Procitnutí

Kdysi jsem jako mladý přírodovědec, ovlivněný již tehdy prosazovanými představami o tom, jak všichni ti rozmanití tvorové nás obklopující mají původ jen ve vzniku jakýchsi nahodilých mutantů, jel vlakem. Mohl jsem být neovlivněn? Všichni nejchytřejší lidé kolem mne, včetně pánů profesorů, to tak vykládali. (I když někteří mlčeli a mysleli si své, či je to nezajímalo, což vnímám až nyní.) Jiní tehdy nejchytřejší o tom ve světě psali celé knihy.

V jednu chvíli otevřeným oknem vlétlo do kupé nepatrné semínko nějaké rostliny, zasazené do jakési chmýřité koule. Jen na chvíli kleslo k podlaze, a pak se při každém sebemenším poryvu vánku znovu začalo vznášet. Vzal jsem si je do ruky a začal prohlížet. Jak důmyslně to bylo všechno provedeno, aby semínko bylo unášeno větrem na co nejdelší vzdálenosti a šířilo se po světě. V moderní době v mém vlaku již urazilo stovku kilometrů v naději, že se někde v dálce uchytne. Tohle že vzniklo jako slepá, mechanická, nahodilá mutace , která se pak nějak vyselektovala? (Tehdy platilo, že na počátku všeho jsou právě ty nahodilosti.)

Čemu to podléhám? Co jsem to poslušně převzal proti své vlastní přirozenosti? Takto bych přece vůbec nemyslel. Vždyť to, co držím v ruce, je zázrak ! Od všech těch rafinovaných padáčků pampelišek, přes čapí nůsky javorů a nepříliš, ale přece účinné letáčky lip, až po nejspecializovanější kouzla, jako jsou např. okřídlená semena zanonií plachtící klouzavým letem jako nějaký větroň. A co třeba semena svízele, lopuchu či dvouzubce, která se tak krásně chytají v srsti zvířat a dnes na našich šatech, aby byla roznášena do dálek. A jiné rostliny využívající vůbec nejrafinovanější taktiku, když vytvářejí různě barevné bobulky a plody. Lákavé, chutné a vonné, takže k sobě vábí ptáky a ti je požírají a jejich semena roznášejí s trusem. Strategii opylování, ať již větrem či hmyzem, snad ani není třeba připomínat. Vše to vymyslely rostliny osudově svázané s půdou, aby se takto pohybovaly . To přece jako by svědčilo o nějaké jejich inteligenci . Naprosto nevysvětlitelné nějakými slepými mutacemi!

Kdysi na jednom semináři jsem se zeptal, jak že si máme představit, že ty bobulky, jako nahodilé mutace, vznikly. Prý se na nějakém místě nahodilou mutací vytvořila nějaká barevná tkáň a ta přilákala ptáky atd. Pokud někdo neví, co znamená to atd. , tak já také ne.

Lidé se nerodí stejní. Přicházejí na svět s nestejným duchovním zázemím. Nikdy jsem nemohl pochopit, jak angličtí empirici mohli tvrdit, že zrozený člověk je tabula rasa ! Tohle podle mne mohli vymudrovat jen nepříliš duchaplní lidé a jen jim podobní to mohli přijímat. (Omlouvám se, jestli pánům Lockemu a Humovi křivdím. Třeba to byli jiskřiví géniové. Já z nich znám jen pár podobných věcí a studovat je již nebudu.) V našem rozdílném duševním založení může být příčina, proč se chápeme snáze toho či onoho postoje a proč se často nemůžeme domluvit.

A tak já se bez mučení přiznám, že jsem se musil asi narodit s nějakou vrozenou naivní , intuitivní představou o jakýchsi daných plánech a cílech. O předem daných a matně tušených cestách. Copak i pro to nemluví v přírodě řada jevů? Tentokrát třeba v říši živočišné. Jak to, že mají příslušníci tak vývojově vzdálených skupin živočichů, jako jsou obratlovci a hlavonožci, tak obdobně upravené, dokonalé oči? Co se tím vysvětlí, když někdo řekne, že to je vývojová konvergence? Absolutně nic. (Jestli to jemu stačí, nechť!) Vždyť je to uskutečnění vlohy pro tvorbu podobných očí, které jako by příroda již předem do některých živočichů vložila pro potřebné situace! Jestli čtu, že si žáby dvou druhů tvoří oční čočky zcela různým způsobem, nijak mne to nejímá. Jde tu přece jen o hlavní cíl - tvorbu oka podle určitého plánu. Tak, jak to půjde. A co australská obratlovčí fauna! Celá ta větev vačnatců, která má sice jiný způsob rané péče o mláďata a která se jasně vyvíjela odděleně, a přece má obdobné formy, vytvořené podle téhož schématu. (Např. vakokrt a náš krtek, různí ti rejskovití a myšovití, jevově shodní s našimi atd.) Australští klokani, kteří u nás nejsou, a evropské kočky, které zase nejsou v Austrálii, na tom nic nemění. Ano. Je na to prosté vysvětlení. Předci celé té vačnaté větve zaplnili v té Austrálii prázdnou niku , a protože se dostali do obdobného prostředí jako ti předci u nás, taky se stejně vyselektovali. Když toto někomu stačí ke štěstí, je mu to přáno. Ale pro mne je to vysvětlení ne prosté, ale prostoduché. To je ten rozdíl v povahovém založení.

Roku 1872 vyrobil v laboratoři budoucí vídeňský lékarník Zeidler zcela novou látku. Dichlordifenyltrichloretan, známý v moderní době jako DDT a používaný v boji proti hmyzu. Hmyz s ní tedy nikdy během svého vývoje nemohl přijít do styku. Byla přivedena na svět uměle. A přece si proti této látce dokázal vytvořit obranu. Začal ji zbavovat chloru a tím i jedovatosti. Když si vzpomínám na jednu krkolomnou diskusi z dřevních dob, jak hmyzí odolnost vzniká, vyslechl jsem, že jsou např. některé mouchy s delšími drápky a jejich nožní polštářky se pak nedotýkají podkladu s postřikem DDT. Nevím, na co by jim pak polštářky byly, ale takto se měla vyselektovat morfologicky odolná rasa domácích much! Ach jo. Ano. Můj příklad se dá tak snadno napadnout. V přírodě již dávno existuje spousta přírodních chlorovaných látek. Také jim musil třeba hmyz čelit a tak se výše řečené na nich naučil. (Čímž se opět nevysvětluje, proč je toho schopen.) A co hmyz odolný dnes proti organofosfátům, útočícím na hmyzí synaptická spojení blokováním acetylcholinesterázy a dalším obdobným. Jak to, že to dokáže? Odkud bere tu znalost a zkušenost?

V evoluční biologii je dnes zaveden jeden pěkný název - selekční tlak . Pod tímto tlakem snad mají zřejmě vznikat ti účelní mutanti. Každému dá rozum, že např. ten hmyz začal zbavovat DDT chloru, až když se dostal pod jeho tlak . To je přece samozřejmé. Absolutně to nevysvětluje, proč jsou ti vzniklí mutanti tak vědoucí a geniální. Že se pak vyselektují, není třeba vykládat.

Ale řekněme si ještě jeden příklad z mnohých, které nám vyrážejí dech . Tak třeba v Jižní Americe žije tzv. bolas-spider . Ten chytá samečky určitých můr tak, že je k sobě láká vylučováním feromonů totožných s feromony můřích samiček (viz Vesmír 57, 158, 1978). (Nebudu zde raději uvádět, že ty můří samečky chytá pomocí bola , podobně jako jihoameričtí Indiáni zvěř. Odtud i jeho jméno.) Zřejmě zase potomek kdysi náhodně vzniklého mutanta. Komu tohle může stačit? Odkud se ta znalost a um v těch tvorech bere? Jak je to vůbec možné? Řešení nechť si každý dosadí podle své letory. Ale je úplně jedno, co o tom kdo bude přemoudřele říkat a jak se to bude pokoušet vysvětlovat podle svého kadlubu. Na tom nezáleží. Důležité je, že to existuje. A že jsou to opět jen další projevy zázraku .

Čím to je, že se lidé pouštějí do těch různých, podivně vymudrovávaných postojů. Aby pak již neslyšeli a neviděli. Vede je k tomu jakási zuřivá snaha po tom, aby zdánlivě (aniž to snad tuší), jakoby, dokázali všechno vysvětlit a připadali si tak snad i chytřejší. Jinak to nevidím. V určitých (a nejen biologických) kruzích přibývá lidí takto snadno sebeuspokojených. Na jedné straně jakoby strašně chytrých, na druhé straně se vnitřně ochuzujících a ztrácejících již schopnost normálního vidění životních dějů, jak nám je příroda předkládá. (Zúžení pohledu na věci a sebeuspokojení z ničeho, znovu říkám, není ale záležitost jen přírodovědců.)

Nyní se určitě zdá, že autor tohoto příspěvku se tu vynořil z nějaké jeskyně a vůbec nevidí, k čemu současná biologie dospěla. Celý ten její úžasný pokrok. Výše řečené ale nijak poznání a úspěchy biologie, najmě genetiky, nesnižuje. Ani výdobytky současné genetiky molekulární. To, že jsou lidé dnes tak daleko, že mohou hluboce zasahovat do intimních dějů v těle organizmů a  tvořit třeba nové odrůdy rostlin odolné proti nemocem či vsadit do drobnohledných tvorů vlohu, aby pro nás vyráběli třeba inzulin, nic na věci nemění. Ani to, že poznání dědičné sádky octomilky již dovolilo vyrobit její čtyřkřídlou zrůdnou podobu (viz Vesmír 64, 304, 1985). (A na tom se vývoj vědy nezastaví, samozřejmě.) Ale je tu popisována jen jedna strana mince! Řekněme mechanická .

Budeme-li chtít přece jen spojit naši představu s tím, na co momentálně pod námi dohlédneme a co pro část biologů jakoby opět (pokolikáte již!) bylo tím posledním, nejposlednějším projevem života, nebude to nijak nesnadné. Řekněme, že z nepřeberného (ne však nekonečného a mnohdy ve vývoji získaného i naopak ztraceného) množství vloh, možností a hotových plánů a myšlenek vsazených do organizmů se za určitých příhodných podmínek, nebo naopak potřebných situací vybere to, co se projeví jako mutace a  mutanti . Proto jsou tak nečekaně schopní a znalí! Vzrušené hledání v této kartotéce pod selekčním tlakem je zjevné ve zvýšené jejich tvorbě. Není to ale něco z podstaty nahodilého a slepého. (I když, samozřejmě, i takovéto postupy lze patrně v přírodě vidět a hrají svou roli, ale nejsou základním principem!) Znalost se do organizmů dostala ze zdroje (zdrojů), jehož pojmenování jsem výše ponechal na čtenáři a jeho založení. V každém případě by to ale bylo z něčeho, co je nekonečně moudřejší, zkušenější a znalejší vesmírného dění než někteří dnešní na sebe zahledění biologové. (Navíc snad ztrátami ve vývoji oslepení a neschopní vidět, co se jim v přírodě před očima děje. Nakonec není vyloučeno, že předpokládaná existence něčeho chytřejšího, než jsou oni, činí právě proto uvedený pohled pro ně nepřijatelným.)

Pozornější čtenář asi pocítí, že to právě v předešlém odstavci napsané je jen nějaká nepatřičná vsuvka . Že se tu zjednodušující ďábel vymýtá něčím podobným. Ano, je to vsuvka a  úlitba momentální situaci. Náznak, jak lze věci vysvětlovat i jinak. Nechť je to tak bráno. Nic není autorovi protivnější než násilné narážení složitých přírodních jevů na jednoduchá kopyta. Dění, do kterého se promítá tolik zájmů! A to vložené se projevuje jakoby hlavně v té rafinované až lstivé podobě. A přitom máme v sobě vlohy i pro něco jiného - ponětí o vyšších mravních zákonech . Ale život na zemi nemusí být jediným obrazem bytí . A tak to nechme. To by bylo již na zamyšlení filozofické.

Svým příspěvkem jdu se svou kůží otevřeně na trh. Jasné je, že si musím nutně vysloužit přinejmenším nálepku nevzdělaného diletanta , ale spíše zabedněného primitiva či individua neobyčejně neschopného myslet (jak jsem již v jedné s kýmsi nesouhlasící práci trefně vyjádřené četl). Ale ať! Nechť si každý kopne podle libosti! Toto odhalení své neskutečné omezenosti jsem napsal zcela zodpovědně a po zralé úvaze proto, že chci, aby se hlavně mladí, přírodovědně ladění lidé, kteří si teprve tvoří vlastní názor, nevyznají se v sobě ani v okolí a chytají se poctivě toho, co je jim předkládáno k věření jako hotová věc, ačkoliv je to třeba přímo proti jejich cítění, necítili osamělí. A aby se řídili vlastním viděním a hlavou. Jsou na světě lidé, kteří to úžasné přírodní dění, do nějž jsou zasazeni, nemohou vidět jako nějakou hru slepých sil a mechanizmů, ale jako - zázrak , který stojí na zcela jiných základech než těch zjednodušených, jež jsou momentálně zdůrazňovány a - řekněme otevřeně - vnucovány.