Jodový deficit u dětí a dospívajících
Jod je jedním ze stopových prvků, který je v lidské organizmu přítomen v nepatrném množství, a sice 0,0285 × 10–3 % tělesné hmotnosti. Jeho jedinou a nezastupitelnou funkcí je nutnost pro syntézu hormonů štítné žlázy, tj. tetrajodotyroninu (tyroxinu) a trijodotyroninu. Hormony štítné žlázy se účastní metabolizmu každé buňky v organizmu tím, že ovlivňují činnost enzymatických buněčných systémů. U rostoucího organizmu navíc ovlivňují růst celkový a růst jednotlivých orgánů. Zvláštní pozornost je třeba v této souvislosti věnovat normálnímu růstu mozku. V kritickém období pro růst a vývoj lidského centrálního nervového systému (CNS), tj. období fetálním a kojeneckém do 7 měs. po narození, má nedostatek tyreoidálních hormonů za následek řadu neurologických poruch s postižením intelektuálního vývoje až těžkou mentální retardací. Ojedinělá histologická pozorování poškození CNS u lidských plodů a experimentální studie u krysích mláďat ukazují, že většina histologických abnormalit (hypoplazie, edém, vaskulární dilatace, deficit kapilár a neúplná myelinizace) je reverzibilních, avšak jen během krátké tzv. kritické doby - u krys 14 dní. Vrozená porucha činnosti štítné žlázy na podkladě anatomických či enzymatických defektů, která nemá u novorozence výraznou klinickou symptomatologii a bývala proto dříve diagnostikována pozdě vzhledem k trvalým následkům postižení zejména vývoje CNS, je v posledních 20 letech řešena laboratorním vyšetřením novorozenců, s cílem zavést substituční hormonální léčbu nejdéle do 3 týdnů po narození. U nás bylo povinné vyšetření vrozené hypotyreózy zavedeno r. 1985.
Nedostatečná dodávka jodu přes mateřský organizmus v tomto kritickém období má rovněž výrazný vliv na normální hormonální produkci štítné žlázy u plodů a malých kojenců. Následky mají souvislost s velikostí jodového deficitu. Mateřská hypotyroxinémie tedy může ovlivnit intelektuální vývoj dítěte. Nejde v zásadě o nedostatek mateřských tyreoidálních hormonů jako takových, neboť fetální tyreoidální systém má svou funkční autonomii a přenos tyreoidálních hormonů přes placentu je minimální. Jde o jiný mechanizmus, např. nedostatečné zásobení mateřského organizmu živinami, jmenovitě jodem. V podmínkách jodového deficitu klesá syntéza hormonů ve štítné žláze a sérová koncentrace tyroxinu se snižuje. V důsledku zpětné vazby se zvýší syntéza i sekrece hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH). Ten pak ovlivňuje celý jodový metabolizmus, zejména vychytávání jodu štítnou žlázou a zároveň i růst štítné žlázy. Vzniká struma. Hladiny TSH v populaci z těžší endemické oblasti jsou vyšší při srovnání s kontrolní populací, dobře jodem zásobenou. K hodnocení dostatku jodu v populačních studiích lze využít procenta prevalence strum a ještě lépe pak vyšetření výdeje jodu z organizmu močí, tzv. jodurii. Vyhovující jodurie by měla mít median přes 100 µg jodu na litr moče pro všechny věkové kategorie. Jako jodový deficit - endemie strumy I. stupně je označována prevalence strumy u obyvatelstva mezi 5-20 % a jodurie mezi 100-50 µg I/l moče. Jodurie mezi 50-25 µg I/l moče ukazuje na II. stupeň deficitu, který vyžaduje okamžitou nápravu a pod 25 µg I/l moče III. stupeň, což je vzhledem k nezbytnosti rychlého řešení urgentní situace.
Endemie III. stupně byla v Evropě i na našem území popisována ještě začátkem tohoto století. Šlo o zdravotní postižení s poruchou růstu, s těžkou mentální retardací, často obrovskou strumou a zvláštními typickými obličejovými rysy, tzv. facies cretenica. U nás se zaváděla jodidace kuchyňské soli ve třech etapách - od r. 1947 do r. 1953 - na konečnou dávku 25 ±10 mg KI/1 kg soli. Zasloužili se o to Šilink v Čechách a na Moravě a Podoba na Slovensku. Nepochybně se tím výrazně zlepšilo jodové zásobení celé populace, jak prokazovala sondážní vyšetření. Podobně tomu bylo v dalších vyspělých státech v západní a střední Evropě a v Severní Americe.
V posledním desetiletí se však stále častěji prokazuje, že i mírnější jodový deficit má kromě strumy i závažné zdravotní následky, jako jsou únavový syndrom, vyšší procento předčasných porodů, vyšší výskyt karcinomu štítné žlázy i mléčné žlázy, a dokonce i postižení kvality intelektu jako tzv. endemická kognitivní porucha, která je prokazována u školních dětí, jejichž matky v době těhotenství žily v postižených oblastech. Zdravotnická světová organizace (WHO) zřídila mezinárodní radu pro kontrolu jodového deficitu (ICCIDD), která organizuje průzkum jodového zásobení evropského obyvatelstvca s cílem odstranit jodový deficit do konce tohoto tisíciletí. Úkol byl zahrnut i do deklarace O přežití, ochraně a vývoji dítěte , kterou hlavy států většiny evropských zemí podepsaly r. 1990 v New Yorku. U nás program ICCIDD organizuje pro populaci od 6 do 65 let Endokrinologický ústav v Praze.
Podle současných výsledků průzkumu jodového zásobení v české a moravské dětské populaci ve věkových kategoriích 6, 10 a 13letých odpovídá deficit jodu I. a okrajově až II. stupni s vyšším postižením peripubertálních dětí, které potřebují zvýšenou dodávku jodu. Jodové zásobení u skupiny obyvatelstva v této problematice nejrizikovější, tj. v období fetálním a raném kojeneckém, je v současné době předmětem epidemiologické studie, jejíž předběžné výsledky odhalují až II. stupeň jodového deficitu a vyžadují urgentní nápravu.
Jako zdroje dodávky jodu, který je součástí potravy, lze kromě kuchyňské soli v našich současných podmínkách doporučit pouze dovážené mořské produkty, zejména ryby a řasy. Všechna ostatní potrava má u nás jodu velmi málo. Jedincům, kteří z nějakého důvodu (např. alergie na některé ryby) nemohou mořské produkty jíst, předepíše lékař jodové tablety.
Možnostmi nápravy jodového zásobení u našeho obyvatelstva se nezabývají jen lékaři, ale i veterináři (u dobytka, jmenovitě u skotu, se těžký jodový deficit rovněž vyskytuje), potravináři a výživáři, mlékárenský průmysl - zejména speciálně zaměřený na výrobu sušených mléčných produktů určených pro výživu kojenců. Jde o zvýšení i změnu technologie jodového zásobení kuchyňské soli, zlepšení jejích obalů, dále fortifikaci krmných směsí pro dobytek, popřípadě přidání jodu do mléčných preparátů pro kojence a přesnídávek pro batolata atd. Jodový deficit nelze řešit zvýšeným přísunem soli, neboť je naopak třeba redukce solení v rámci preventivních kardiovaskulárních programů. Přiměřené jodové zásobení těhotných a kojících žen jodovými tabletami by mohlo příznivě ovlivnit nejrizikovější skupinu populace, pokud nebude jodový deficit vyřešen komplexně pro populaci celou. V úvahu je třeba vzít i stále stoupající počet strumigenů, zejména antropogenních, které brání využití jodu v organizmu.
Zajištění dostatečného jodového zásobení, které v současné době představuje reálnou možnost jak preventivně ovlivnit jednu z příčin poškození vývoje mozku s následnou mentální retardací a i dalších zdravotních poruch, je úkolem, který by pro evropské obyvatelstvo měl být vyřešen do roku 2000.
Kretenizmus v Čechách Před 102 lety…
Kretenizmus je vážná porucha vývoje, která postihuje zejména vývoj mozku a je provázena oligofrenií různého stupně. Tato porucha je důsledkem hypotyreózy, která působila již na vývoj plodu nebo brzy po narození, v době nejintenzivnějšího vývoje mozku. Na endemickém kretenizmu se významnou měrou podílí nedostatek jodu spolu s dalšími faktory, jako je např. výskyt strumigenů v potravě. Poslední endemický kreten se v Čechách údajně narodil roku 1924.
Podle úřední Zprávy o poměrech a zařízeních zdravotních v Království českém za léta 1893-95 , jejímž autorem byl Dr. Hynek Pelc, předseda c.k. zemské rady zdravotní, byla před 100 lety situace méně utěšená:
…Počet kretinův obnášel roku 1893: 1867, tj. 3,67 na 10 000 obyvatel. Zdánlivý přírůstek kretinů spočívá ve větší péči, jež se strany p. lékařů při zjišťování rozšiřování se kretenismu v přikázaných jim okresech byla věnována. Ruku v ruce s pečlivějším zjišťováním počtu kretinů jde přesnější stanovení differenciální diagnosy mezi kretenismem a idiotismem. Dále jest to za značný prospěch vytknouti, že z.p. zdravotní orgány a obvodní lékaři k vůli co možná nejpřesnějšímu prozkoumání poměrů kretenismu ve svých obvodech musí přijíti s kretiny sami ve styk, pročež jsou s to, aby způsob zaopatření těchto osob prozkoumali a následkem toho i jejich existenční poměry dle možnosti zlepšili. Největší počet kretinů vykazují okresy: Kaplice, Krumlov, Litomyšl, Polička, Prachatice; obnášelť průměrný počet v těchto okresích nalézajících se kretinů v okresu Kaplickém 10,70, Krumlovském 12,80, Litomyšlském 11,80, Poličském 14,80 a Prachatickém 12,30 na 10 000 obyvatelů. Nejméně kretinů vykazují okresy: Blatná, Karlín, Králové Dvůr, Žlutice, Písek, Přeštice, Roudnice, Rumburk, Žatec, Slané, Smíchov a Praha (kolísavě mezi 0,20-0,90 ‰). Kretini nevyskytují se v okresích : Benešov, Jablonné (teprvé r. 1895), Podbořany a Liberec (město).
Ve všech letech zprávy shledáváme okolnost tu, že poloha místní na vývoj kretenismu nemá nijakého vlivu, potvrzenu, ano bylo zjištěno, že téměř stejný počet kretinů bydlí jak na vysočinách, tak v údolích. Zřejmě objevil se v letech zprávy také vliv nedostatečného křížení.
Spojitost mezi tvořením se volete a kretenismem pozorovati bylo v té okolnosti, že se vstoupajícím číslem zjištěných kretinů i číslo vykázaných volat roste. Tvoření se volete vystupuje v hornatých částech země, hlavně pak ve správních okresích pošumavských a na česko-moravské vysočině ležících, řidčeji již v obvodu Krkonoš, Rudo- a Středohoří, nejméně ve středu země. Jak tvoření se volete, tak i kretenismus rozšířen je nejvíce v jižních a jihozápadních okresích země.
A dnes?
Nové případy kretenizmu jako projevu těžkého jodového deficitu se přestaly vyskytovat v Čechách již v prvých letech samostatného státu, zřejmě v důsledku zlepšených socioekonomických podmínek a skutečnosti, že stále méně obyvatel bylo závislých jen na lokálních zdrojích potravin. Po zavedení jodidace kuchyňské soli v r. 1949, zpočátku 5 mg KI/kg soli, později 25 mg/kg, se výrazně snížil výskyt endemických strum a nápadně velké strumy vymizely téměř úplně. Jodidace soli jako profylaktické opatření byla životní zásluhou doc. MUDr. Karla Šilinka, DrSc.(1908-1973), zakladatele pražského Endokrinologického ústavu. Se svými spolupracovníky vyšetřil přes 400 000 obyvatel republiky, zmapoval endemii strumy a sledoval pečlivě výsledky jodové profylaxe. Přes tyto úspěchy však přetrvávají méně závažné strumy v naší populaci nadále. 
Tak např. r. 1991 v reprezentativní náhodně vybrané skupině obyvatel Prahy bylo zjištěno varující zvětšení štítné žlázy téměř u 60 % vyšetřených dívek a u více než 40 % chlapců. U každé druhé ze sledovaných dívek byl příjem jodu zcela nedostatečný - pod 50 mg na den. Nedostatek jodu se však neprojevuje jen na stavu štítné žlázy, ale má i skrytější důsledky: nepříznivě ovlivňuje plodnost, podílí se na komplikacích v těhotenství a na neprospívání novorozenců, přispívá k onemocněním prsů, benigním i maligním, zhoršuje vývoj centrální nervové soustavy a tím znatelně snižuje intelektuální schopnosti. Optimalizací přívodu jodu lze tedy zlepšit i inteligenční kvocient. Pro to vše je důležité, aby u nás byly plněny závazky, které na sebe převzal stát podpisem deklarace o právech dítěte 30. srpna 1990 v New Yorku (WHO - World declaration on the survival protection and development of children), jejímž jedním bodem je odstranění jodového deficitu do roku 2000.
Cestou k tomuto cíli je např. zvýšení obsahu jodu v kuchyňské soli, obohacení krmných směsí pro dobytek jodem, zvýšení spotřeby potravin přirozeně obsahujících jod ve zvýšeném množství (mořské ryby, některé ovoce), snížení obsahu strumigenů - látek zabraňujících dokonalému využití jodu - v potravě nebo v individuálních případech podávání jodu v lékové formě. I když je tato cesta zřejmá, vyžaduje však přece koordinovaný mezioborový výzkum v humánní i veterinární medicíně a v agrárních vědách a opatření v oblasti zdravotní péče, veterinářství, zemědělství, potravinářského průmyslu, distribuce a obchodu i životního prostředí.
O autorovi
Olga Hníková
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
