Zakopat, nepálit!

Lesnictví a zemědělství vyprodukuje globálně kolem 147 gigatun odpadní biomasy. Většina z toho pochází z pěstování pšenice, rýže, ječmene a ovsa, cukrové třtiny apod. Zbytek tvoří listy, kořeny, slupky a skořápky ostatních plodin. Stejně jako lesní zbytky se většina tohoto odpadu nakonec spálí nebo nechá shnít, čímž se v poměrně krátké době zachycený CO₂ opět vrátí do atmosféry. Dokonce i dřevo za normálních okolností vydrží maximálně několik desetiletí, než je houby, hmyz a mikroorganismy rozloží.

Ning Zeng z Marylandské univerzity a jeho spolupracovníci řešili otázku, zda by bylo možné levným způsobem a v průmyslovém měřítku uchovávat dřevo po několik staletí až tisíciletí, tj. po dobu značně přesahující jeho přirozený rozklad.

Schéma podle Nin Zeng et al.: Science, 2024, DOI: 10.1126/science.adm81

Ning Zeng z Marylandské univerzity a jeho spolupracovníci řešili otázku, zda by bylo možné levným způsobem a v průmyslovém měřítku uchovávat dřevo po několik staletí až tisíciletí, tj. po dobu značně přesahující jeho přirozený rozklad. Nepřekvapivě se inspirovali krechtem.

Když poblíž Montrealu pro experiment hloubili jámu, objevili zcela náhodně pod zhruba dvoumetrovou vrstvou jílu poměrně zachovalý kmen jehličnanu, jehož stáří určili radiouhlíkovou metodou na 3775 (±35) let. Následná analýza ukázala, že během té doby se z kmene ztratilo méně než 5 procent uhlíku. To značně podpořilo myšlenku, že ukládání dřevěné biomasy, kdy zachytávání CO₂ levně „odpracovala“ fotosyntéza, by mohlo představovat konkurenční ekonomickou alternativu k zachytávání CO₂ z atmosféry nebo ze spalin a jeho ukládání do geologických úložišť.

Biologický rozklad dřeva ovlivňuje přítomnost kyslíku, vlhkosti a vhodná teplota. Půda (jíl) s nízkou propustností a stabilní zaplavení lokace vodou vytvořily anoxické prostředí, v němž se na rozkladu nemohou podílet houby a hmyz. Zbývají anaerobní bakterie. Ty nedovedou rozkládat lignin, což znamená že lépe se uchovává hrubá biomasa než jemná.

Ning Zeng s kolegy optimisticky dovozuje, že pokud by se takto ukládalo 4,5 % čisté primární produkce biosféry, znamenalo by to uložení až 10 gigatun CO₂ ročně. Skeptický hlas však dodává: Pokud se ovšem neobjeví nepředpokládané důsledky či problémyspojené s rozšířením této technologie do měřítka gigatun.

Nin Zeng et al.: Science, 2024, DOI: 10.1126/science.adm81

Smith et al.: State of Carbon Dioxid Removal – ed. 2, 2024, DOI: 10.17605/OSF.IO/F85QJ