Proč nemáme jíst třešně ze stromů podél silnic

Na otázku v nadpisu odpoví většina lidí trochu vyčítavě: „Proč se ptá na takovou samozřejmost? Přece jsou plné olova z výfukových plynů projíždějících aut.“

Je to sice správná odpověď, avšak pouze odpověď o bezprostřední příčině. Ne o příčinách skutečných. Musím se přiznat, že až do současnosti jsem žil v domnění, že přidávat tetraetylolovo do benzinu kvůli zvýšení oktanového čísla, je optimální řešení. Nasvědčovaly tomu i diskuse při zavádění bezolovnatého benzinu na bázi methylterc-butyletheru.

Jak to ale na počátku doopravdy bylo? Původně automobiloví výrobci uvažovali o dvou prostředcích proti klepání. Roku 1917 zjistil Ch. Kettering z výzkumného týmu General Motors, že vhodný prostředek je etylalkohol. O čtyři roky později však T. Midgely Jr. navrhl užití tetraetylolova. Olovo samo je sice neurotoxické, což se ví již více než 2000 let, a výjimkou není ani tetraetylolovo objevené v Německu roku 1854. Po několika letech výzkumů se nakonec v General Motors shodli v názoru, že nejvýhodnější proti klepání bude etanol. Mělo to však vážný háček. Užití etanolu se nedalo patentovat a zisky z jeho prodeje by nebyly tak vysoké. V roce 1923 se tedy rozjela výroba tetraetylolova u General Motors a u firmy DuPont, která tehdy kontrolovala 36 % akcií General Motors. Již rok nato vydala lékařská komise General Motors vysoce varovnou zprávu o tetraetylolovu. Studie Báňského úřadu (Bureau of Mines) však žádná zdravotní rizika v jeho používání neshledala.

A výsledek? Za celou dobu užívání (1923-1986) se vyrobilo 7 milionů tun tetraetylolova. A tak jen v USA bylo vystaveno 58 milionů dětí faktoru, který snižuje IQ a schopnost učení. Ani pro naše milovaná autíčka není tetraetylolovo právě optimální. Ukázalo se, že zvyšuje opotřebovávání motoru, což se potlačuje toxickým etylendibromidem.

V roce 1976 se tetraetylolovo začalo vyřazovat. Od té doby poklesla u lidí hladina olova v krvi o 75 %. To ovšem není šťastný konec celé historie. Rovněž methylterc-butylether v bezolovnatých benzinech je patentován. Má však jednu nemilou vlastnost. Pronikne­li do vody, byť i jen v nepatrném množství, stává se z ní odporná, nepoživatelná tekutina. V USA pronikl do podzemních vod. V Kalifornii je proto již jeho používání v benzinu zakázáno a dá se očekávat, že zákaz bude rozšířen i do dalších států unie.

Po 83 letech zřejmě konečně dojde na optimální prostředek - etanol. Sníží se zamoření olovem a vyčistí podzemní vody. Američtí farmáři očekávají zvýšené příjmy z prodeje kukuřičného etanolu. Výroba tetraetylolova a methylterc-butyletheru tím však nekončí. Oba prostředky jsou dál přidávány do benzinu v rozvojových zemích a ve východní Evropě.

Na závěr nezbývá než kousnout do vlastního hořkého chlebíčku. Je vyloučeno, aby naši zemědělci vytáhli do boje za benzin s etanolem. Smrdí grošem a tak nemohou podplácet. Naši ekologové brojí raději proti Temelínu. Tam si může povídat co kdo chce, většina veřejnosti vysoce náročné problematice stejně nerozumí. Všichni ale občas jezdíme autem a nikdo nechce přijít o reputaci, kdyby se, nedej bože, kvůli němu zdražil benzin třeba jen o deset haléřů.