Francouzi a věda

Čtvrtá ekonomicky nejsilnější země světa, jak Francouzi hrdě připomínají, má čerstvého pátého prezidenta své páté republiky. Jacques Chirac zvítězil většinou 52,6 % hlasů. Bude se dařit vědě a výzkumu ve Francii lépe (viz též Vesmír 74, 411, 1995/7)? Francie má mnoho vážných problémů (nezaměstnanost, imigraci, sjednocenou Evropu aj.), a tak není divu, že o školství se během dlouhé předvolební kampaně mluvilo málo a o vědě téměř vůbec.

Až těsně před volbami bylo možné se dozvědět, jaký je vztah tří hlavních kandidátů (vedle J. Chiraca ještě bývalý ministr školství L. Jospin a E. Balladur, předseda vlády v posledních dvou letech) k politice vědy v květnovém čísle časopisu La Recherche. V odpovědi na deset položených otázek není mezi dotázanými zásadní rozpor. Pro zajímavost citujme nastupujícího prezidenta: “Francouzská věda je vskutku jedním z nejlepších triumfů, které má naše země, aby udržela své postavení a uplatnila se v mezinárodní soutěži. Je proto nezbytné vytyčit priority a projekty, kterým by se mělo věnovat zvýšené úsilí pro posílení postavení Francie ... Naše společnost, říkám to každý den, strádá společenským rozkolem. Ale existuje též vědecký rozkol. Mezi vědeckou elitou, která ovládá složité pojmy a techniky, a většinou občanů, která tomu nerozumí, ba co hůře, která má pocit, že neporozumí nikdy ... omezení vědeckého rozkolu je tedy významný politický cíl.″

Odstupující prezident F. Mitterrand završil své vládnutí mj. otevřením nové národní knihovny, vybavené nejmodernější informační technikou, a slavností přenesení ostatků manželů Curieových na Pantheon. Marie Curie-Sklodowská je vůbec první ženou, která spočinula mezi francouzskými hrdiny. Bylo to velké divadlo za účasti polského prezidenta, příbuzných Marie a Pierra Curieových a francouzských nositelů Nobelovy ceny. Francouzi jsou na své slavné vědce hrdi. Zbude část této přízně i na dnešní badatele?

Jedním z posledních předvolebních gest končící vlády bylo převedení 300 milionů franků na CNRS a slib splacení zbytku finančního schodku po jeho přesném vyčíslení. Schodek vznikl během několika posledních let v důsledku toho, že vláda dávala CNRS méně, než bylo uvedeno ve státním rozpočtu. Přesná částka, která se odhaduje na 500 milionů až 1 miliardu franků, bude oznámena zanedlouho.

Na začátku roku ustavil francouzský ministr vysokého školství a vědy F. Fillon “Komisi pro strategickou orientaci výzkumu″ – poradní orgán vlády v otázce střednědobých a krátkodobých priorit výzkumu. Jedním z hlavních úkolů bude předkládat podklady o národní výzkumné strategii parlamentu. To umožní zasvěcenější debatu o rozpočtu na vědu a výzkum (dosud se diskutovalo jen o celkových částkách pro jednotlivé výzkumné organizace). V komisi je 6 zástupců fyzikálních věd, 2 z biologických věd, 3 ze společenských věd a pouze 4 zástupci průmyslu.

Největší státní výzkumnou organizaci CNRS čekají po finančních potížích četné reorganizace. Vláda navrhuje v rámci sladění státního výzkumu s národními prioritami prošetřit všech 1 300 výzkumných jednotek, které jsou umístěny na univerzitách a CNRS platí 40 – 60 % jejich rozpočtu. Stanou se z nich buď smíšené laboratoře, nebo laboratoře “čistě″ univerzitní. Smíšené laboratoře (řada takových laboratoří ve Francii již velmi úspěšně spojuje špičkový výzkum s výchovou mladých vědců a studentů) budou založeny na smlouvě mezi CNRS a univerzitou, která vymezí podíl (personální, finanční aj.) obou stran na dobu čtyř let. Krátká doba trvání smlouvy umožní ministerstvu uplatňovat průběžně svůj vliv.

Francouzskou specialitou je Univerzitní institut, vytvořený r. 1991. Tato “univerzita bez zdí″ má za cíl dostat nejvýznamnější vědce k pedagogické činnosti na univerzitách, a to zejména mimo Paříž. Členové institutu dostávají ročně 100 000 franků na výzkum a výchovu doktorandů, navíc mají zrychlený postup a pouze 2/3 normálního pedagogického úvazku. Za tuto úlevu si univerzity přisvojily právo vytvořit místo navíc, což ministerský předseda E. Balladur koncem minulého roku (La Recherche 2/1995) zrušil. Z univerzit potýkajících se s rostoucím přílivem studentů (každý maturant může nastoupit na kteroukoliv univerzitu), se ozývají obavy z přetížení profesorů a snížení úrovně vzdělávání. Vláda tvrdí, že jmenování profesora za člena Univerzitního institutu je pro univerzity prestižní záležitostí, ale univerzity budou zřejmě váhat s podáváním kandidatur svých profesorů.

Přes všechny problémy Francouzi dobře vědí, kde jsou jejich silné stránky. Svědčí o tom založení Evropského centra pro chuťové vědy v Dijonu (Nature 374, 9, 1995). Snahou zakladatelů – Univerzity Burgundy, CNRS a společnosti Danone – je vytvořit v této oblasti centrum na světové úrovni, které by mělo “značné ekonomické a společenské dopady″. Centrum by mělo zaměstnávat 80 vědců zabývajících se fyziologií, modelováním čichu, neurofyziologií ochutnávání a sociální vědou chuti. A tak s vědomím, že v Bordeaux působí ještě Univerzita enologie (věda o vinařství), se máme na co těšit.