Spor o hodnotu Hubbleovy konstanty

Hubbleova konstanta hraje důležitou hodnotu v kosmologii. Její zpřesňování posléze vedlo ke krizi v kosmologii (viz N. Werner, M. Zajaček, Vesmír 103, 722, 2024/12). V posledním desetiletí totiž dvě nezávislé metody vedly k hodnotám, které se lišily o více, než byla deklarovaná chyba měření. Metoda založená na měření kosmického mikrovlnného pozadí sondou Planck dala hodnotu 67,15 km s^–1 Mpc^–1. To znamená, že galaxie vzdálená od nás 3 260 000 světelných let (1 megaparsek) se vzdaluje rychlostí 67,15 km/s. Hodnota Hubbleovy konstanty založená na měření využívajícím supernov typu Ia (tzv. standardních svíček) vedla k hodnotě 74 km s^–1 Mpc^–1.

Někteří se domnívají, že je jedno či druhé měření špatně, další se domnívají, že za tím stojí nová fyzika. Ať tak, či onak, bylo jasné, že jsou nutná další pozorování, ideálně novými metodami. Diskrepanci nepomohla vyjasnit ani měření gravitačních vln ze srážek neutronových hvězd observatořemi LIGO v USA a VIRGO v Itálii. Ta vedla sice k hodnotě 70,0 km s^–1 Mpc^–1 avšak s chybou (minus 8, plus 12 km s^–1 Mpc^–1).

Astronomka Wendy Freedmanová se svým týmem využila k stanovení kosmických vzdáleností nejjasnější červené obry, zvláštní typ velkých a velmi svítivých hvězd na konci svého vývoje. K jejich pozorování využila Hubbleův a Webbův kosmický dalekohled. Díky metodě, která nezávisela ani na standardních svíčkách ani na kosmickém mikrovlnném pozadí, se dobrala k hodnotě 70,39 km s^–1 Mpc^–1. Chyba měření je také poměrně malá, takže její výsledek není v souladu ani s měřeními ze supernov typu Ia, ani s reliktním zářením.

Nová studie nicméně dává jistou naději, že by se Hubbleovo napětí mohlo podařit vysvětlit bez nutnosti zavádět novou fyziku. Ale na to je ještě brzy, uvidíme, co další výzkum.

Wendy L. Freedman et al.: Astrophys. J., 2025, DOI: 10.3847/1538-4357/adce78