Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Podivuhodní savci Austrálie

8. Possumové, vakoveverky a vakoplši
 |  5. 8. 2002
 |  Vesmír 81, 456, 2002/8

Velkou skupinu býložravých vačnatců představují menší druhy, jejichž čtyři zajímavé čeledi žijí převážně v hustých lesích a deštných pralesích. Všichni jejich zástupci mají palec postavený proti ostatním prstům a dlouhý ocas.

Rozvážní possumové a létaví vačnatci

Australská a novoguinejská čeleď possumovití (Pseudocheiridae) zahrnuje 14 druhů stromových vačnatců. Mají nápadně hustou srst a chápavý ocas, jehož špičku (většinou holou) stáčejí do prstence. Jako zástupce jsem vybral possuma Herbertova (Pseudocheirus herbertensis) ze severovýchodní Austrálie. Váží až 1,5 kg, tělo je dlouhé 38 cm a ocas až 39 cm. Je to noční zvíře, které se pohybuje velmi pomalu a stále se při pohybu jistí ovíjivým ocasem. Živí se listím, výhonky, plody a  podobně jako králíci občas požírá vlastní trus. Nesmírně zajímavým possumem je vakovec létavý (Petauroides volans), který váží až 1,8 kg a má velmi hustou buď hnědavou, nebo světle šedou srst. Od loktů jeho předních končetin až po kotníky zadních nohou se táhne roztažitelná létací blána, která mu při seskoku z vrcholku stromu umožňuje padákový let dlouhý až 100 m. Vakovci se živí (tak jako koalové) výlučně listy blahovičníku a také jejich slepé střevo je velmi rozměrné. Podobně jako placentální přežvýkavci mají zubní korunky zpevněné lištami a záhyby skloviny (tzv. selenodontní chrup), což omezuje opotřebování zubů. Všichni possumové mají vak obrácný otvorem dopředu a odchovávají jen malý počet mláďat (1–3).

Další čeledí jsou vakoveverkovití (Petauridae) se 4 zástupci. Nejhojnější je vakoveverka létavá (Petaurus breviceps), jejíž velká čtvercová blána se táhne od zápěstí na předních končetinách až po kotníky zadních končetin. Ve chvílích klidu je blána složena v záhybech na bocích těla. Vakoveverka váží až 150 g a s dlouhým ocasem měří 20–40 cm. Žere sladké plody, chytá i hmyz a živí se také nektarem a pryskyřicí. Nakusuje kůru stromů a slízává vytékající mízu. Samec razítkuje své samice výměšky kruhovité pachové žlázy na čele, další pachové žlázy má na prsou a v anální oblasti. Samice se samy otírají o mazové žlázy dominantního samce. Ve stromové dutině lze často těchto vakoveverek nalézt až 20.

Pozoruhodná je také severoaustralská a novoguinejská vakoveverka páskovaná (Dactylopsila trivirgata), která létací blánu nemá. Je nápadná černými podélnými pruhy na bílém podkladu. Řezáky, namířenými dopředu, vyhlodává larvy hmyzu ukryté ve dřevě a z jejich chodbiček je stejně jako madagaskarský primát ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis) vytahuje prodlouženým 4. prstem přední končetiny. Je-li tato malá veverka ohrožena, zahání nepřítele vystřikováním páchnoucího sekretu z anální pachové žlázy.

Dalším létavým vačnatcem je vakoplšík létavý (Acrobates pygmaeus), který patří do samostatné čeledi vakoplšíkovitých (Acrobatidae). Velký je asi jako myš, má nápadné velké černé oči a ocas (kolem 8 cm dlouhý) s tuhými, do strany rostoucími chlupy, který připomíná ptačí pero. V noci velmi obratně leze v korunách stromů, a přestože má oproti vakoveverkám menší lem, dovede plachtit 10–20 m. Samice plachtí dokonce s mláďaty, která už opustila vak a vozí se na jejích zádech.

Zimní spáč

Poslední čeledí těchto stromových býložravých vačnatců jsou vakoplchovití (Burramyidae). Poměrně hojným zástupcem je vakoplch drobný (Cercartetus nanus). Má tělo dlouhé kolem 10 cm (stejně dlouhý je ocas) a váží 15–40 g. Kořen ocasu je nápadně ztluštělý, protože se v něm ukládá zásobní tuk. Živí se nektarem a pylem; slízává je jazykem, který je na konci vybaven jemným kartáčkem. Další zástupce této čeledi vakoplch horský (Burramys parvus) dosahuje asi velikosti krysy, jíž se podobá i vzhledem. Jako fosilie byl poprvé popsán r. 1896. Teprve r. 1966 se podařilo objevit první živý exemplář v Australských Alpách. Žije vysoko v horách a vystupuje až do výšek 2000 m n. m. Obývá horské blahovičníky připomínající kleč a zalézá i do kamenitých morén. Je to jediný vačnatec, jehož zimní spánek trvá až 7 měsíců.

Stále březí opylovač

V jihozápadní Austrálii žije medovec vačnatý (Tarsipes rostratus), který s předchozími zástupci není přímo příbuzný, patří do samostatné čeledi medosavcovitých (Tarsipedidae). Vědecké jméno dostal podle nártouna (Tarsius), má totiž podobně jako on palec postavený proti ostatním prstům. Velikostí je medovec srovnatelný s malou myši (váží jen 7–20 g a jeho mládě patří k nejmenším savčím novorozencům, mívá asi 5 mg). Charakterizuje ho poměrně velká hlava s nápadně dlouhým ostrým čenichem. Ovíjivý ocásek, který je významným pomocníkem při šplhání po květech, je delší než tělo. Medovec má jen 22 zubů a nápadně dlouhý červovitý vysouvatelný jazyk s jemným kartáčkem na konci, který používá ke sběru pylu a nektaru. Výrazně se podílí na opylování některých druhů rostlin. Tento malý vačnatec je vlastně neustále březí. Zatímco má mládě ve vaku, v děloze již je připraven další zárodek v podobě blastocysty.

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie

O autorovi

Zdeněk Veselovský

Prof. RNDr. Zdeněk Veselovský, DrSc., (*1928) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Po třicet let řídil Zoologickou zahradu v Praze. Je profesorem zoologie na Biologické fakultě JU v Českých Budějovicích, externě přednáší etologii na Přírodovědecké fakultě UK. Je autorem knih: Vždyť jsou to jen zvířata (1974), Ptáci a voda (1987), Chováme se jako zvířata? (1992), Člověk a zvíře (2000), Obecná ornitologie (2001) ad.

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...