Z odborných časopisů
| 5. 5. 1997Na cestě k prapůvodnímu oku
„...v průběhu vývoje vznikalo oko vzájemně nezávisle u různých druhů bezobratlých živočichů 40–60krát. Nadto nejméně devíti odlišnými konstrukčními způsoby.“ Tímto citátem z knihy F. Koukolíka uvádíme odlišnou informaci časopisu Science: Rána tomuto argumentu přišla před dvěma lety, když byl gen myšího oka vpraven drozofile a vytvořil na jejím těle další oko. To ukazovalo, že by mohl jeden prastarý genetický program spouštět vývoj oka v živočišné říši. Práce, o níž referuje Proc. Nat. Ac. Sci. z 18. března 1997, tento vynikající výsledek zopakovala s vývojově ještě vzdálenějším genem – genem olihně. Molekulární biologové S. Tomarev a J. Piatigorsky z Bethesdy a vývojový genetik W. Gehring z Basilejské univerzity shledali, že jak myš, tak oliheň Logio opalescens mají gen Pax-6. U embryí olihně je aktivní na stejných místech jako u myších embryí. Když ještě vpravili gen Pax-6 z olihně do genomu drozofily, pak se drozofile vyvinulo dodatečné oko tam, kde normálně vzniká křídlo, noha či tykadla, čili na stejných místech, jako když byl u drozofil aktivován gen eyeless (viz rovněž P. Šíma, I. Trebichavský, Vesmír 74, 276, 1995/5; F. Sládeček, Vesmír 74, 495, 1995/9). Tyto výsledky tedy posilují hypotézu, že se oko vyvinulo pouze jednou a že Pax-6/eyeless je klíčovým regulátorem vývoje oka přinejmenším od té doby, kdy se oddělili bezobratlí a obratlovci, tj. nějakých 500 až 600 milionů let.
Science 275, 1885, 1997
Instituty Maxe Plancka očekávají škrty v rozpočtech
Podle prezidenta MPI Huberta Markla očekává asi pětinu ústavů společnosti Maxe Plancka v bývalém západním Německu „zeštíhlení“ – přesněji do r. 2000 o 512 pracovních míst. Dva ústavy budou uzavřeny zcela: Biologický ústav v Tübingenu a Ústav pro behaviorální fyziologii v bavorském Seewiesenu (původně měly být uzavřeny čtyři ústavy). Institut pro Aeronomii v Dolním Sasku sníží počet svých zaměstnanců na polovinu, Historický ústav v Göttingenu bude zachován, neboť společenské vědy našly v jiných ústavech potřebných 50 míst.
Nature 386, 104, 1997
Je výzkum finacovaný průmyslem lepší?
Ve Spojeném království jsou publikace o živé přírodě, jež jsou sponzorovány soukromým průmyslem, citovány častěji než výzkum jako celek. Zpráva The changing shape of British industrial research vyvrací tvrzení, že komerční sponzorování dusí volné publikování. Ze zprávy vyplývá, že některé společnosti publikují více vědeckých prací než mnohé univerzity.
Nature 386, 104, 1997
Černé díra ve zdravotnictví
Pouhých 15 dolarů z každých 100 dolarů vynaložených na zdravotní péči se podle studie publikované Světovou bankou r. 1994 dostane až k pacientovi. Světová zdravotnická organizace ve snaze pomoci méně bohatým zemím vynaložit peníze na zdravotnictví efektivně vytvořila před 20 lety seznam asi 300 generických léků. Podle představitelů WHO však jen asi 100 zemí založilo svoji lékovou politiku na seznamu WHO.
New Sci. 153, No. 2075, str. 16-17
Francie distribuuje jód
V desetikilometrové zóně kolem 24 jaderných zařízení ve Francii žije asi 600 000 lidí. Podle oznámení ministra zdravotnictví H. Gaymarda všem těmto obyvatelům budou místní úřady distribuovat tablety jodidu draselného jako součást havarijních opatření. Požitím těchto tablet by v případě jaderné nehody zabránili příjmu radioaktivního jódu, který může – podle zkušeností z Černobylu – vyvolávat rakovinu štítné žlázy (zejména u dětí).
Francie produkuje více než 3/4 své potřeby elektřiny ve svých 20 jaderných elektrárnách.
Science 275, 1871, 1997
O Tylerovu cenu se podílejí primatologové
Třiašedesátiletá Jane Goodalová ji získala za svůj pionýrský výzkum šimpanzů v Africe a za celoživotní úsilí při hájení primátů jak v přírodě, tak v zajetí.
Dalšími odměněnými jsou antropoložka Birute Galdikas z Univerzity Simona Frazera a George Schaller, vědecký ředitel Společnosti pro ochranu přírody v New Yorku.
Padesátiletá Galdikasová se celý život věnuje orangutanům na Borneu, zatímco Schaller sledoval velké savce po celém světě – v Indii, Asii a Africe. Česky vyšla jeho kniha Mlčící kameny (viz Vesmír 74, 588, 1995/10). Jeho poslední zájem je o velkou rezervaci v Tibetu.
Tylerovu cenu uděluje již 14 let Univerzita Jižní Kalifornie v Los Angeles. Schaller komentoval udělení ceny slovy: „... formálně potvrzuje, že terénní biologie je také věda. Mnozí lidé se na ni ještě dívají jako na staromódní přírodopis“. Inu, stačí k ní „jen“ odvaha, bystrý mozek a oči, které vidí.
Science 275, 1884, 1997
Další opiát?
Aktivní složky přírodních jedů a léků pomohly odhalit řadu biologických procesů od dělení buněk po synaptický přenos. Známým příkladem je opium – extrakt z makovic, jehož aktivní složkou je morfin. Analgetické působení, chování „závislosti na odměně“ a fyzickou závislost na morfinu zprostředkovává hlavně tzv. opiátový receptor.
J. Zadine a spol. z Lékařské fakulty Tulanské univerzity v New Orleansu objevili a izolovali v mozku dva nové endogenní peptidy – prozatím označované endomorfin1 a endomorfin-2. První z nich se váže na receptor s vysokou selektivitou (4 000krát a 15 000krát silněji, než na receptory &$948 a κ). Zda nás endomorfiny zbaví bolestí, aniž by vyvolávaly negativní symptomy spojené s morfinem, zůstává ještě otázkou.
Nature <386, 442, 499–502, 1997
Internet a balkanizace vědy
Zdá se, že vědci, kteří využívají informační techniky, jsou produktivnější: údajně produkují více prací, jsou více uznáváni kolegy a jsou informovanější. Znamená to, že web vytvoří bohatší vědecká společenství? Naopak: hrozí, že právě tak, jak nové informační techniky zrušily geografické bariéry, vedou ke vzniku nových bariér. K jejich vzniku vede nedostatek času a vlastní zájmy. Hrozí, že se ani nebudu snažit domluvit s informatikem ve vedlejší místnosti, s biologem ze sousedního patra a na studenta už vůbec budu hledět spatra! Budu dávat přednost pouze vlastní specializaci a síla informačních prostředků vyhledávat, spojovat a vybírat tento problém ještě zesiluje.
Science 274, 1479–1480, 1996
V pondělí 31. března 1997 náhle zemřel v Princetonu ve věku 82 let americký fyzik a astronom Lyman Spitzer Jr. Po více než tři desetiletí (1946–1979) vedl na Princetonské univerzitě katedru astrofyziky a přes svůj vysoký věk pokračoval ve vědecké práci v podstatě až do smrti. Jako ředitel Princetonské astronomické observatoře se zasloužil o řadu zásadních objevů ve čtyřech vědních disciplínách: klasické astronomii, fyzice plazmatu, hvězdné dynamice a ve studiu mezihvězdné hmoty, zejména o chování plynu a prachu v magnetických polích a temných mračnech, v nichž se rodí nové hvězdy.
Studie fyziky plazmatu ho v roce 1951 přivedly k myšlence, zahájit výzkumy v oblasti řízené termonukleární fúze. Projekt Matterhorn, který se uskutečňoval pod dohledem Americké komise pro atomovou energii v Laboratoři fyziky plazmatu na Princetonské univerzitě, můžeme chápat jako první krůčky k ovládnutí termonukleárních reakcí pro potřeby energetiky. Spitzer vedl tuto laboratoř až do r. 1951. Je ironií osudu, že v témže týdnu, kdy L. Spitzer zemřel, byl pro nedostatek financí definitivně uzavřen experimentální termonukleární reaktor v této laboratoři.
Naproti tomu druhé dítě Spitzerových myšlenek a nápadů Hubblův kosmický dalekohled (HST) – zdárně pokračuje ve své činnosti na oběžné dráze kolem Země a denně přináší astronomům celého světa nové a nové poznatky. Již r. 1946 – tedy o více než deset let před Sputnikem – navrhl L. Spitzer Jr. v rámci Projektu Rand vypuštění astronomických dalekohledů na oběžnou dráhu kolem Země, aby se tak astronomům rozšířil spektrální obor, ve kterém by mohli provádět svá pozorování. V šedesátých letech byl pod jeho vedením na Princetonské univerzitě vyvinut malý dalekohled o průměru zrcadla 813 mm, který na družici Copernicus, vypuštěné r. 1972, uskutečnil řadu mimořádně zajímavých pozorování v oblasti ultrafialového záření.
L. Spitzer Jr. se svým vlivem zasloužil o zdárný konec projektu dalekohledu HST, jenž se v sedmdesátých letech potýkal z řadou technických i finančních potíží.
Spitzer, který se narodil 26. června 1914, získal za svoje vědecké zásluhy řadu významných ocenění, zejména pak Crafoordovu cenu, kterou mu udělila Královské švédská akademie r. 1985. Tato cena je považována za rovnocennou Nobelově ceně.