Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese prof. Miroslav Bárta, ředitel Českého egyptologického ústavu FF UK.

Přednáška s názvem Sedm: jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají začíná v 16 hodin a je veřejná. Její téma Miroslav Bárta přibližuje v krátkém rozhovoru, který vznikl po e-mailu mezi Prahou a egyptským Abúsírem. Čeští egyptologové ze své archeologické koncese na tamním pyramidovém poli před několika dny oznámili další úspěch: objev hrobky kněze Kairese (viz níže).

Jak moc univerzální je vývoj civilizací? Lze u všech známých pozorovat nějaký obecně platný základ, nebo je každá civilizace úplně jiná? — Každá civilizace má svůj specifický vývoj a charakter. Přesto se dá říci, že lidské společnosti a jejich vývoj podléhají jistým pravidlům či zákonům, které mají všeobecnou platnost i přes odlišnou úroveň složitosti té které civilizace.

Co znamená číslovka sedm v názvu přednášky? — Ta číslovka se vztahuje právě k sedmi zákonům, které lze ve vývoji civilizací vysledovat a o kterých chci v přednášce mluvit.

Používáte-li Facebook, přednáška má i svou fcb událost.

Je naše civilizace něčím zásadně odlišná od všech minulých? — Samozřejmě, že ano. Odhlédneme-li od obecně známých faktů o úrovni technologií, využívání energetických zdrojů apod., tak zásadní faktor, který nás odlišuje, je zejména globálnost světa, rychlost šíření informací a dezinformací a jejich množství, stejně jako proměna charakteru lidské práce.

V jaké fázi se podle vás nyní nacházíme? — Myslím si, že jsme na vrcholu, ale jestli tam zůstaneme a učiníme skok na vyšší úroveň, záleží na kvalitě společenské smlouvy a na tom, zda v blízké době vyřešíme problém s uchováváním energie, která je všude kolem nás. Proto je role základního výzkumu tak zásadní. Stejně tak ale nelze nevidět varovná světla, která ukazují, že bychom měli dělat některé věci možná trochu jinak. Vezměte si narůstání mandatorních výdajů, obrovské množství zákonů a norem, které spíše vede v nárůstu bezpráví, byrokratizace mnoha aspektů našeho života, nárůst vlivu zájmových skupin a úpadek meritokracie, nedostatek skutečných elit, upadající společenská smlouva.  

Jakým vnějším faktorům čelíme, jak se adaptujeme? — Nabíledni je zejména měnící se přírodní prostředí a je opravdu zásadní otázka, co s tím uděláme. Jeho vývoj přirozeně v samé podstatě nezměníme, ale můžeme umenšit podíl naší devastace na něm. A zásadní otázka pro Evropu stojí a padá s Golfským proudem, protože pokud – jak ukazují některé poslední studie – může dojít k jeho „vypnutí“, tak…

V čem vidíte hlavní paralely s vývojem egyptské civilizace, kterou znáte nejdetailněji? — Jde o obecnější charakteristiky – byrokratizaci společnosti, nárůst nákladů na vydržování úřednictva, nepotismus, fragmentarizaci, upadající legitimitu elit, narušenou společenskou smlouvu a zhoršující se přírodní prostředí.

Troufáte si předvídat další vývoj, nebo záleží na tolika faktorech, že lze nanejvýš vytvářet různé scénáře, ale nelze určit, který z nich se naplní? — Zčásti troufám, ale všechny scénáře jsou rozepsané a jsou možné. Záleží principiálně na postoji každého z nás.

Hrobka kněze Kairese, „jediného přítele krále“

Expedice Českého egyptologického ústavu FF UK na své archeologické koncesi na pyramidovém poli v Abúsíru objevila unikátní pohřební komplex královského důvěrníka a kněze Kairese.

Komplex se nachází v oblasti, kde byli vedle panovníků pochováváni pouze členové královské rodiny a nejvyšší představitelé státu období 5. dynastie Staré říše vládnoucí v průběhu 25. a 24. století př. n. l.

Kairesův komplex pokrývá plochu více než 500 m² a skládá se kromě vlastního tělesa hrobky z dalších několika místností sloužících ke kultu a rituální očistě kněží předtím, než vstoupili do hrobky. Vlastní kultovní kaple představuje v architektuře nekrálovských hrobek celého 3. tisíciletí př. n. l. unikát, protože byla dlážděna bazaltovými bloky. Používání bazaltu bylo výlučné privilegium králů a jeho přítomnost zde je jedním z několika dokladů zcela mimořádného postavení majitele hrobky. Z kultovní stély – tzv. nepravých dveří – se bohužel do dnešní doby zachovalo pouze několik fragmentů.

Kairesova pohřební komora byla vyloupena již ve starověku, ale jako zázrakem se před jeho vápencovým sarkofágem zachovala v původním uložení Kairesova žulová socha se zbytky barev a dalšími tituly. Právě z nich lze odvodit Kairesovu výjimečnou kariéru.

Pohřební komplex královského důvěrníka a kněze Kairese na pyramidovém poli v Abúsíru.
Snímek Český egyptologický ústav FF UK

Kaires byl jediným přítelem (krále), představeným všech královských prací, strážcem tajemství Jitřního domu, správcem královského paláce, Předním Domu života, inspektorem kněží sloužících v pyramidovém komplexu panovníka Sahurea a Neferirkarea, knězem bohyně Hathory, paní sykomory, v Kusíji (městě v jižním Egyptě), správcem obou trůnů (rozumí se jižního a severního Egypta) a některých dalších. Jitřní dům byl specifickým místem, kam přicházel panovník ráno posnídat a obléci se, zatímco Dům života představoval komplex, kam Egypťané ukládali texty zaznamenané na papyrových svitcích a obsahující jejich poznání a nábožensko-filozofické texty.

Právě nález této sochy představuje řešení dlouholetého problému, zda staří Egypťané v době Staré říše ukládali do pohřebních komor sochy. Právě na základě tohoto objevu je zřejmé, že ano.

Další ojedinělý prvek představuje konstrukce pohřební komory. Ta byla vybudována v otevřené jámě. Po spuštění sarkofágu a vyzdění bočních stěn vápencovými bloky byla komora uzavřena několika obřími stropními bloky z vápence, z nichž každý váží nejméně 8-9 tun.

Definitivní zpracování všech získaných dat bude trvat delší dobu, ale už v této fázi výzkumu je zřejmé, že se jedná o naprosto ojedinělý nález hrobky výjimečné historické postavy dějin starověkého Egypta 3. tisíciletí př. n. l. Kairesovy tituly ho staví na roveň vezírům (ministerským předsedům) své doby, zatímco architektura jeho hrobky se zcela vymyká tehdejším zvyklostem. 

Výzkumy v Egyptě a v Súdánu

Používáte dnes při archeologickém výzkumu nějaké přístupy či techniky, které byly ještě donedávna nemyslitelné? — Těch nových možností je řada. Od osmdesátých let minulého století jsme byli mezi prvními, kdo přivezl geofyzikální metody do Egypta. V roce 2003 jsme jako první prováděli detailní snímkování všech pyramidových polí, díky kterému se nám povedlo identifikovat velké množství dosud nezkoumaných archeologických objektů. Od roku 2007 jsme postupně rozšiřovali 3D metody skenování a dokumentování na výzkumu v Egyptě a následně i Súdánu. Dnes spolupracujeme s několika týmy z Japonska na využívání mnoha nedestruktivních metod např. při výzkumu materiálového složení různých artefaktů.

Změnily se v posledních letech bezpečnostní či jiné podmínky, v nichž pracujete? — Egypt byl, je a zůstane zemí s mnoha specifiky, konečně jde o orient. Ale pokud jej trochu znáte a respektujete dané zvyky, lze stále – jako v minulosti – dobře pracovat. Bezpečnost je, obávám se, relativní pojem po celé Evropě, ne-li po celém světě. I Egypt má své problémy, zejména na Sinaji. Údolí Nilu je však v podstatě bezpečné i přes úpornou snahu některých médií tvrdit opak.

Čím se zabýváte v Súdánu? — Pracujeme tam na dvou koncesích. V oblasti 6. kataraktu se nacházejí sídlištní areály a pohřebiště z pravěku – počátku neolitizace Afriky, a již nyní je jisté, že tento výzkum mění náš pohled na toto zásadní období předcházející vzniku primárních civilizací v celé oblasti. Druhá koncese se nachází v Usli, poblíž dnešní Karímy, a zde zkoumáme chrámy a paláce a osídlení z 1. tisíciletí př. n. l.

Co plánujete do budoucna? — Jako českou egyptologii nás čeká několik výročí. Letos slavíme 60 let od vzniku egyptologického ústavu. Příští rok sto let od prvních egyptologických přednášek na Karlově Univerzitě. Takže chystáme spoustu akcí – na Academia Filmu Olomouc, kde bude mít egyptologie svou sekci, ve spolupráci s Národním muzeem výstavu věnovanou Tutanchamonově posmrtnému životu, v Karolinu výstavu věnovanou české egyptologii, konferenci v Káhiře a mnohé další, včetně dalších archeologických výzkumů. Právě teď vychází knížka o nejvýznamnějších objevech, které náš ústav za několik desetiletí v Egyptě a Súdánu učinil. Je jich kolem 140 a kromě krásných fotek má každý nález svůj příběh. Primární osobní věc, do které jsem zčásti i tlačen, je sepsat přístupnou formou menší knížku o obecných zákonitostech vývoje civilizací.