Cement a vápno

Přirovnání buchta jako cement svědčí spíš o kvalitě cementu než o kvalitě buchty, zároveň však ukazuje, že když dva dělají totéž, není to totéž. Účelem cementu zkrátka bývá, aby byl co nejpevnější. Jméno práškového pojiva, používaného spolu s vodou a dalšími přísadami do malt, omítek a betonů, se k nám dostalo (snad prostřednictvím dalších jazyků) z latinského caementum. Předpokládáme, že toto slovo vzniklo z caedimentum – lámavý kámen, a to od caedere – tesat, lámat. Lámavý kámen byl později drcen.

Základ ced- souvisí s lat. caedere – řezat, tlouci. Najdeme jej ve složeninách s -cidere, jako jsou akcíz, koncizní, precizní, ale třeba i herbicid. Akcíz (z lat. accisia) byl vlastně vrub na znamení, že byla zapravena daň (viz též Vesmír 76, 310, 1997/6). Slovo je odvozeno od lat. accidere – vříznout, ovšem k nám se dostalo přes německé Akzise. Slovo koncizní (úsečný) souvisí spíš se sekáním než s řezáním, jenže concidere – useknout opět pochází z caedere, resp. con- a caedere. Se sekáním souvisí i slovo precizní (přesný), od lat. praecisus – stručný, to od praecidere – odseknout, přerušit. Zda je vždy nejpřesnější stručné sdělení, toť otázka, ale při redigování rukopisů se to tak mnohdy jeví. Co činí s květinami herbicid, nechť už si čtenář doplní sám.

Naše lidová forma ciment pochází ze středohornoněmeckého Ziment, -i- se tam dostalo asi z vulgárního latinského cimentum. Odtud pravděpodobně bude též italské cimento, to však mělo ještě další význam: smíšenina jakýchsi solí s dalšími látkami k čištění drahých kovů. A už jsme u významu cimentare – čistit zlato, později zkoušet zlato (viz cejchovat). Německé Ziment (na rozdíl od Zement) je cejchovaná (plechová nebo cínová) hospodská míra. Ostatně i u nás slovo ciment (v dialektu) označovalo nádobu na pití.

Nerozlučným souputníkem cementu je vápno – k obojímu je potřeba stejná hornina. Všeslovanské slovo vápno pochází zřejmě ze staroslověnského wapy – barva, je však patrná souvislost s řeckým baptó – nořím do vody nebo i barvím, které v obou významech najdeme již u Herodota. Téhož původu je i slovo baptista (ř. baptisma – křest, baptidzo – ponořuji do vody). A proč by vápno mělo souviset s barvením? Bílily se jím („barvily“ na bílo) stěny.

Wapnem nazýwáme netoliko syrový kámen wápenný neb wápennau zem, ale i hmotu pálenjm oněch nabytau, kteráž tjm činem ztratiwši swau wodu a kyselinu uhljkowau slowe kysličnjk wápničitý, wůbec wápno pálené. (Jungmannův Slovnjk česko-německý)

Být bílý jako kbelík od vápna upomíná na barvu tohoto materiálu, o čemž ostatně svědčí i velké vápno ve fotbalovém slangu – pokutové území se značí bílou linií. Jen neumím do detailu vysvětlit, proč se říká hned byl čert vápeníkem ve významu hned bylo zle, ale třeba nám někdo z vápeníků vysvětlí, co by se stalo, kdyby byl vápeník čertem. Něco je na cement znamená (nelekejte se), že je to naprosto jisté, a někdo je na cement/ciment, když má pevné zdraví.

Cement se v 18. století dokonce nesmazatelně zapsal do dějin české hudby, podle cementu byla pojmenována jedna ze dvou hlavních postav jednoaktovky kantora K. Loose (1724–1772), nazvané Opera o komínku hravě zedníky vystavěném. Vystupují v ní zedníci Murario (lat. murus – zeď, viz též moravské mur) a Cementario. Už profese dvou hvězd tohoto dílka naznačuje, že šlo o jednu z prvních českých zpěvoher, která ani trochu nenapodobovala velké italské vzory. Hravě vystavěný komínek nakonec vzal za své, ale mám dojem, že s kvalitou cementu to příliš nesouviselo.