, nikdo neviděl samce. Přesto se dlouho myslelo, že samičky přece jenom sex tajně provozují. Teprve nahlédnutí do jejich genomu ukázalo, že se skutečně už dobrých 80 milionů let množí pouze nepohlavně. Jak se taková věc dá z genomu vyčíst? Pohlavně se rozmnožující tvorové mají každý gen ve dvou víceméně stejných kopiích (alelách), které vykonávají stejnou funkci. Když má na svět přijít potomek, dostane od každého rodiče vždy po jedné alele, a tento nový pár musí fungovat tak, jak má. Běda, kdyby se sešly dvě neschopné alely! Teď si ale představte, že se jednou takový organizmus rozhodne množit pouze nepohlavně. Jeho alely zůstanou navždy spolu. Jedna z nich pak může zmutovat a začít dělat něco jiného. Nevadí to (pokud ta druhá zvládne vykonávat jejich práci sama), protože nehrozí, že by se v další generaci potkala s jinou alelou, která by ji v její původní činnosti nedovedla zastoupit. Ze dvou alel jednoho genu se tak pomalu stávají dva odlišné geny diploidní genom se mění v haploidní s dvojnásobným počtem genů. A z toho, jak moc už se od sebe alely liší, je možné spočítat, před kolika lety se daná skupina organizmů začala rozmnožovat nepohlavně. Teď zbývá přijít na to, jak mohli vířníci bez sexu tak dlouho přežít. (Science 288, 1211-1215)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Radka Storchová

Radka Storchová, Ph.D., (*1979) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na katedře zoologie Přf UK a na Arizonské univerzitě v Tucsonu se zabývá genetickými mechanizmy speciace u ptáků.

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...