Léčba elefantiázy

Pouhé mýdlo a čistá voda postačují k tomu, aby zcela vymizely příznaky patologického jevu zvaného elefantiáza – znetvořeniny končetin a jiných částí těla.

Elefantiáza je jedním z nejzávažnějších projevů onemocnění zvaného filarióza, které vyvolávají vlasovci Wuchereria bancrofti, parazitické hlístice ze třídy Nematoda. Larvy hlístic jsou přenášeny komáry rodu Culex, Anopheles, Aedes a Mansonia. Při sání je komáři injikují do krevního oběhu člověka. Zde larvy dospívají a přesídlují do mízního systému, kde trvale žijí. Samička klade živé larvičky (tzv. mikrofilárie), které jsou v noci, v době sání komárů, vyplavovány do periferní krve.

Dnes trpí mízní filariózou přes 80 milionů lidí ve všech tropických oblastech Země, ale zejména v Indii a v Africe (viz mapku). Infikovaný člověk může žít dlouhá léta bez příznaků a bez známek jakéhokoli onemocnění nebo jen s lehčími projevy choroby, ale mnohdy onemocní elefantiázou neboli kožní formou mízní filariózy. Jejím typickým projevem je abnormální zvětšování některých částí těla (nejčastěji končetin a šourku, ale třeba i prsu), způsobené tloustnutím a tvrdnutím kůže. Doposud se lékaři i vědci domnívali, že proces vzniku a rozvoje elefantiázy je nezvratný.

“Nyní je tomu jinak,″ tvrdí na základě nejnovějších poznatků G. Dreyerová z brazilské nadace Oswalda Cruze. Až donedávna se ponejvíce soudilo, že příčinou vzniku elefantiázy jsou sami paraziti, kteří svým tělem “ucpávají″ cévy lymfatického oběhu a dochází k městnání lymfy. Dreyerová však tvrdí, že příčinou obtíží nejsou filárie. Usnadňují pouze proces, který nebyl dosud podrobněji zkoumán a který zatím neznámým způsobem narušuje imunitní systém a člověk se stává náchylným k invazi běžných mikroorganizmů z řad hub a bakterií.

Většina postižených elefantiázou trpí prasklinami patologicky zbytnělé pokožky, které jsou vstupní branou pro sekundární infekci. Jestliže tito lidé budou dodržovat základní hygienická opatření, která mohou být “zesílena″ užitím antibiotik v podobě zásypu nebo masti, bude pro houby a bakterie obtížné proniknout do organizmu a zdravotní stav pacientů se rychle zlepší.

Konvenčně užívaným přípravkem při léčbě filarióz je preparát s názvem DEL. Zabíjí sice červy usazené v lymfatickém oběhu, ale neléčí elefantiázu. Pacient je sice zbaven parazita, ale nevyléčí se následky jeho invaze. Je-li však využito nových poznatků o sekundární infekci, zdravotní stav se rychle zlepšuje a elefantiáza ustupuje. Uzdravují se i nemocní, kteří žili s elefantiázou po deset či dvanáct let.

Dreyerová studovala i pacienty, kteří byli sice filáriemi napadeni, ale hrozivý symptom elefantiázy se u nich neprojevil. Pomocí radioaktivně značeného barviva vpraveného do lymfatického systému zjistila, že cévy většinou filáriemi blokovány nejsou. Dokonce těmto lidem narůstají nové kapiláry a drobné cévky, takže tok lymfy zůstává nepřerušen.

U pacientů s elefantiázou nalezli Dreyerová a další badatelé bakterie i houby. Jejich výskyt (i druh a typ) byl velkou měrou závislý na místních vlivech prostředí, v němž pacienti žili. Ukázalo se dokonce, že tkáň postižená elefantiázou je mnohdy zcela prosta filárií.

Výsledky Dreyerové a jejích spolupracovníků jsou nyní testovány v mnoha dalších zemích, ale již nyní se zdá, že příčinou elefantiázy skutečně nejsou filárie, nýbrž “pouhá″ druhotná infekce. Léčba mýdlem a vodou je tedy přece jen nadsázkou, přesto však je možné v krátké době úspěšně zbavit nemocného hrozivé a dosud nevyléčitelné choroby – a to vše při užití běžně dostupných léčiv.

(New Scientist 143, 9, 1994/1933)