Vesmírný prezident

Bylo 10. března 1933, když tehdejší prezident Tomáš G. Masaryk v lánském zámku podepsal tuto zdravici. Patřila významnému botanikovi, mykologovi, a někdejšímu (v letech 1921 a 1922) rektorovi Univerzity Karlovy – profesoru Bohumilu Němcovi. Časopis Vesmír, jehož vydavatelem Němec od roku 1923 byl, zdravici uveřejnil na své titulní straně hned v březnu 1933.

Když se o rok později blíží prezidentská volba, Edvard Beneš, kterého si Masaryk přeje za svého nástupce, nemá v aktuální politické situaci šanci v prezidentské volbě uspět. Masaryk proto kandiduje opět, čímž 24. května 1934 znemožňuje stát se prezidentem komunistickému kandidátovi Klementu Gottwaldovi. Masaryk však už v té době byl velmi vážně nemocným člověkem. Krátce před prezidentskou volbou prodělal lehkou mozkovou příhodu, která se projevila na jeho neschopnosti citovat prezidentský slib zpaměti. Velmi brzy, patrně sledem dalších mozkových příhod, už v létě 1934 ztratil Masaryk postupně schopnost číst, psát a od září už i zřetelně artikulovat. Do toho velmi sílilo nacionalistické hnutí sudetských Němců, zastupovaných Sudetoněmeckou vlasteneckou frontou (Sudetendeutsche Heimatsfront, SHF) Konráda Henleina a tajně finančně podporovaných z hitlerovského Německa. Hrozilo nebezpečí, že se hnutí – které se navenek tvářilo loajálně k Československé republice (aby zabránilo represím ze strany státu) –, zradikalizuje. Snahám zakázat hnutí zabránil slábnoucí prezident T. G. Masaryk. „Je-li jich tolik, násilí nepomůže, spíše naopak,“ uvažoval prezident.

Titulní strana březnového Vesmíru z roku 1933 s blahopřáním k narozeninám vydavatele Vesmíru - profesora Bohuslava Němce -, podepsaným prezidentem Tomášem Gariguem Masarykem.Snímek Vesmír

Koncem května 1935 přišel šok. Volby do poslanecké sněmovny 19. května ovládli Henleinovi sudetští Němci (kteří 30. dubna 1935 přejmenovali SHF na Sudetendeutsche Partei). Hlasy od 1,25 milionu lidí je vyšvihly na první místo se ziskem 15,2 % hlasů. Pro Československo to znamenalo značné vnitřní, ale i mezinárodní oslabení v situaci, kdy už těžce nemocný prezident nemohl být tou pevnou součástí vedení státu, která byla v této době tolik potřebná. Zásadní však byla otázka nástupnictví. V následujícím půlroce začaly postupně krystalizovat možnost Masarykovy abdikace a příprava na předání moci. Kandidátem, kterého podporoval Masaryk, byl ministr zahraničí Edvard Beneš, jehož pozice již částečně zesílila, ale stále měl velké množství nepřátel, s jejichž podporou ve volbě prezidenta nemohl počítat. Přesto se intenzivně připravoval.

Stejně se však připravovali i Benešovi odpůrci a usilovně hledali protikandidáta. Klement Gottwald to být nemohl (od srpna 1934, kdy na něj byl vydán zatykač, byl v exilu v Sovětském svazu; do vlasti se vrátil až v únoru 1936), strany snažící se o změnu v politickém vedení státu proto usilovně hledaly Benešova protikandidáta. Našly jej v uznávaném botanikovi a mykologovi profesoru Bohuslavu Němcovi. Tento muž krom vědecké kariéry, během níž se stal v letech 1921 a 1922 rektorem Univerzity Karlovy (a roku 1923 obnovitelem a vydavatelem časopisu Vesmír), patřil také k politikům první republiky. V letech 1918 až 1929 byl nejprve poslancem a pak i senátorem za národní demokracii, ze které ale vystoupil poté, co v polovině 30. let vplynula do nacionalisticky orientované strany Národního sjednocení. Nyní byl tedy Němec nestraníkem, který se už od počátku existence Československa profiloval jako okázalý český nacionalista, pro něhož bylo vše německé trnem v oku, jak dokládají jeho projevy v parlamentu (jejich výňatky ostatně na podzim 1935 začal dobový tisk zásobovat své čtenáře, aby Němcovu osobnost představil). To byl problém především pro Henleinovu Sudetoněmeckou stranu a také nacionalistickou Hlinkovu slovenskou lidovou stranu.

Stenoprotokoly s vystoupením B. Němce:

Zdroj stenoprotokolů Digitální parlamentní knihovna Parlamentu ČR

Do toho prezident Tomáš Garrigue Masaryk 14. prosince 1935 oznamuje, že se vzdává svého úřadu. Události tím nabraly rychlý spád a následující čtyři dny představovaly zásadní sled událostí, v nichž se rozhodovalo, kdo bude budoucím prezidentem.

Šestice protibenešovsky laděných pravicových stran utvořila pakt s názvem Prosincový blok. Tvořily jej vedle Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (Agrárníci), Československé živnostensko-obchodnické strany a Národního sjednocení také Národní obec fašistická, Hlinkova slovenská ľudová strana a Sudetoněmecká strana. Společnost to byla velmi pestrá a z dnešního pohledu i dost toxická, když uvážíme, že Adolf Hitler (který se stal říšským kancléřem v lednu 1933, tedy dva měsíce před tím, než Masaryk napsal citovanou zdravici profesoru Němcovi) už v té době krvavě upevňoval svou moc v Německu (např. Noc dlouhých nožů v létě 1934) a agresivní rétorikou útočil na Československo.

Prezidentským nominantem Prosincového bloku se stal už zmíněný vydavatel Vesmíru a profesor Karlovy univerzity – Bohumil Němec. Pro vnitřní rozpory mezi stranami se však blok rozpadl a profesor Němec, který aspiraci na prezidentský úřad vázal na silnou podporu bloku, svou kandidaturu den před volbou stáhl. Přesto následujícího dne, 18. prosince 1935, obdržel od volitelů 24 hlasů, zatímco Beneš získal hlasy 340 poslanců a senátorů.