Planetární kolébka

U zrodu naší sluneční soustavy před 4,5 miliardy let jsme samozřejmě nebyli. O procesech vedoucích k zformování Země a dalších planet se proto dovídáme jen nepřímo. Informace o složení prvních hornin nám poskytují chondritické meteority a tvorbu planet z protoplanetárního disku obklopujícího mladou hvězdu sledujeme na dálku u cizích hvězd. Ale až dosud jsme mohli pozorovat pouze události probíhající více než milion let po vzniku hvězdy. Ranější fáze bývají zakryty plynem a prachem, který je gravitačně přitahován rodící se hvězdou.

Vlevo: Snímek pořízený rádiovým interferometrem ALMA zachycuje rodící se hvězdu HOPS-315. Oranžově září oxid uhelnatý (CO) odvrhovaný hvězdou. Modře svítí plynný oxid křemnatý (SiO) o teplotě přes 1000 °C.

Vpravo: Dvě ilustrace v různých měřítkách přibližují, jak oxid křemnatý v blízkosti hvězdy kondenzuje za vzniku krystalických křemičitanů – prvních pevných látek, stavebních kamenů budoucích planet a planetek.

Ilustrace ESO, L. Calçada

Nyní poprvé se díky kombinaci dat z rádiového interferometru ALMA a z vesmír ného dalekohledu Jamese Webba podařilo zachytit události v nejmladší, horké fázi formování hvězdného systému s parametry podobnými naší sluneční soustavě. Spektrální analýza záření přicházejícího od rodící se hvězdy HOPS-315 v molekulárním oblaku Orion B asi 1300 světelných let od Země odhalila přítomnost oxidu křemnatého (SiO) a z něj kondenzujících krystalických křemičitanů. Plynný oxid křemnatý existuje za teplot přesahujících 1000 °C. To odpovídá podmínkám, v nichž mohly vznikat horniny známé z chondritů. Dění v blízkém okolí hvězdy HOPS-315 (asi do dvojnásobku vzdálenosti Slunce – Země) nám tak umožňuje pozorovat procesy podobné těm, které kdysi probíhaly v protoplanetárním disku okolo
právě zrozeného Slunce.

McClure M. K. et al.: Nature, 2025, DOI: 10.1038/s41586-025-09163-z