Větry a magnetická aktivita u exoplanet

Skupina astronomů objevila dosud nejpřesvědčivější důkaz, že některé planety mimo naši sluneční soustavu mohou být magnetické. S využitím dalekohledu VLT (Very Large Telescope) ESO a dalekohledu Gemini North vědci změřili rychlosti větru na sedmi velmi horkých exoplanetách podobných Jupiteru. Pozorování odhalila, že větry na těchto planetách jsou s největší pravděpodobností řízeny magnetickými poli, což představuje první spolehlivé měření magnetismu na planetách mimo Sluneční soustavu.

Umělecká představa exoplanety s magnetickým polem. Ilustrace znázorňuje magnetickou aktivitu na exoplanetě, plynném obru podobném Jupiteru, který se nachází velmi blízko své mateřské hvězdy a je gravitačně vázán: jedna strana je neustále obrácena k hvězdě a je nesmírně horká, druhá strana je extrémně chladná. Tento výrazný teplotní rozdíl vytváří silné větry, které vanou ze strany obrácené ke hvězdě na stranu odvrácenou. Magnetické pole planety, zde znázorněné modrými čarami, může tyto větry zpomalit.

Snímek ESO/M. Kornmesser, L. Calçada

Skupina se nezaměřila na měření mag - netického pole, ale spíše na vítr. Změřili rychlosti větru na sedmi exoplanetách – plynných obrech, gravitačně vázáných ke své mateřské hvězdě a nacházejících se velmi blízko ní. Tyto planety mají k hvězdě neustále obrácenou jednu stranu, což vede k žhavé denní straně a mrazivé noční stra - ně. Tento teplotní rozdíl vytváří klima zcela odlišné od toho na naší planetě, s extrémně silnými větry. Rychlosti větru v jejich vzor - ku se pohybovaly od přibližně 7200 km/h do více než 25 000 km/h; pro srovnání, nejrych - lejší větry naměřené na Jupiteru dosahují rychlosti kolem 1500 km/h.

Jak magnetická pole ovlivňují větry na exoplanetách. Diagram znázorňuje, jak mohou astronomové odvodit sílu magnetických polí na exoplanetách na základě jejich vlivu na větry na těchto planetách. Horní řádek diagramu: teplejší planeta (vpravo) má rychlejší větry, což je zde znázorněno měřičem rychlosti. Větry přenášejí nabité částice – ionty a elektrony – jako obrovský elektrický obvod o velikosti planety. Magnetické pole planety rozptyluje energii těchto částic a zpomaluje vítr. Tento efekt je výraznější u teplejších planet: vyšší teploty rozkládají více molekul na ionty a elektrony, čímž se vítr stává náchylnějším k tomuto magnetickému odporu. To je znázorněno v dolním řádku diagramu, kde teplejší planeta vpravo nakonec má pomalejší větry než chladnější planeta. Teplotu a rychlost větru mohou astronomové měřit na exoplanetách pomocí spektrografů. Trend klesající rychlosti větru s rostoucí teplotou může prozradit přítomnost magnetických polí na těchto planetách.

Schéma ESO/M. Kornmesser, L. Calçada

Když vědci zkoumali, jak se rychlost větru mění v závislosti na teplotě planety, obje - vili velmi zajímavý vzorec: čím je planeta teplejší, tím je vítr pomalejší. Skupina došla k závěru, že nejkonzistentnějším vysvět - lením této záhady je přítomnost magne - tických polí pokrývajících celou planetu, protože tato pole mohou fungovat jako brzda a zpomalovat pohyb nabitých částic v atmo - sféře. Data umožnila vědcům odvodit sílu magnetického pole na každé ze studovaných planet. Zjistili, že jejich síla je srovnatelná s magnetickými poli v naší Sluneční sousta - vě: přibližně čtyřikrát silnější než Saturnovo nebo asi poloviční oproti Jupiterovu. Tak silná magnetická pole by mohla ovlivňovat na těchto vzdálených planetách víc než jen vítr.

Seidel Julia V. et al: Nature Astronomy 2026, DOI: 10.1038/s41550-026-02870-1.