Co všechno se dá číst

V jednom článku o etologii ptáků otištěném nedávno ve Vesmíru [Vesmír 73, 252, 1994/5, pozn. red.] mne (a možná i leckoho z vás) zaujalo, jakým způsobem v něm autor užívá sloveso číst. Uvedu několik příkladů: „čtení prostředí jednotlivými druhy“, „každý druh čte environmentální mozaiku v jiném měřítku“, „čtení prostředí a vzájemné čtení druhů“, „jak se budou organizmy číst navzájem“. Jaký význam má toto sloveso v uvedených kontextech? Na to dává odpověď vlastně sám autor v této větě: „Záleží na tom, jak druhy čtou prostředí, jak rozlišují, co považují za podstatné a co za nepodstatné.“ Jinak řečeno, v uvedených příkladech je užito sloveso číst ve významu blízkém slovesům zjišťovat, chápat, interpretovat, vyrozumívat, rozpoznávat, vykládat si ap. Možná že si řeknete, že se tedy bez slovesa číst v tomto významu obejdeme, když jsme se bez něho až dosud obešli. A že jde vlastně o dnes nijak neobvyklý vliv angličtiny.

Věc však není tak jednoduchá. Za prvé sloveso číst ve spojeních, o která nám jde, jako by vyjadřovalo „společného jmenovatele“ oněch sloves, kterými by je bylo možno v tom či onom případě zaměnit. A to má jistou vyjadřovací výhodu. Pokud jde o vliv angličtiny, je nepochybný, ale pro přijetí tohoto anglicizmu je v češtině připravená půda.

Užití slovesa číst ve významu „vyrozumívat, interpretovat“ je případem známého a běžného přenášení významu. Znáte jistě obraty a rčení jako „četl mu jeho myšlenky“, „vyčetl jí z očí každé přání“, „četl v jeho obličeji (tváři) uspokojení“, „číst budoucnost z hvězd“, „číst v knize přírody“ apod. Anebo si vzpomeňte na dnes častý obrat typu “má ho celého přečteného“ a na adjektivum (ne)čitelný ve významu „(ne)průhledný, (ne)pochopitelný“, časté v publicistické a politické mluvě. Jde tedy vlastně jen o rozšíření onoho už běžného přenosu významu na další okruh kontextů. A tak bychom autorovi onoho výchozího článku poradili snad nanejvýš to, aby tím „čtením“ tolik nehýřil a prostřídával je v textu jinými vhodnými slovesy nebo obraty.

Myslím si však, že tu nejde jen o vliv angličtiny – i když ten je nepochybný, anglické slovníky uvádějí další druhy kontextů pro „reading“ v přeneseném významu, v jakých se u nás „čtení“ (dosud) neobjevuje. Jde o to, že sloveso číst – podobně jako sloveso oslovovat/oslovit (ve významu „zaujmout, zapůsobit“, srov. Naše řeč 1992, s. 194-197) – patří do významového okruhu “komunikování“, vzájemné interakce, otázek a odpovědí, dialogu. Představa či pojem textu se dnes chápe ve velmi širokém smyslu a zahrnuje se někdy do něho vše, co k nám nějakým způsobem promlouvá, co nás oslovuje a co jako text interpretujeme. Zatímco sloveso oslovit prezentuje danou komunikační a kontaktovou situaci z hlediska té osoby nebo věci, která tu působí (tedy z hlediska „mluvčího“, který je vyjádřen podmětem věty), sloveso číst představuje jeho protějšek: v centru pozornosti je tu druhý partner dialogu, „čtenář“ (a podmětem je vyjádřen tentokrát on). – Možná že se vám můj výklad bude zdát poněkud „přefilozofovaný“. Jsem si však jist, že když si věc znovu necháte projít hlavou, dáte mi za pravdu.